Řekni Mi Že Mě Miluješ

-25-

S joshem jsme bok po boku došli na chodník, který vede rovnou k mému baráku.

Joshovi jsem řekla úplně vše, čím si teď procházím. Dokonce i vztah, který teď mám s Dylanem. Měla jsem v plánu, že mu to sdělovat nebudu ale když jsem dořekla poslední slovo, uvědomila jsem si, co vše jsem řekla. Prostě to šlo úplně samo.

Byli jsme už skoro u baráku, když jsem před domem zahlédla člověka. Nemohla jsem dotyčnou osobu poznat, proto jsem si řekla, že je to někdo z rodiny. Jenže když jsme se přiblížili, uvědomila jsem si kdo to je.

" To je Dylan?" Vyslovil jeho jméno Josh. Zatajil se mi dech. Co ten tady dělá? Měla jsem několik otázek, ale ty jsem teď nechala plavat.

" Brynn? A Joshi?" Nechápavě na nás civěl Dylan. Všichni tři jsme stáli vedle sebe a nechápali situaci. V tom šoku jsem si ani neuvědomila, že Dylan drží červenou růži.

" Chtěl jsem se omluvit" natáhl ruku s růží mým směrem. Hleděla jsem do jeho očí, a snažila se z nich něco vyčíst. Smutek? Provinilost?

" Ty, se teď jako budeš omlouvat? Co si to o sobě myslíš?!" Vystartoval na něj Josh. Byl naštvaný, protože nechápal situaci.

Dylan mi růži vrazil do ruky a udělal krok k Joshovi. Růži jsem držela v ruce a nervózně stála.

" Ty o nás vůbec nic nevíš. Jak si teď vůbec můžeš dovolit, tady něco říkat?" Prskl na něj. Josh zatnul pěsti a byl připraven se bránit. V tom jsem to nevydržela. Vběhla jsem mezi ně a podívala se na ně.

" Co to s vámi je? Dylane, je hezký, že se teď omlouváš ale proč?" Podívala jsem se mu do jeho očí. Dokázala bych do nich koukat furt.

" Brynn, pojď si to říct jinde" chytl mě za ruku a táhl mě směrem domů. Otočila jsem se na Joshe, který tam zůstal stát. Naposled jsem ho zahlédla, a pak už vstoupila do baráku.

Nikdo tady nebyl, což nám hrálo do karet. Dylan mě pustil a posadil se na židli. Já si sedla naproti němu a růži, kterou jsem stále svírala v ruce, položila na stůl.

" Teď budeš poslouchat, a neřekneš ani slovo. Chápeš?" Podíval se na mě a čekal, až mu na to něco řeknu.

" Chápu" odvětila jsem. Nevěděla jsem, co vše mi chce říct, ale začala jsem poslouchat.

" Rachel má tátu, který patří mezi mafiány. Nejsem si jistý, a proto jsem si z toho spíše dělal srandu. Jenže Rachel mě pozvala na večeři, aby mě i představila. Nervózně jsem tam přišel, a sedl si s ním ke stolu. Brynn, jde z něho strach. Od tý doby, co jsem ho poznal jsem byl jen s Rachel, protože den před tím mi něco řekla" zastavil se. Nechápala jsem to. Ale protože držím slib, nic jsem neřekla.

" Řekla mi, že pokud její táta zjistí, že se bavím s jinou holkou, najde si jí a udělá s ní bůhví co. Proto, proto jsem tě ignoroval. Brynn, bylo to strašný, bolelo to. Ale dělal jsem to pro tvoje zdraví. Pro nás!" Na poslední větu dál důraz. Nemohla jsem tomu uvěřit. Za vše může Rachel! To ona..

" Dylane, já nevěděla, že je to takový. Kdybych to věděla, nevyčítám ti to!" Byla jsem z toho na úplně vedle. Furt to nějak vstřebávám.

" Neomlouvej se, ale teď. Budu muset furt být s Rachel, ale pamatuj" dal mi ruku na hřbet mé ruky.

" Ty seš ta, kterou miluju" řekl a usmál se. To mě dojalo. Z oka mi vytekla slza. Dylan mi ji palcem utřel. Vstal ze židle a ruce mi vzal obě. Objal mě, přičemž jsem se namáčkla na jeho hruď. Cítila jsem se zase milovaná. Dylabem..