day forty-one

11 4 0
                                    

lightpinklouis

Pořád odpočítávám dny, jako by se nikdy nevrátil a nezlomil mi už tak zlomené srdce. Už je to jedenačtyřicet dní bez něj. A dny se jen prodlužují, když se plně oddávám tomuto životu bez něj.

Nemůžu říct, že jsem o tom věděla, protože i když jsem se na něj trochu zlobila, nikdy jsem nebyla tak naštvaná. Nevěděla jsem, že mi ta slova seděla v hrudi. A když jsem pronesla každé ty tvrdé slova k tomu chlapci, kterého jsem milovala, připadalo mi, jako kdyby ze mě bylo sejmuto deset cihel.

Ale rozhodla jsem se a on je kvůli tomu pryč. Nemůžu se vrátit a omluvit se, protože všechno, co jsem řekla, byla pravda. Nemohu se na něj ani dívat, protože mi to jen připomíná dny, kdy jsem byla nucena žít bez něj. A i když mi chybí celým svým bolavým srdcem, vím, že to, co udělal, bylo neodpustitelné. Neměl mě opustit tak jak to udělal. Jako kdyby na mně vůbec nezáleželo.

Protože jeho včerejší slova zcela odporovala jeho činům. Jeho činy mi ukázaly, že je mu to jedno a že chce, abych odešla. Ale jeho slova, včetně těch v dopise a květinách, mi řekla, že mu na tom záleží a že opravdu potřebuje ještě jedno dobrodružství, než bude připoután k životu v malém městě.

Možná jsem udělala chybu.

Nebo to jen možná nechci takhle nechat.

The flowers | h.s. (CZECH TRANSLATION) Where stories live. Discover now