Řekni Mi Že Mě Miluješ

-26-

Brad s Evelyn už odešli a Luke s Hailey si šli pro jídlo. Z toho vyplývá, že jsem tu jen s Dylanem a Rachel. Přesněji, vedle mě se nachází Rachel, a až vedle ní leží Dylan.

Odpočívám a sluním se. Vedle sebe nám telefon, který mi z ničeho nic zabrněl.

Zapla jsem ho a na obrazovce mi svítila zpráva od Dylana. Nechápavě jsem zvedla hlavu a podívala se na něj, ale on svojí pozornost věnoval telefonu.

Otevřela jsem telefon a rozklikla naší konverzaci. Kvůli slunci jsem nic neviděla, proto jsem si musela vzít brýle.

Dylan: v těch plavkách vypadáš fakt sexy

Nad zprávou jsem se pousmála. Otočila jsem se a viděla, že Rachel spí. Proto jsem se podívala na Dylana, který měl na tváři svůj úšklebek.

Nepřemýšlela jsem a zvedla se. Když jsem procházela okolo Dylana, lehce jsem mu prstama na ruce přejela přes jeho hruď. Zvedl se, a já nenápadně ukázala na menší bazén, který byl úplně volný.

Došla jsem k bazénu a opatrně si do něj vlezla. Voda byla krásně teplá, proto jsem se rovnou ponořila pod vodu. Když jsem se vynořila, lekla jsem se.

Přede mnou stál Dylan v celé své kráse. Usmála jsem se, a trochu se k němu přiblížila.

" Taky ti to sluší" zasmála jsem se a podívala se mu do očí. Ani jeden z nás to nevydržel a políbili jsme se. Opět jsem mohla ochutnat jeho sladké rty.

Ale zničeho nic se ode mě odtáhl a potopil se. Proplaval mi pod nohami a než jsem se nadála, seděla jsem mu na ramenech.

" Dylane!" Zakřičela jsem a snažila se nespadnout. Jenže jsem se neudržela a spadla do vody.

" Hej!" Začala jsem na něj stříkat vodu. Ale jak známe Dylana, nenechal si to líbit. Ihned na mě začal stříkat tunu vody, které jsem se snažila ubránit. Ale marně.

------

Vešla jsem do třídy a jakmile si sedla, přišlo mi něco jinak. Otočila jsem se a u zadní lavice bylo spoustu lidí. Nechápala jsem, co se děje a proto jsem se zvedla ze židle.

Přešla jsem k dané lavici, a nakoukla přes lidi. Na židli seděl Dylan, přičemž na jeho klíně seděla Rachel. Smála se, a neustále líbala Dylana. To když jsem viděla, měla jsem chuť se rozbrečet. Ale neudělala jsem to. Jen jsem si v klidu šla zase sednout. Miluje tebe..

Hodina skončila a já vyšla ze třídy. Zamířila jsem rovnou na matematiku, kde se mám sejít s Evelyn. Alespoň na matematice jsme spolu.

Vešla jsem do třídy a sedla si na své místo. Evelyn tu ještě nebyla, a byla jsem zde skoro sama. Byla tady malá skupinka holek, ale ty jsem ignorovala.

Když do hodiny zbývalo pár minut, přiběhla do třídy Evelyn. Nechápavě jsem se na ní podívala.

" Zdržel mě Brad" usmála se a vyndala si potřebné učebnice. Také jsem se usmála a nechala to být.

Učitelka vešla do třídy. V ruce držela testy, které jsme psali minule.

" Testy dopadli dobře, kromě jednoho. Josh Faris" podívala se na Joshe. Ten ale bez jediné emoce pokrčil rameny.

" Brynn, můžeš to s ním prosím opravit?" Podívala se na mě a podala mi jeho test. Nechtěla jsem, ale musela. Proto jsem se zvedla ze své židle a posadila se k němu.

List jsem mu podala, aby se na něj alespoň podíval, ale on ho ignoroval. Neměla jsem vůbec chuť mu pomáhat, když o to ani nestojí.

" Tak chceš pomoct nebo ne?" Řekla jsem, když na list papíru jenom civěl.

" Upřímně? Ne" řekl a nehodlal se mnou jinak komunikovat.

" Hele, já se omlouvám, pokud si na mě furt naštvaný" snažila jsem to nějak zachránit, ale nevěděla jsem jak.

" Nech to být, opravím si to sám" odsekl a list si konečně vzal do ruky. Já se zvedla, a posadila se zas na své místo.

------

Vyšla jsem ze školy a porozhlédla se. S Dylanem máme domluvené učení na závěrečné testy, které jsou už příští měsíc.

Máme jet autem, ale protože nikdo nás nesmí vidět, s autem čeká kousek za školou.

Rozloučila jsem se s Evelyn a vydala se opačným směrem. Šla jsem podél školy, až jsem došla na vzdálené parkoviště. Tam jsem ho zahlédla, jak se opírá o auto.

Doslova jsem se k němu rozběhla, a skočila mu do náruče. Nasála jsem jeho vůni, kterou bych nejraději cítila furt.

Když jsme se od sebe odtáhli, oba jsme nasedli do auta. Auto se poté dalo do pohybu, přičemž jsme jeli jinou cestou- ne přes školu.

------

Vystoupili jsme z auta a batoh, který celou dobu svírám v ruce, dám na záda.

Ruku v ruce dojdeme ke dveřím, které následně otevře. Vejdeme dovnitř a Dylan jen preventivně zakřičí, zda někdo není doma. Nikdo se neozve, proto se jen usměje a stiskne mou ruku.

Táhne mě nahoru do jeho pokoje. Otevře a batoh doslova odhodí vedle stolu. Potom skočí na postel, kde se na mě usměje.

" Musíme se učit, ne ležet" zasmála jsem se ale i tak si k němu sedla na postel. Ale to mu asi nestačilo, proto okolo mě obmotal ruce a svalil mě vedle něho.

" A co kdyby jsme to odložili?" Usmál se a přitáhl si mě blíže. Sice jsem nechtěla, ale otočila jsem se a podívala se mu do očí.

" Nechtěla by jsi zkusit tu vířivkou, která je venku?" Přejel mi prsty přes břicho, které jsem měla holé. Mým tělem projel mráz.

" Musíme se učit" odsekla jsem a zvedla se z postele. Z tašky jsem vyndala učebnici matematiky, kterou teď budu potřebovat.

Sedla jsem si na židli, kterou mi zde Dylan připravil. Na jeho prostorném stole jsem si rozložila sešity, a do ruky vzala propisku.

" Tak jdeš? Ty lenochu" zasmála jsem se, když jsem se otočila na ležícího Dylana.

" No dobře no" řekl a usmál se. Přešel ke mě, přičemž mě pohladil po zádech. Nad tím jsem se usmála.

------

Ahoj, tohle je sice trochu kratší kapitola, ale snad nevadí:)

Je hustý, že minulou kapitolu jsem děkovala za 400+ přečtení, a teď jsme překonali 500+! Pro někoho to nemusí být moc, ale pro mě to znamená dost. DEKUJI!<3

Omlouvám se za gramatické chyby

Vase helca!