Řekni Mi Že Mě Miluješ

-16-

Vyšla jsem ze dveří a hned přede mnou stálo auto. Bez čekání jsem nastoupila a hned se i zapla.

" Čekáme tady už minimálně tak deset minut!" Vykřikla na mě Evelyn. Měla sice pravdu, ale dělá, jako kdyby se jí to nidky nestalo.

" Tak promiň no. Ale nemohla jsem najít plavky" pokud si teď říkáte, na co k sakru potřebuju v pondělí plavky, můžu vám to teď vysvětlit.
Dnes má narozeniny naše třídní učitelka, a nic lepšího ji nenapadlo, než vzít celou svou třídu do aquaparku. Samozřejmě, nestěžuji si, ale není to zrovna místo, kde bych chtěla strávit celé poledne. Ale co s tím nadělám.

Brad s Evelyn šli ruku v ruce vedle mě. Došli jsme před školu, kde už stál velký autobus a celá naše třída. A nebylo nás málo. Přidali jsme se k nim a čekali na povel učitelky.

Všichni se nacpali do autobusu a snažili se najít dobré místo. Já s Evelyn zaujala místo v předposlední dvojsedačce. To znamenalo, že těch několik sedaček vedle sebe se nacházeli za námi. A přesně tato řada je známá tím, že tam sedí ti nejlepší. A aby toho nebylo málo, mezi ně patřil jak Brad tak i Dylan. Ale to jsem teď vypustila z hlavy a povídala si s kamarádkou vedle mě.

-----

Autobus zastavil a všichni se zvedli. My udělali to samé, a do pár minut jsme byly venku. Tam jsme chvíli počkali, než zbytek vyjde a budeme moci jít.

Shromáždili jsme se a celá skupina vešla do areálu aquaparku. U recepce každý z nás dostal náramek s čipem, který sloužil jako klíč ke skříňkam.

Holky a kluci se rozdělili a každá skupinka šla do své části. Sundat boty, převléknout se do plavek a vše co nepotřebujeme zamknout do skříňky. Lehký to návod.

Tak jak jsem říkala tak jsem taky udělala. Vše byla tak jak má. A poslední věc, kterou musíte udělat před tím, než jsme dostanete do bazénu je sprcha. Chvíli jsem pod ní stála a pak jsem byla připravená. S Evelyn jsem se skoro rozeběhly k bazénu, kde byly takové ty různé bublinky atd. Tam jsme se potopily a lehce protáhly. Pak jsme byly připravené na ty všechny skluzavky a ostatní blbosti.

-----

Po nějakých dvou hodinách jsme byly úplně vyčerpané. Proto jsme se vydali na odpočinek, který se nám snad i dostane.

Náš odpočinek tvořila vyhřívka, která se tu nacházela. Sice byla skoro plná, ale dvě místa se tam snad najdou. Proto jsme vešli do té krásně teplé vody.

Seděli jsme a mezitím se to tady docela vyprázdnilo. Byly jsme tady skoro samy, ale nevadilo nám to. Když jsem si myslela, že si tady užijeme dámskou jízdu, tak k nám do vody přišla skupinka lidí. Nějak jsem je ignorovala, ale pak jsem začala rozpoznávat ty hlasy. Jeden jsem poznala už v první minutě. Dylan. Otevřela jsem dveře a seděl naproti mně.

Koukala jsem na něj a asi čekala, co udělá. On ale ignoroval okolí a soustředil se na Rachel, která mu seděla na klíně. Co jiného jsem mohla čekat. Byl tam i Brad, ale toho si Evelyn ani nevšimla. Ta spokojeně odpočívala. Pak i Hailey, ale s tou jsem se nikdy moc nebavila. No a pak takový ty lidi, ke kterým jsem se ani nedostala.

Seděla jsem tam a nevěděla, co dělat. Mám odejít? Opravdu jsem nevěděla. Otočila jsem se na Evelyn, že se jí zeptám.

" Co teď?" Nemusela jsem ji nic vysvětlovat, ona sama moc dobře ví, co tím myslím.

" Prostě odejdeme" řekla a chytla mě za ruku. Já jsem na to pouze kývla a zvedla se. Šli jsme k malým schodům, které tu sloužili jako východ. Ale jakmile jsme se vynořily z vody a šli po schodech, slyšela jsem nějaké mluvení za námi.

