Ve Spárech Osudu [Oc Backstory]

kapitola 2.

Drozdík vstal a v doupěti už nikdo nebyl kromě něho... bylo to zvláštní. Poprvé spal v doupěti učedníků kteří ho moc nemuseli. Pak se někdo objevil ve vchodu a Drozdík zamrkal a pak uviděl že to byla jeho učitelka a zvedl se na nohy. Pak šel za ní protože už odcházela z táboru. "Dneska ti ukážu hranice našeho území ano?" Promluvila a ignorovala že ji Drozdík skoro neslyší protože je moc rychlá. Na to jak je malá má docela dlouhé nohy a rychle chodí.
Ps:Takhle vypadá Sova:

Běželi dlouho přes nejrůznější terén a pak se najednou za asi 3 řekou Sova zastavila. "Tady končí naše území. Před hraniční řekou, poté jsou zde další nebezpečné klany. Dál se chodí jen když je to opravdu nutné jasný?!" Promluvila a šla podél řeky. Když došli k zvláštnímu jakoby mostu ale nebyl udělaný dvounožci...  byly to tři velké kameny za sebou. "Toto jsou nášlapné kameny. Dá se přes ně dostat na druhou stranu." Opět řekla informace o místu a chtěla skočit na první kámen. "Ale proč jsme se tedy brodili řekou a proč zde jsou? To mají ostatní klany sem volný přístup!" Zeptal se Drozdík a jeho učitelka se zastavila. "Kdysi byli klany přátelské a s kameny se nedá pohnout. K tomu kde jsme se brodili to bylo mělké místo... zbytek je hluboký a nebezpečný, proud by kočku strhl jako nic a učedník? Ani na to nemyslím co by se stalo." Při posledních slovech se jí zlomil hlas a přeskákala z kamene na kámen na druhou stranu a Drozdík za ní. Šli dál a pak se zastavili u obrovského stromu. "Toto je nejstarší a největší strom v lese. Je to i hraniční strom." Opět promluvila do ticha a pak se rozešla. Poté šli nějakou zvláštní částí lesa kde bylo hrozně moc zvláštního pachu. "Tomuto místu před námi se vždy vyhýbej jasné?" Zatáhla uši a dívala se před sebe a pak zavětřila. "A proč?" Zeptal se a naklonil hlavu. "Žil zde agresivní jezevec. Nevíme jestli zde pořád je... rozumíš?" Znovu zavětřila. "Odpověz Drozdíku!" Otočila se celá na Drozdíka a měla čumák skoro až u jeho. "Ano!" Odpověděl nejistě. "Promiň... Jen se bojím o další život učedníka" Odpověděla a šla zpátky k táboru. "Počkat jak o další život učedníka?!"

Drozdík se rozběhl za svou učitelkou. "Nemusíš řešit... je to dávno" Odpověděla mu neutrálním hlasem a běžela dál. "Počkej! Cítím myš!" Zastavil jí Drozdík a Sova zavětřila. "Máš pravdu..." Odpověděla a Drozdík se přikrčil.
Zavětřil znovu a připlazil se ke keři. Pak do něj skočil a vylezl s myší rozzářený. "Něco z tebe bude" Usmála se Sova a šli zpátky do tábora. Najednou se hustě rozpršelo a měli kompletně durch mokré kožichy a Drozdík položil myš na hromadu a šel se schovat do doupěte a Sova šla za velitelkou. Drozdík za chvíli usnul a spal až do večera.

Když se probudil vyšel ven a furt pršelo. Najednou se u něj oběvili dva učedníci kteří ho zrovna neměli rádi. "Jdeš s náma ven?" Zeptal se jeden, ten menší šedý. "Vždyť hustě prší?" Odpověděl mu Drozdík. "Takže se bojíš? Bude sranda! Srabe!" Promluvil ten větší černý. "Ok jdu s vámi... kam chcete?" Odpověděl ale dva kocouři už neodpověděli a rozběhli se ven z tábora. Drozdík běžel za nimi a již byli dost daleko skoro u první řeky když najednou na něj někdo skočil a on spadl do bláta. Pak ten dotyčný slezl a když zvedl hlavu uviděl že ho ti tři učedníci obklíčili. "Tohle si vypiješ...ty jseš vždycky ten úžasnej kocourek co je prostě perfektní! Přežil jsi jako jediné kotě nemožné! Ty jsi chytil myš v první den učedníkem a přepral jsi válečníka který se nechal! Jsi vždycky v očích všech ten nejlepší ikdyž si prakticky neudělal nic!" Zařval na něj ten černý. "My jsme toho dokázali spoustu! Bojovali s jinými klany! Málem se přetrhneme aby jsme byli dobří! Ale vždycky se ty objevíš a všechnu naší snahu zničí! A my se teď pomstíme!" Pokračoval a druzí dva začali syčet. "Zhebni ty nulo!" Zasyčel jeden a chtěl se na něj vrhnout.
_________________________________________
A tady vám to seknu :)
Je to až teď kvůli plynule trvajícím spamům takže takhle, trochu jsem to upravila, noice
(696 slov)