Řekni Mi Že Mě Miluješ

-4-

Je to tady. Pátek. Velký zápas který náš tým může posunout hodně daleko. Celá napjatá jsem po boku Evelyn seděla na tribuně našeho velkého školního hřiště. Na trávníků se ještě nic nedělo, jen se tam rozehřívali roztleskávačky, kde mezi nimi byla i Rachel, moje nová nepřítelkyně. Radši jsem odvrátila zrak a začala se bavit s Evelyn.

Hra začala. Všichni kluci přiběhli na hřiště a usmívali se od ucha k uchu. Říkáte si proč? Ten tým, proti kterým hrajou nejsou tak dobrý, tak všichni očekávali. A oni už teď vědí, že to mají v kapse. Ale i v poslední minutě se vše může změnit. Netrpělivě jsem koukala na kluky jak běhají po hřišti a mezi sebou si přihrávají míč.

Jak jsem čekala, tak to taky dopadlo. Vyhráli jsme a zápas byl u konce. S Evelyn jsme se s úsměvem na naších tvářích odebrali k východu, kde se potkáme s našemu klukama. U dveří kde proudilo davy lidí jsme se postavili a čekaly na ty naše výherce.
Když šli směrem k nám, Evelyn se rozeběhla a skočila Bradovi okolo krku. Já v klidu došla k Dylanovi a objala ho. Ale kdyby tady nebyly lidi, jen bych mu slovně poděkovala.

" Jsem na vás pyšná" řekla jsem mu když jsem se opírala o jeho hruď.

" Protože jste nám fandili. Jinak bych jsme to nezvládli" podíval se na mě a mířil k mé puse, ale já chytře uhla a trefil se jen na mojí tvář. Já se jen zasmála a odešla k druhému páru. Objala jsem kamarádsky Brada a také mu poděkovala k výhře. Všichni čtyři jsme vyšli ven a nasedli do auta, které patřilo Bradovi.

Zastavili jsem u mého baráku a já vystoupila. Byla jsem u dveří, když jsem najednou cítila na své ruce nějakou jinou.

" Nemůžu spát u tebe?" Usmíval se na mě Dylan.

" Před mojí rodinou to předstírat nemusíme" otočila jsem oči v sloup. Byla jsem už unavená a neměla náladu na toho frajírka, který tu stojí a kouká na mě.

" Ano, to nemusíme. Budu jen tvůj kamarád" nevzdával se. To je u něj normální.

" A to jako myslíš že nám uvěří jo? Tak to seš dost naivní" zasmála jsem se jeho myšlení.

" Prosím" škemral o mé svolení.

" No dobře, ale budeme jen kamarádi. Nic víc" vztyčila jsem svůj prst na znamení toho, že to myslíš vážně. Ale on se mé naštvanosti jen zasmál a čekal, až otevřu dveře.

Po velice trapném představení Dylana mým rodičům jsme se odebrali do mého pokoje. Dylan ho ihned začal prozkoumávat když jsem mu připravovala matraci na jeho spaní.

" A já myslel že se bavíš jen s Evelyn" ukázal na mých pár fotek na nástěnce nad stolem.

" Jsou to mý bývalí kamarádi.." řekla jsem a pomalu se k němu přesunula. Než jsme se přestěhovali sem, bydleli jsme docela velkou dálku odsud. Vyrůstala jsem tam, a když jsem se dozvěděla že táta našel mnohem lepší místo na bydlení, málem jsem omdlela. Byl to pro mě opravdu šok a když už to jsou tři roky, stále na to místo myslím každý den.

Celá smutná jsem si sedla na postel. Dylan si sedl vedle mě. Bylo mezi námi ticho, ale to příjemné. Venku už bylo dávno tma, jen hvězdy dělali trochu světla. Byla jsem hrozně unavená a tak si lehla. Věděla jsem, že Dylan stále sedí vedle mě ale nechala jsem ho tam. Po chvíli jsem cítila jak mě přikrývá dekou, a jen zašeptá;
" Dobrou, Brynn"

----

Probudila mě úplně úžasná vůně. Ihned jsem si sedla a porozhlédla se po pokoji. Dylan tu nebyl, kde by jinde měl být? Vyšla jsem z pokoje a sešla schody. Stál u linky a vedle něho stál na židli Max.

" Co vy tady děláte?" Zasmála jsem se. Stáli u kuchyňské linky a bůhví co dělali.

" Brynn! Dylan mě naučil dělat vajíčka!" Rozeběhl se ke mě a obejmul mě. S úsměvem jsem přešla k Dylanovi a podívala se, co tu vlastně dělají. Celá linka byla od vajíček a špinavá. Podívala jsem se na kluky a všichni jsme propadli smíchu.

" Že jste to raději nenechali na mě" usmála jsem se a začala uklízet.

" My jsme tě ale chtěli překvapit" nenechal se odbít Max.

" Tak to jste mě překvapili" vzala jsem Maxe do náruče a dala mu pusu na tvář.

" Tak tady" Dylan držel dva talíře s míchanými vejcemi. Max si ihned sedl ke stolu a bez čekání se na to vrhl. Já jsem zaujala místo vedle něj a Dylan si sedl naproti. Pak už jsme si jen vychutnávali pokrm, se kterým si kluci dali takovou práci.

----

" Tak v pondělí" usmál se na mě Dylan ve dveřích.

" Ahoj" taky jsem se usmála a zamávala mu. Nasedl si do svého auta a zmizel mi z dohledu. Zaplula jsem opět do baráku a vyšla schody do mého pokoje. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, zabrněl mi telefon. Na displeji byla zpráva od Evelyn.

Evelyn: nechceš na nákupy?
Nepotřebovala jsem ani chvíli na rozmýšlení.
Brynn: no to je jasný! Za hodinu u obchoďáku?
Evelyn: ok, těším see!

Telefon jsem odložila a přešla ke skříni. Z ní vytáhla džíny, bílé tílko a kostkovanou košili. Oblékla jsem se a posadila se ke stolu. Lehce se nalíčíla, a vlasy pročesala. Navonila se mojí oblíbenou voňavkou a z věšáku vzala menší černou kabelku. Do ní jsem dala ty nejdůležitější věci a když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem že vůbec nestíhám.
Vyběhla jsem z pokoje a rychlostí blesku jsem vyběhla ze dveří. Protože obchoďák je od nás nějakých deset minut, musela jsem pořádně zabrat.

-------

Ahoj! Chtěla jsem tuhle kapitolou vydat dřív, ale nějak se to nepovedlo:)) omlouvám see!

Ale dneska je 26. Prosince a to znamená žee? Byly Vánoce! Snad jste dostali vše co jste si přáli, a prostě si to užili! Kdyžtak se pochlubte do komentářů;)

Tak se snad uvidíme u další kapitolky, papaa!<3

ps: nahoře je Brad

Vaše helca!