The flowers | h.s. (CZECH TRANSLATION)

epilogue

lightpinklouis

Dřív jsem byla zarytý skeptik k myšlence, že všechno se stalo z nějakého důvodu. Myslela jsem, že jsme všichni dostali v životě na výběr a to, co si vybereme a jak žijeme své životy, rozhodlo o našem osudu. Vždycky jsem předpokládala, že když se mi stalo něco zlého, ​​bylo to proto, že jsem si někde vybrala špatně a pak mi to začalo lézt na mozek, protože jsem si vybrala špatně.

Co teď vím, nebo co si myslím, že vím, je to, že mě Harry opustil z nějakého důvodu. Jistě, bylo to od něj sobecké a přišlo mi, že to od něj byla naprostá zrada, když jsem poprvé vešla do místnosti a viděla ty květiny, které na mě čekaly, ale muselo se to stát.

Muselo se to stát, protože jsem se musela naučit milovat sama sebe. Nikdy jsem nevěděla, jak je to důležité, nikdy jsem nevěděla, jak je sebeláska páteří každého zdravého vztahu, dokud jsem nebyla zasažena tou nejnezdravější zradou, které, jak doufám, už nebudu muset čelit.

Odešel a spolu s ním si vzal i každou kapku lásky, kterou jsem k sobě měla. Veškerá moje láska do něj byla vylita natolik, že když mi ji vzal, už jsem nebyla sama sebou. Byla jsem ve své ulitě, neživá a ubohá. Žena, která se nikdy nepodívala do sebe, aby našla osobu, kterou skutečně chtěla být. A to, čím jsem chtěla být, bylo silné.

Mohu hrdě říci, že tou ženou jsem dnes já. Jsem silná, i když si mnozí myslí, že když jsem ho vzala k sobě zpět, jsem slabá. Nejsem slabá. Vím, co chci. Chci jeho. Možná mi ublížil, ale teď si uvědomuji, že bez něj dokážu žít. Mám schopnosti být sama sebou a milovat se tak, jak nikdo jiný nemusí. Ale také vím, že bez něj nechci žít. Je to světlo mého života, muž, se kterým chci strávit zbytek svého života. Neexistuje žádný jiný člověk jako on a pomyšlení na to, že bych byl bez něj, mi zanechává v ústech kyselou pachuť. Je to on, můj „vyvolený", ten o kterém všichni mluví ve filmech a knihách. Je pro mě ten pravý a nevzdávám se toho jen kvůli hloupé chybě, kterou už (doufejme) nikdy neudělá.

S tím vším, co bylo řečeno, jsem hrdá na to, že dokážu říci, že jsem přestala počítat dny. Od toho osudného dne, kdy mě prosil, abych se vrátila zpět, uplynul více než rok a od té doby jsme šťastní. Nechtěla bych tuto zkušenost prožít jinak, protože, jak jsem už řekla, vše se stalo z nějakého důvodu. Vím, kdo jsem teď a s ním jsem ještě víc.

—

Zdravím Vás všechny!

Jsme na konci tohohle příběhu. Opravdu doufám, že jste si ho užili, tak jako já!!