" To je ale hezká prdelka!" Vykřikl někdo. Evelyn se ihned otočila a pustila se mě. Věděla jsem, že je to mířené na mě, protože jsem šla za Evelyn a tím na mě taky byl výhled. Chtěla jsem jí zastavit a říct, ať to nechá plavat ale to už byla u nich.

" To si to řekl?!" Vykřikla na dotyčného kluka. Ten se ale jen zasmál, a podíval se na Dylana. Ten se ale nesmál. Naopak, asi ho to taky naštvalo. Já už nevím.

" Pojď už" teď jsem ji chytla za ruku já, a táhla ven z tohoto prostoru. Slyšela jsem, jak se ještě více kluk rozesmál, ale už jsem to ignorovala.

Už stejně skončil limit času toho, co tady můžeme být. Proto jsme se odebrali do sprch, kde ze sebe smyly ten chlór. Potom se vysušily a to stejné i s vlasy. S věci jsme šli opět ke skříňkám, kde máme zbytek věcí.

-----

Dorazila jsem domů, kam jsem se už celý den těšila. Byla jsem na tolik vyčerpaná, že jsem jen s námahou vyšla schody a zamířila do pokoje. Svalila jsem se na postel a odmítala dělat cokoliv, co není spojeno s postelí. Je pondělí, proto nemám doučování s Joshem. Díky bohu. Proto jsem zavřela oči a ponořila jsem se do říše snů.

Do mého pokoje někdo přišel. Neochotně jsem otevřela oči a první co viděla byla mamka, jak stojí u mé postele.

" Jdeme na večeři s obchodním partnerem táty a jeho rodinou, prosím nějak se uprav" mrkla na mě a pak už odešla. Ani jsem nevěděla, že táta nějaké obchody vede. Ale nad tím jsem teď nepřemýšlela zvedla se z postele. Přešla ke skříni, a tu otevřela. Vytáhla z ní jedny z mála šatů, které jsem opravdu formální. Fialové, delší šaty na ramínkách jsem doplnila svetříkem. Potom jen zasedla ke stolu a něco se sebou udělala.

Sešla jsem schody a vešla do obývacího pokoje, kde už všichni čekali. Táta s Maxem měli podobný černý oblek, a mamka zase krásné červené šaty. Usmála jsem se a tím dala najevo, že můžeme vyrazit. Proto nám táta jako gentleman otevřel dveře aby jsme se mohli dostat do taxíku, který tady čekal. Nasoukali jsme se s mamkou a Maxem na zadní sedačky, přičemž táta seděl ve předu. Řídil šlápl na pedál a tím se taky naše dočasné vozidlo dalo do pohybu.

" Děkujeme" podal táta řidičovi peníze za naší cestu. Pak se vrátil opět k nám a mohli jsme vejít do luxusní restaurace. V životě jsem zde tady nebyla, a už tu asi nikdy nebudu. Spoustu stolů s bílím ubrousen byly plné. My jsme došli k jakési recepci, kde vám zdělili, že tady máme rezervaci. Po této informaci nás dovedla číšnice k většímu stolu, který je pro nás určený. Obsadili jsme polovinu prostorného stolu a rovnou objednali pití. Pak jsem věnovala pozornost jídelnímu lístků, kde bylo milióny jídel.

Po nějaké době strávené vybíráním, táta se zvedl od stolu. Podívala jsem se a usoudila, že druhá rodina je tady. Všichni jsme se zvedli, aby jsme je mohli přivítat. Jako první jsem zahlédla asi manželku, moc milá paní.

" Dobrý večer, Brynn" podala jsem ji svou ruku, kterou přijala.

" Jules, říkej mi jménem" mile se usmála a rovnou mě i objala. Potom jsem přešla už k samotnému chlapovi, který už na první pohled byl dobrý ve sportu. Jeho svaly se jen tak tak vešly do jeho saka.

Po přivítání jsem si taky podala ruku s malou holčičkou, která byla jejich dcera. Všichni zase usedli ke stolu, a objednali si.

" Máme ještě dva syny, ale ti přijít nemohli" řekl, jak už jsem zjistila pan Andrew. Jen jsme na to kývly a pustili se do jídla, které nám přinesli.

-----

Cauky! Omlouvám se, že tuhle kapitolku vydávám tak pozdě, ale nějak jsem teď nestíhala..

Jinak chci nehorázně poděkovat za překonání 100 přečtení! Je to pro mě opravdu velké číslo, a všem tak posílám objetí<3

ps: nahoře jsou ty šaty;)

Omlouvám se za gramatické chyby

Vase helca!