The flowers | h.s. (CZECH TRANSLATION)

day one hundred and twenty

lightpinklouis

Nedokážu přesně vyjádřit slovy, jak se momentálně cítím, ale zkusím to.

Jsou dvě hodiny ráno a já sedím ve svém pokoji, s malinkou lampičkou na knihy, protože je tu jinak tma, jak v pytli. Harry mě právě vysadil u mě doma. Točí se mi hlava z myšlenek a pocitů na něj. Chci ho zpátky, to vím jistě. A on se chce vrátit, to vím taky. Bylo to jasné.

Vypadal dobře, ostříhal si vlasy a měl na sobě nové, čisté oblečení, které jsem na něm nikdy předtím neviděla. Pronajímal si byt tady ve městě a spolupracoval s místním květinářstvím, rozvážel květiny a podobně. Vypadal zdravě, vypadal dobře.

Neztrácel čas, aby se dostal přímo k věci. Znovu a znovu se začal omlouvat, ale řekla jsem mu, že to nemá cenu. Co se stalo, stalo se a my nemůžeme vrátit minulost a změnit ji, protože upřímně řečeno, byla jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Zdálo se, že se mu tato odpověď příliš nelíbila, stále se z celé věci cítil hrozně, ale na tom nezáleželo.

Vzal mé ruce do svých, podíval se mi do očí a řekl mi, že mě miluje víc než cokoli na celém světě. Řekl, že bude žít zbytek svého života, aby se ujistil, že už nikdy nebudu cítit bolest, kterou mi způsobil. Zabíjelo ho, když věděl, že mi ublížil tak kolosálním způsobem, a přísahal, že už to nikdy neudělá.

Chtěla jsem mu věřit, a také že polovina mě mu věřila, abych byla upřímná. Ale stále je tu druhá polovina, ta část mě, která chce chránit mé city a nechce se vystavit riziku, že mi znovu zlomí srdce.

Vysvětlila jsem mu, že o tom budu muset popřemýšlet, ale i že se s ním chci znovu sejít. Miluji ho, jenže si nejsem jistá, zda mu důvěřuji natolik, abych do toho šla naplno. Nechci, aby mě roztrhal na cucky a potom se připravil k odchodu.

Viděla jsem na něm, že jsem mu ublížila, což jsem vůbec nechtěla, ale jestli jsem se něco naučila od chvíle, kdy jsme byli od sebe, pak je to, to že občas prostě musím postavit své pocity před ostatní. A tohle byla jedna z těch chvil.

Stále sedím v šatech a na podpatcích a v hlavě mi běží přes tisíc kladných a záporných otázek a odpovědí. Kladných je tuny, tolik, že je ani není nutné vypisovat. Ale je tu jen jeden zápor. A to je možnost, že mě zase opustí, náhle a bez váhání. Bolest, kterou mi způsobil, byla tak velká, že si nedovedu představit, že bych se dobrovolně pustila do něčeho, u čeho už znám dávný výsledek.

Ale vím, že ho miluji víc než cokoli na celém světě a nedokážu si představit, že bych někdy žila život bez něj. Vím, co chci dělat, ale bojím se. Přála bych si, aby existoval způsob, jak vidět do budoucnosti, abych tu nemusela dřepět a hádat, co by se tak mohlo stát.

Moje myšlenky jsou docela rozptylující, ale existuje jen jeden způsob, jak to zjistit. Buď budu riskovat Harryho, nebo prožiju zbytek života bez něj a budu přemýšlet, co se mohlo stát, kdybych to s ním zkusila znovu.

Je opravdu jen jeden způsob, jak to zjistit.