Řekni Mi Že Mě Miluješ

-2-

Hudba se vypla, lidi přestali tancovat a všechny pohledy směřovali na nás. Cítila jsem, jak moje tváře nabírají červené barvy.
Tahle situace se za chvíli zvrtne. Kluk se ke mě stále přibližoval a jeho výraz byl hroznější a hroznější.

Když byl pár milimetrů od mého obličeje, zvedl ruku do vzduchu a zatnul v pěst. V tuhle chvíli jsem věděla, že moje tvář nebude červená, ale fialová. Rukou se napřáhl a proti mé tváři. Chtěla jsem uhnout, ale moje nohy byly jako přikované k zemi. Už jsem cítila lehký vítr od jeho pohybu ruky. Ale něco se stalo. Měla jsem zavřené oči a čekala na tu bolest, ale tu jsem necítila. Pomalu jsem otevřela oči a dotyčný ležel na zemi s krví u nosu. Nad ním stál opět jiný kluk. Jenže toho jsem ve vteřině poznala.

Dylan Harrinson. Miláček školy. Snad každá holka nad ním slinatala, a to i já. Ale je to dávná minulost. Zjistila jsem jaký je a ihned se mi znechutil. No, zpátky k situaci. Ihned jsme se s Dylanem střetli pohledem a on mě ihned vzal za zápěstí. V této chvíli jsem byla vlastně i ráda. Z toho chumlu lidí by chtěl každej pryč.

Táhl mě ven. Vyšly jsme z toho blázince a zastavili se kousek od dveří.
" Děkuju" pískla jsem. Ještě nikdy v životě jsem s ním nemluvila.

" Seš v pohodě?" Zeptal se hlasem plným starosti. Byla jsem zařazená, takhle ustaraného jsem ho ještě neviděla. 

" Jo, jo jsem. Spíš ty, seš v poho?" Trochu jsem se uklidnila a podívala jsem se na jeho ruce. Byly celé od krve. Jeho velkou, svalnatou ruku jsem vzala do té mé a opatrně s ní otočila.

" Au!" Vykřikl. Lekla jsem se a odstoupila jsem krok od něho.

" Já, promiň" řekla jsem na omluvu. Opět jsem měla na krajíčku. Chovám se jak malé děcko.

" Už dobrý" lehce se pousmál a sedl si na nejbližší obrubník. Zaujala jsem místo vedle něj nervózně si hrála s mýma rukama.

" Co tady vlastně děláš?" Přerušil to trapné ticho, které bylo mezi námi.

" Kamarádka mě sem dotáhla" lehce jsem se pousmála.

" Chápu, taky tu jsem nedobrovolně" zasmál se a podíval se před nás. Snad jako kdyby čekal, že tam něco bude.

" Ty a nedobrovolně na párty? Páni Harrinsone, to bych nečekala!" Rozesmála jsem se na celé kolo. V této chvíli mi přišlo ihned všechno nehorázně vtipné.

" Co se tak směješ! Simmonsová!" Drknul do mě loktem. Zarazila jsem se, jak zná mé příjmení?

" Ty mě znáš? Tak obyčejnou holku jako jsem já?" Nechápala jsem to. Hleděla jsem mu do očí a snažila se z nich něco vyčíst.

" Asi bys to neřekla, ale ano, docela tě znám" složil si ruce na prsa a usmál se na mě.

" Aha, asi od Evelyn, co?" Evelyn jak už víme je známá osobnost, která už i dokonce s Dylanem něco měla.

" Přišla jsi na to, Sherlocku" usmál se. Kývla jsem a podívala se na něj. Přišel mi jak úplně jiný člověk. Nevěděla jsem, že se s ním dá dokonce i bavit.

Trhla jsem hlavou, když jsem slyšela otevření dveří. V nich se objevila opilá holka, v malinkých růžových šatech. Ihned jak nás zahlédla, rozeběhla se k nám. Divila jsem se, že se s těma jejíma podpatkama vůbec dokáže běhat.

" Dylane! Tak tady seš!" Vykřikla a objala ho okolo ramen. Dala mu velkou pusu na tvář. Jen jsem na ně koukala a nechápala, co se děje.

" Rachel, měl bych ti někoho představit" podíval se na mě. Holka, jak už vím Rachel, se na mě znechuceně podívala.

" Rachel, tohle je Brynn, moje holka" svět se zastavil. Holka? Co se to děje? Deset minut se bavíme, a už jsme pár? Nechápavě jsem se podívala na Dylana, který dělal jako že se nic nestalo.

" Tahle? Ani nevíš, o co si přišel" Rachel se otočila a odešla zpátky do baráku. Dylan se zvedl a chtěl ji následovat, ale v tom jsem ho zastavila.

" Kam si myslíš že jdeš? Co to mělo znamenat!" Vykřikla jsem a vyhodila rukama do vzduchu. On se jen zasmál a pozoroval mě.

" Hele, je to jednoduchý. Rachel se po mě už dlouho plazí, a nemůžu pochopit to, že ji nechci. Takže ty budeš moje holka, aby ji to naštvalo a nechala mě konečně být" zdělil mi jeho plán. Asi čekal, že budu jako každá jiná holka za to ráda, ale já byla pořádně naštvaná.

" Ty si myslíš, že je to tak jednoduchý? Co když ti na to řeknu ne?" Dívala jsem se mu do očí. On se jen usmál. To je blázen.

" Ber to jako že jsi ta vyvolená! Víš, co by za to dali jiný? Takže pojď to se mnou hrát, a pak bude vše při starém" pohladil mě po zádech a odešel. Neměla jsem už chuť tam jít, proto jsem se jen otočila a rozhodla se jít po svých.

------

Ahoj! Jsme u 2 kapitoly! Snad se líbí, a uvidíme se i u další:)

Budu ráda za jakoukoliv podporu!
Omlouvám se za gram. chyby

ps: nahoře je Dylan!

Vase helca!