Vandrovníček přivandroval z dalekého kraje,
holobrádek od Chlebodal, teď hru na vojáka hraje.
S muži mnoha táhne do země mu neznámé,
aby bil se v kruté bitvě – předem dávno prohrané.
Doma Kryšpínem ho nazývali,
ve vsi Kuřinožkou přezdívali.
Já mu říkám skor-umřelec,
na hrob mu již viju věnec!
Z kvítí věnec viju, ze lnu zas šiju rubáš,
ach, já tak chtěl bych míti jeho kuráž!
Tak naň, zlatí lidé, pohlédněte,
to slabé tělo, ta tvář dítěte!
Knihy zvláštní po dědovi vždycky šlo mu číst,
líp jak zvěř divou střílet a do stromů korun lízt.
Košili má umouněnou, slámou zas vycpané boty,
copak se tenhle mamlas hodí vojsku do roboty?
Ach, kdo z vás zvládnul by se na to dívat,
čekat, až nad mrtvým začnou vrány zpívat?
Snad šlo by ty nohy pokřivené
vyslat jiným směrem,
snad tam, kde lépe život užije si,
když chudák má jen jeden.
YOU ARE READING
Podivínští a Zrůdnosti pekelné
FantasyRozhlédni se do všech stran Snad jej spatříš - Marobran! Tam lišky dávaj' dobrou noc, tam šerem se plíží zvláštní moc, tam stvůry lesní najdou svou smrt! - Ve vísce skryté v města stínu přisedni si s námi k vínu. Nestyď se, piva z korbelu přihni, už...
