Letifer

Sto dvacet šest

Helloween - Halloween

---
Věnováno hodlova_n. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Oslavy předvečera dne svatých byly vždy velkou a slavností událostí, a to nejen na škole čar a kouzel v Bradavicích, ale vůbec v celém kouzelnickém světě. Jenže Draco zašel ještě o krok dál a vypravil se hledat i mimo sféry, jež byly jeho domovem. Aby zjistil, že předvečer dne svatých má své významné místo i mezi mudly. Jen mu říkali trochu jinak. Halloween.

„Doufám, že dnešní večeře bude lepší než to, co tenhle rok skřítci v kuchyni předvádí," prohlásil Blaise a rozvalil se na své ještě před okamžikem ustlané posteli. Plavovlasý chlapec, jediný další v místnosti, měl už už na jazyku poznámku, jejich obhajobu, že toho mají přeci jen na starosti více než v předchozích letech a zázemí skřítků je ještě navíc dost nejisté, tak ať se nediví, že výsledky jejich práce mohou trochu pokulhávat - včas svá slova však spolkl. Ještě v předchozím roce by nad domácími skřítky jen ohrnul nos. A to dokonce i v době, kdy už jeho myšlení ovlivňovala jedna mudlovská čarodějka v míře vpravdě velké. Zjevně se mu dostala do hlavy mnohem více, než si myslel.

Dokonce ani oni dva jakožto nositelé Znamení zla neměli stoprocentní jistotu, vědomí, odkud se ta informace vzala. Hradem však kolovalo už pár dní jisté nekonkrétní prohlášení, že dnešní večer by měl být něčím zvláštní. Našly se skeptické hlasy konstatující, že půjde jen o menší, s trochou štěstí tradiční výzdobu, názory bojovné, že profesoři v čele s ředitelem a Carrowovými naženou všechny studenty do Velké síně a uspořádají hromadný kouzelnický souboj, ale i fantazírující nápady, že by Snape mohl udělat něco, co nikdo nečeká. O těch posledních dvou možnostech Draco upřímně pochyboval; možná on ani Blaise neměli detailní a plné informace ke všemu, avšak kdyby se chystal kouzelnický souboj, při němž by se z logiky vypozorované z výuky mohlo bez váhání prohlásit, že by se ostatní tři koleje spojily proti Zmijozelu, ne-li že by se i někteří hadi obrátili proti svým řadám. V takovém případě by byl Zmijozel předurčen k prohře. To by si Smrtijedi nedovolili. Severus Snape měl pak dost vlastních starostí, aby chystal cokoli velkého a překvapivého. Ne, Draco sám se snažil veškerá očekávání mírnit, neb věřil, že vskutku o nic významného nepůjde. Tedy v rámci toho, jak budou oslavy pojaté na hradě.

„Už bychom měli jít," prohlásil líně Blaise, se zaúpěním se zvedl ze své postele a urovnal si límeček své černé u krku rozepnuté košile. Draco beze slova přikývnul a na poslední chvíli si z krku sundal zmijozelskou kravatu; jedovatě zelená košile byla dosti výmluvná sama za sebe. Vsunul si hůlku do rukávu, tento večer je měl výjimečně shrnuté. O jeho tetování se beztak vědělo, nemusí ho ukazovat každý den.

„S Pansy jsi mluvil?" zeptal se svého spolužáka ještě ve dveřích. Blaise horlivě přikývl.

„Jo jo, jsme domluvení. Vyzvídala, ale nic jsem jí neřekl," zašklebil se.

„Hlavně prosím nezapomeň na tu masku," požádal ho primus. Blaise si odfrknul, jako by se mu ta drobnost ani za mák nezamlouvala, ale přikývl. Věděl, proč jsou masky třeba - proč na nich Draco tak trvá.

Na první pohled zmijozelská společenská místnost ani zdaleka nepřipomínala zmijozelskou společenskou místnost, ale spíše undergroundový klub s duší v zelené barvě. Žádný ze studentů uvnitř se nacházejících na sobě neměl školní uniformu, i bílo zelených pruhovaných kravat bylo k zahlédnutí jen pomálu. Chlapci se drželi při zemi, kalhoty či džíny a košile, sem tam se dalo zahlédnout sako či vesta. To dívky svou fantasii popustily mnohem více, sukně různých délek střídaly šaty roztodivných střihů, černé matné látky jen lehce konkurovaly blyštivým flitrům, vysoké podpatky jako by vydávaly až ohlušující klapot, místy dokonce byla k vidění i kůže; zelené doplňky vše jen podtrhovaly.