Vlní se a vzdouvají,
jak když bouře žene mraky,
choulí se a čekají,
až sejdou z nich bystré zraky.
Až navečer lehneš v svoje lože
a ponoříš se v snivou zem,
vytasí své zuby, drápy – jak ostří nože
a vyplíží se z doupat ven.
Z doupat v lesích hloubi,
odkud vyláká je lidský pach,
tišší posli věčné zhouby
připlazí se před tvůj práh.
Stíny mělké, neposedné,
jež vrhá žhnoucí pochodeň,
obemknou tvou duši pevně
a vyrvou ji z těla ven.
Hrůzný sen ti hrdlo svírá,
z toku mysli tvé stal se kalný brod.
Tep srdce tvého odumírá
a zrůdy smrtispáčné čeká hod.
ČTEŠ
Podivínští a Zrůdnosti pekelné
FantasyRozhlédni se do všech stran Snad jej spatříš - Marobran! Tam lišky dávaj' dobrou noc, tam šerem se plíží zvláštní moc, tam stvůry lesní najdou svou smrt! - Ve vísce skryté v města stínu přisedni si s námi k vínu. Nestyď se, piva z korbelu přihni, už...
