Řekni Mi Že Mě Miluješ

-24-

Je už po oslavě a všichni hosti odešli. Zbyla jsem tady jen já, Dylan a Evelyn si Bradem. Jenže ti už jsou asi hodinu u Evelyn v pokoji, takže je tam nechceme rušit.

Já tady uklízím. Sbírám odpadky ze země, utírám vylité drinky a vše, co jsme tady udělali. Dylan celou dobu sedí na gauči a je na mobilu.

" Pojď mi taky pomoct!" Zakřičela jsem na něj s úsměvem na tváři. On se jen neochotně zvedl a přešel ke mě.

" A s čím?" Zeptal se a opřel se o linku.

" Třeba s úklidem? Noták, to zvládneš" zasmála jsem se a lehce ho smetákem šťouchla do nohy. S tím to ale ani nehlo.

" Já tady nebydlím, takže proč bych tu měl uklízet?" Přešel ke mně a přiblížil se k mému obličeji.

" Co kdyby jste dokončili to, co jsme začali v koupelně?" Pohladil mě po tváři a palcem mi zvedl hlavu. V koupelně nás pár sekund potom, co jsme se začali líbat vyrušil nějaký kluk. Od té doby jsem se Dylanovi vyhýbala velkým okruhem.

" Dylane, už je půl čtvrté ráno, jsem hrozně unavená" zasténala jsem a koště opřela o zeď.

" Tak tady přespíme, spolu" usmál se a chytl mě za ruku. Táhl mě schodama do druhého patra, kde je pokoj pro hosty. Ví to protože mu to Brad nabízel, že tady můžeme přespat.

Vešli jsme do pokoje, který byl laděný do světlých odstínů. Byla tady velká, manželská postel a malá koupelna. Ani jsem nevěděla, že je tak vybavený.

" Půjdu se osprchovat, mám na sobě ještě ten dort" zasmála jsem se, když jsem si zpoměla na tu příhodu.

" Já si už jdu lehnout" odvětil a já byla ráda, že si budu moct dopřát soukromou sprchu.

Vlezla jsem nahá do sprchy a užívala si teplou vodu na mém těle. Popadla jsem nějaký šampon, který tu byl a namydlila se.

V ručníku jsem vyšla ven, protože jsem tu neměla nic na převlečení. Potichu jsem otevřela skříň a podívala se, zda tu něco není. Měla jsem štěstí a nacházelo se zde triko s kraťasy. Oblékla jsem se a pak únavou spadla do postele.

------

Probudila mě úplně dokonalá vůně. Otevřela jsem oči, a ležela v objetí spícího Dylana. Držel mě za bok a dýchal mi na krk. Opatrně jsem se otočila, abych mu viděla do očí. Z obličeje jsem mu odhrnula pramínek vlasů, které tam měl.

" Dobré ráno" řekla jsem potichu, když jsem viděla že otevírá oči. Když mě uviděl, přitáhl si mě ještě blíž.

" Taky to cítíš?" Řekl svým roztomilým, ospalým hlasem. Zasmála jsem se, když první co řekl bylo tohle.

" Půjdeme se podívat?" Usmála se a odhrnula jsem peřinu. On se jen otočil a nehodlal vstát.

" Přines mi to do postele!" Poprosil a stále ležel v posteli.

" Dobře no, ale mám to u tebe!" Hodila jsem po něm polštář, který se nacházel vedle mě. Potom jsem vyšla z pokoje a následovala tu vůni.

Sešla jsem schody a už jsem viděla Brada, jak stojí u kuchyňské linky. Nenápadně jsem k němu došla a podívala se, co to vaří.

" Že to je i pro nás!" Žadonila jsem o kousek omelety.

" Neboj, pro každého mám dvě omelety" usmál se a podal mi dva talíře. Jeden určený pro mě, a druhý pro Dylana.

" Děkuji!" Zakřičela jsem když jsem vybíhala schody. Neměla jsem čas, mu poděkovat do očí.

