The flowers | h.s. (CZECH TRANSLATION)

day twenty-three

lightpinklouis

Poslední dva dny jsem strávila čtením dopisu dokola a dokola. Pokaždé, když ho čtu, doufám, že v něm najdu něco, co jsem již mnohokrát přehlédla, ale pokaždé mi to přijde krátké.

Položila jsem dopis přímo vedle květin, které už jsou zvadlé. Okvětní lístky, které byly kdysi plné barvy, jsou nyní nevýrazné a křehké. Stonky, které dříve ukazovaly směrem ke slunci, nyní visí s hlavou opačným směrem. Květiny přišly o život. Teď jsou úplně mrtví. A nemá smysl zachraňovat něco, co už je pryč. Takže výměnu vody jsem už dávno minula. Nechávám mrtvé květiny sedět v prázdné váze, cítit se a vypadat tak temně, jak je to jen možné.

Dívám se na květiny a říkám si: 'I když jsou mrtvé, i když se už nesnaží vypadat reprezentativně, stále jsou tady. Oni se tu zdržují, ale on ne'.

Dříve jsem trávila čas zíráním na květiny, které byly živé a krásné, ale nyní se snažím odklonit své myšlenky a činy od ponurých rostlin. Jen mi připomínají, jak dlouho byl pryč. A jak dlouho mu trvá, než se vrátí.

Slíbil, že se vrátí, a já mu věřím. Navzdory všemu, čím mě podrobil, mu věřím víc než čemukoli na světě. Jediné, co chci, je, aby se ke mně vrátil, jak řekl. A jediné, co mohu udělat, je věřit, že neříká žádné lži a že mluví pravdu. Nic by nezlomilo mé už tak zlomené srdce víc, než kdyby ke mně byl nepravdivý.

Takže počkám. Budu čekat na jeho návrat, na jeho dodržení slibu, který mi dal, na to, že bude zpátky v mé náruči, v bezpečí a v pořádku, až už nebudu sama, že už nebudu sdílet postel jen se sebou. Počkám.

A tímto vám dávám své slovo. Stejně jako on mi dal jeho. Já počkám.