day one hundred and twenty-one

10 3 0
                                    

lightpinklouis

Čekala jsem celý den, než jsem se s ním sešla, chtěla jsem se ujistit, že to, co mu řeknu, je úplná a upřímná pravda. Žádné zpátečky.

Řekla jsem mu, že se ho bojím. Možná ne zvláště jeho, ale toho co by mi mohl udělat. Sliby jsou jen slova a slova lze porušit a nakonec mít úplně nový význam.

Řekl mi, že neexistuje žádný jiný způsob, jak ukázat, že to, co se mnou chce, je opravdové, pokud se pomalu nevrátí do původního stavu.

Odpověděla jsem mu na to, že je naprosto naivní, pokud si myslí, že po tak velkém zármutku a časovém odstupu se vrátí vše na své místo.

Z jakéhokoli důvodu se na mě usmál a vzal mé ruce do svých, jako to udělal před dvěma dny a promluvil: „Alie, to, co k tobě cítím, je skutečné. A to, co ke mně cítíš, je taky skutečné. Vím, že chceš, abychom byli spolu stejně jako já. Udělejme to. Buď se můžeme přestat stýkat a po zbytek života přemýšlet o tom, co by se mohlo stát, kdybychom to neudělali, nebo to prostě uděláme. Jsme si souzeni jeden pro druhého."

Nemohla jsem s ním nesouhlasit, protože jsem před několika dny myslela úplně na to stejné. Věděla jsem, co chci, ale proč mě ten pocit v žaludku přiměl, abych si všechno znovu rozmyslela? Hlodalo mi to v nitru, dělalo se mi špatně. Jen jsem chtěla, aby mě to přestalo užírat, každý můj kousek investovaný do napravení věcí s tímto mužem, se kterým jsem toužila být v každém okamžiku každého dne. Každá myšlenka je věnována jemu, každý můj pohyb a každá volba je pro něj, i když si to nepřeji. Možná si teď rozumím v hlubším slova smyslu, ale vím jistě, že tohle je muž, se kterým mám strávit svůj život. Tak proč ještě čekat? Lidé říkají, že láska zvítězí nad vším. Jenže zase nedokážu žít svůj život ve strachu z věcí, kterými si nejsem jistá. S určitou jistotou nevím, jestli by mi Harry znovu ublížil. Prostě mu musím věřit, že to znovu neudělá. To je jediný způsob, který znám, aby to fungovalo. Důvěra.

„Máš pravdu." Řekla jsem mu nakonec. Pohled do jeho očí stačil na to, aby se ten pocit v mém žaludku okamžitě rozplynul. Byl tak blaženě šťastný, že mě přiměl cítit se stejně.

Objal mě kolem ramen, pevně mě stiskl a šeptal mi do ucha, že toho nebudu litovat, a jak mě miluje.

Vím, že jsem se rozhodla správně, a konečně máme všechny kousky ve správné pozici, abychom mohli společně vytvořit skutečnou budoucnost. Je to úžasný pocit vědět, že jste konečně s osobou, se kterou byste měli být.

Nemůžu uvěřit, že jsem se toho celou dobu tolik bála.

The flowers | h.s. (CZECH TRANSLATION) Donde viven las historias. Descúbrelo ahora