Vletěla jsem do pokoje a zahlédla Dylana, jak furt ještě spí. Talíř jsem mu položila na stoleček u jeho hlavy a pohladila ho po tváři. On otevřel oči a sladce se usmál.

Sedl si a vzal mě za boky. Svou silou mě shodil na postel vedle sebe. Lehl si vedle mě a začal mě lechtat. Ví, jak tohle nesnáším.

" Dylane!" Zakřičela jsem a snažila se ho zastavit. On se zastavil a usmál se. Přiblížil se k mému obličeji. Podíval se na mé rty. Věděli jsme, že to chceme.

Nečekali jsme a vrhli se na sebe. Sedla jsem si na Dylana, a sklonila se k němu. Naše líbání pokračovalo dál. Dylanovi polibky přešli na můj krk. Prstama jsem mu vjela do vlasů. Pohyb jeho rtů byl neskutečně příjemný.

" Brynn? Nemůžeš mi po-" do pokoje vešla Evelyn. Dylana jsem od sebe ihned odstrkla a dělala, že nic. Ale tohle už nejde zachránit.

Evelyn beze slova odešla. Vstala jsem z postele a vyběhla na chodbu za ní. Chytla jsem ji za ruku a otočila ji na mě.

" Evelyn, já ti to vysvětlím!" Žadonila jsem o její pozornost. Ona na mě bez duše hleděla.

" Brynn, já jsem myslela že si říkáme úplně vše. A taky jsem myslela, že Dylana  ignoruješ, po tom všem, co ti udělal" podívala se na mě zklamaně a pak odešla do svého pokoje. Já jsem zůstala stát na chodbě. Strašně jsem to posrala.

-----

Vešla jsem do třídy v kapuce přes hlavu. S Dylanem ani s Evelyn jsem neprohodila ani slovo. Dylanovi se vyhýbám, ale Evelyn ne. Ta se vyhýbá mě.

Zazvonilo na hodinu a pondělní matematika začala. Neměla jsem na nic chuť. Poslouchat ten její hlas, psát čísla a přemýšlet nad něma. Dneska bych si jen nejraději lehla si postele a nic nedělala.

------

Utrpení skončilo když zazvonilo. Zvedla jsem se a s věcmi v ruce se snažilo co nejrychleji dostat k mé skříňce.

Dala jsem si tam věci a zavřeli ji. Přehodila jsem batoh na záda a s rukama v kapsách vyběhla ze školy.

Koukala jsem si na nohy a nenápadně se snažila dostat na chodník, který pak vede jen domů. Jenže jsem nekoukala před sebe a do někoho narazila.

Zvedla jsem hlavu a viděla šklebícího se Joshe.

" Nazdar" pozdravil mě a usmál se svým úsměvem. Jeho úsměv mě samotnou donutil se usmát.

" Čau" řekla jsem a pousmála se. Asi vycítíl, že nemám úplně tu správnou náladu a z ničeho nic mě objal.

" Nechceš doprovodit domů?" Řekl mi a odtáhl se ode mě. Jen jsem se usmála a kývla mu na jeho nabídku.

Šli jsme po chodníku v naprostém tichu. Potřebovala jsem to ticho přerušit, a taky někomu vše, co mě tíží říct. Otočila jsem hlavu na Joshe a nadechla se.

" Můžu ti říct vše, co teď někomu potřebuju říct?" Řekla jsem a podívala se mu do očí. On se pousmál, a dal mi ruku přes ramena. Najednou jsem cítila, že on je ten, komu to říct můžu.

------

Ahojky, dočetli jste až na konec 24 kapitolky!

Chci se omluvit, protože zítra jedu na týden na hory a nevím, zda budu mít čas na psaní.. takže se předem omlouvám!:)

Jinak děkuji že jsme se umístili!
#6 místo v lovers
!!!!

Omlouvám se za gramatické chyby

Vase helca!