Ve Spárech Osudu [Oc Backstory]

kapitola 4.

Pořád z prvního pohledu ale teď neznámé kočky:
Šel jsem po území neznámého klanu do kterého bych se mohl snad přidat... chtěl jsem se jich zeptat ale pak jsem viděl jejich velitele a válečníky... byli... děsiví... ano je mi 7 měsíců a utekl jsem z mého bývalého klanu... prakticky mě vyhnali. Procházel jsem se a najednou jsem uslyšel volání o pomoc a rozběhl jsem se za hlasem, po chvíli volání přestalo ale byl jsem dost blízko a už jsem věděl co se děje, kočka se tam topila a už se ani nehýbala, prostě plula dál. Skočil jsem pro něj a vytáhl ho z vody, byl v bezvědomí a já se rozhodl že ho odtáhnu do jeho klanu za léčitelem, cesta nebyla moc dlouhá ale já si musel dělat přestávky protože ten utopenec nebyl nejlehší. Když jsem dovláčel nehybné tělo do jeho tábora vynořili se asi tři válečníci kteří začali syčet. "Co jsi udělal mému koťátku!" Zasténala jedna z nich. Pak přišel velitel a vražedně se na mě podíval. Pak se ohlédl. "Mede! Pojď sem!" Zavolal a přišel k němu kocour se žlutou až zlatou srstí. Podíval se na mě a pak na toho kocoura kterého jsem položil na zem a ukázal ocasem asi k jeho pelechu. Já vzal toho kocoura a táhl ho za ním. Ukázalo se že to je léčitelské doupě a já nehybné tělo položil na zem. Pak přišel velitel. "Takže jak mi to vysvětlíš?" Zeptal se mě. "Našel jsem ho jak se topil v řece a vylovil ho v tomto stavu, nic jsem mu neudělal." Odpověděl jsem mu. "A co jsi zde dělal?" Zeptal se znovu. "Chtěl bych se přidat do vašeho klanu.." odpověděl jsem nejistě. "Nuže dobrá... Mede ošetři ho a já si s tímhle promluvím."

Pohled Drozdíka:
Probudil jsem se a nade mnou se skláněl Med... "Já žiju?" Zachraptěl jsem. "No jak to vypadá tak jo, zachránil tě jeden cizí kocour" Odpověděl Med a já položil hlavu zase na zem a zavřel oči. "Chci spát..." zamumlal jsem a usnul.

Kratší kapitola cuz jsem líná... byla by delší ale slečna Karma musela mít další kapitolu no... a já jsem líná
(352 slov)