Ve Spárech Osudu [Oc Backstory]

kapitola 1.

Starší kotě se probudilo a následně zvedlo a protáhlo. Pak strčilo do jeho matky a když se neprobudilo skočilo na ni a chodilo po ní dokud matka nezvedla hlavu a ono se neskutálelo dolů.

"Dneska budu učedník! Dneska budu učedník" pištělo když se postavilo na nohy a vyběhlo ven a ani nečekalo na matku ale zakoplo o kámen a skončilo čumákem v zemi. Když zvedlo hlavu a vyplivlo hlínu vidělo jak se mu pár starších učedníků smálo. "Držte tlamu všichni tři." Okřikl je mladý válečník a všichni tři učedníci zmlkli. "Ten má být jeden z nás? Těžko... zakopne o šutr a má lézt po skalách"  Zavrčelo jedno a pak se zvedli a odešli. Kotě zvedlo a odešlo dál se vztyčenou hlavou a mávalo ocasem na strany. Jeho matka k němu přiběhla a praštila ho ocasem do hlavy. "To bylo za co!" Začalo pištět. "Za to že jsi mi zdrhl" Řekla klidně a šla za jeho otcem s ním v patách. Velký válečník se bavil s šedočerným válečníkem a pak na ně otočil hlavu a kocour odběhl. "Co se děje" Usmál se a otočil se celý. "Syn bude učedník... víš to vůbec?" Zeptala se a švihla ocasem a kotě se oběvilo mezi jejími předními nohami. "Víš to, že ano..!" Řekla mírně podrážděně když její druh neodpovídal. "Nevíš co? Víš vůbec kolik mu je?" Zeptala se podrážděně. "Ano, jistě že vím..." odpověděl a přešlápl. "Tak kolik?" Zeptala se. "4 měsíce?" Odpověděl nejistě. "6 měsíců! 6 mu je! Bude to učedník! A to že jsi jeho otec!" Švihla ocasem a začala křičet na svého druhá který zatáhl uši a zavřel oči. Matka kotěte se otočila a odkráčela si to naštvaně někam pryč a kotě jí následovalo a muselo běhat aby ji stíhalo. Jeho otec se otočil na mladého šedočerného válečníka který se dusil smíchy a vražedně ho propaloval pohledem takže se rychle uklidnil a odběhl někam pryč.

"Mamiii... Za chvíli to jeee! Nesmíš někam odběhnout" pištělo kotě a matka se zastavila. "To je pravda. Promiň maličký, tvůj otec mě zase rozzlobil. Tak jdeme k vysoké skále ne?" Otočila se a sklonila hlavu ke kotěti a usmála se. "Zas tak brzo ne! Ma-" Přerušil ho velitel který začal svolávat všechny kočky k vysoké skále. "Tak jdeme" Jeho matka zase šla spátky k vysoké skále. Posadila se a její syn vedle ní a přišel k nim i jeho otec. "Promiň za to... měl jsem moc starostí..." Řekl sklesle. "Ale zapomenout kolik je tvému synovi let jsi nemusel..." Odsekla a olízla kotěti hlavu. Kotě se celou dobu nudilo a málem usnulo opřené hlavou o matku když najednou do něj někdo strčil packou. "C-Co? Co se děje? J-já nespím!" Zakvičelo a slyšel ho celý klan a pak uslyšelo hihňající se tři učedníky v naprostém hrobovém tichu a zatáhlo uši. "Nuže... jak již jsem říkal... Drozdíčku předstup. Drozdíček vyběhl na volný plácek pod skálou a klepal se strachy. "Drozdíčku... do té doby než se stane válečníkem budeš nazýván Drozdík a tvoje učitelka bude Sova." Domluvil a přišla k němu drobná kočka s jizvou na boku krku. Dotkla se jeho nosu a pak se šla zpátky posadit a Drozdík jí následoval. "Kdy začneme? Kdy začnemeeee?" Zeptal se natěšeně. "Hlavně klid... třeba zítra před obědovým časem... ráda si přispím" Usmála se a Drozík kývnul.

Jsem tady zas s novou kapitolou... snažila jsem se dělat odstavce a omlouvám že se to tak zdrželo ale čekala jsem na postavu která se zde dvakrát vyskytla😏.
A jméno Drozdík a ne Drozdí tlapka vybral: @_Raven-cz
(586 slov)