Další rok. Další zima. Další Vánoce, na které čekáme spolu s adventním kalendářem. Ať už s čokoládovým nebo jiným. Tak si pojďme to čekání zpříjemnit s tímhle kalendářem, plným shipů. :3
Píšou to všichni, tak proč to nezkusit, že ano :D Nehroťte mě.
Anime: Given Pairing: Mafuyu Sato x Uenoyama Ritsuka
▫▪▫
Druhý pokus
Mafuyu měl v hlavě zmatek. Od té doby, co ho Uenoyama políbil nemohl myslet na nic a nikoho jiného. Sblížili se opravdu hodně. Navštěvoval ho, když byl nemocný. A měl rád jeho psa. A úžasné hrál na kytaru. Byl úžasný.
Ale strach, že o něho přijde jako o svého bývalého přítele byl veliký. Ale byl určitě zamilovaný. Možná ještě více než byl předtím. A právě proto se tolik bál. Navíc Ritsuku od toho polibku nemohl zastihnout. Měl pocit, že to bylo jen omylem.
Povzdechl si. Zrovna mířil do studia. S hraním skončil. Až moc mu to připomínalo Yukiho. Vždyť právě kvůli němu chtěl hrát na jeho kytaru. Ta mu teď ležela doma. Zpěv mu šel mnohem více. Jaké to bylo překvapení, když tam našel svého kamaráda. Uenoyama si jen tak brnkal na kytaru. Ani nezaregistroval, že Mafuyu právě prošel dveřmi.
,,Uenoyama-kun," promluvil na něj zrzek. Ritsuka zvedl pohled. Odložil kytaru a chtěl utéct. Mafuyu se naštval. Chytil ho za ruku. Teď ho nenechá utéct. Už ne. Konečně ho zastihl a nenechá ho jít. ,,Nikam. Budeš pořád utíkat?"
,,Neutíkám! Jen... Jsem měl někde být," snažil se z toho Uenoyama vykroutit. Byl nervózní.
,,Někde být. Možná tak tady u mě. Co si o sobě myslíš? Políbíš mě a teď se mi budeš vyhýbat?" zavrčel na něho Mafuyu. Z tichého chlapce byl teď docela sebevědomý kluk, toužící po pravdě. Proč to Uenoyama udělal. Přál si, aby to mělo dohru.
,,Já... Měl jsem z tebe radost. Ovládly mě emoce, ale neměl jsem to udělat. Nechci ti ublížit," řekl tiše Uenoyama. ,,Nechci zničit naše přátelství, Sato. Nech to být. Už to neudělám."
Mafuyu se nadechl. Aby se jednou provždy zbavil těch špatných pocitů co by kdyby, musel se posunout dál. Pousmál se. Přišel k němu a objal ho. Pohladil ho po zádech. Ritsuka zalapal po dechu. Srdce asi vypovědělo službu.
,,Ubližuješ mi jen tím, že mě necháváš v nejistotě. Cítíš ke mně něco? Právě teď, když tě takhle objímám?" zeptal se Mafuyu. Nepustil ho. Cítil jeho teplo. Jeho bušící srdce prozradilo mnoho.
,,Jo," zašeptal Uenoyama.
,,Co? Neslyšel jsem," řekl zrzek. Trochu se odtáhl, aby mu viděl do tváře.
,,Miluju tě, Sato!" vykřikl Ritsuka. Vzal zrzkovo tváře do dlaní. Koukl mu do očí. ,,Bože můj..." vydechl.
Když ho poprvé potkal. S rozbitou kytarou a melancholickým výrazem myslel si, že je to nějaký blb. Byl divný. Jenže něco ho tehdy nutilo se k němu vrátit a poradit mu. Mafuyu za ním denně chodil a chtěl naučit hrát na kytaru. To, že ho neodmítl a vzal ho do studia byla nejlepší volba. Už tehdy pociťoval, že je pro něj Mafuyu důležitý. A když ho poprvé slyšel zpívat, zamiloval se.
Možná to zní děsně, ale žárlil na jeho mrtvého přítele. Mafuyu byl tím poznamenaný. Nikdy už nebude číslo jedna v jeho srdci. Přesto s ním chtěl být. Trávit s ním čas.
Nemohl uvěřit, že teď mluvil právě s tím introvertním klukem, kterého poznal na schodech školy. Mafuyu se na něho tak zvláštně koukal. Jakoby ho vyzýval. Sjel pohledem na jeho rty v lehkém úsměvu. Avšak zatřásl hlavou.
,,Sato, jsi si jistý, že se mnou chceš začít chodit? Nenahradím ti-"
Mafuyu mu dal na rty ukazováček. Pak ho políbil.
,,Já se do tebe zamiloval hned napoprvé. A nikdy se neposunu dál, když neudělám za minulostí tlustou čáru," usmál se. ,,Buď mým přítelem."
,,Už se mě nezbavíš, Sato," upozornil ho Uenoyama.
,,To doufám."
Mafuyu byl šťastný. Měl úžasného přítele. Chodili spolu po koncertech. Hráli spolu. Ritsuka byl jeho hudební doprovod a on zpíval. Kluci z kapely byli za ně taky šťastní. Uenoyama byl veselejší a nebyl tolik negativní. I jeho ego trochu spadlo.
Uenoyama chodil svého přítele podporovat na zápasy. Mafuyu byl v basketbalu úžasný. Nebyl nejvyšší, ale měl talent. Párkrát zkoušel hrát taky, ale akorát zrakvil se sám míčem.
,,Ritsu, slib mi, že mě nikdy neopustíš," řekl Mafuyu. Ležel svému příteli na hrudi. Uenoyama ho hladil po paži. Políbil ho do vlasů.
,,Slibuju," usmál se.
* * *
Mafuyu upadl do deprese. Bral silné antidepresiva a celkově na tom byl špatně. Nesl kytici modrých květů. I počasí popisovalo jeho náladu. Pršelo a občas zahřmělo. Zastavil se u mramorové desky.
Nikdy.
Pevně sevřel víčka a zatnul zuby.
,,Slíbil jsi mi, že mě nepustíš!" zařval. Ostatní lidé se otočili.
Položil kytici na hrob. Byl to už měsíc. Měsíc, který strávil na psychiatrii. Tímhle ukončil další pokusy si někoho najít. Nechtěl. Nechápal, že mu o tom Ritsuka neřekl. Nejspíš mu nechtěl ublížit. Ale aspoň by se mohl psychicky připravit. Věděl by, že to přijde. Byl nemocný. Moc nemocný. A nezvládl to.
Mafuyu se úplně zhroutil. Byl rozhodnutý zůstat sám se svými psy. A už nikdy nikoho nemilovat. Akorát to potom bolelo.
🎄
Nezabijte mě... Děkuji.
Dejte mi ho někdo pod stromeček 😭
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
