Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

5.kapitola

"Prosím tě, řekni mi, že na tu zatracenou kocovinu něco máš," zasténal Harry, když druhý den ráno klopýtal ze schodů. Probudil se mnohem později než obvykle a Severus byl vzhůru několik hodin, než se Harry objevil.

Severus zvedl hlavu od ranních novin a nijak ho nepřekvapilo, když zjistil, že Harry vypadá strašně. „Nechal jsem ti lektvar v kuchyni. Před užitím něco sněz.„

„Ach, díky Merlinovi, jsi zachránce.„

Harry se odšoural do kuchyně a po chvilce Severus uslyšel výmluvné zvuky, že si Harry připravuje snídani. Znovu se soustředil na noviny a říkal si, aby se přestal cítit tak nervózní.

Stále se cítil otřesen tím, co se stalo předchozí noci, a spal kvůli tomu velmi málo. Ležel a přemýšlel o tom, jak to mezi ním a Harrym vypadá, a nebyl schopen přestat myslet na to, jak spolu seděli, s rukama propletenýma, a tulili se k sobě.

Byl k někomu tak blízko, jak za poslední roky ne, a to, že to byl Harry, se kterým to zažil, bylo poněkud zdrcující. Snažil se co nejlépe soustředit svou pozornost zpět na článek, který četl, když ucítil, jak se Harryho ruka lehce otřela o rameno a paži, než se posadil do křesla naproti němu a v ruce držel talíř se silně namazanými topinkami.

„Ten lektvar je úžasný, cítím se desetkrát líp.
Děkuji.„

Severus se snažil nevšímat si ledabylého doteku, kterým ho Harry zdánlivě bezmyšlenkovitě obdařil, a řekl: „Dovedu si představit, že ses po probuzení cítil poněkud hůř.„

„Měl jsem pocit, jako bych měl umřít. Nemůžu pít alkohol, měl bych se prostě poučit. Nemáme se rádi.„

„Na tvém místě bych doporučoval abstinenci," řekl Severus, složil noviny a položil je na opěradlo křesla.

Harry si odfrkl kolem úst plných toustu a řekl: „Proč ne? Využívám ji ve všech ostatních aspektech svého života.„

Severus se už chtěl zeptat, co tím myslel, když si vzpomněl, co mu včera večer řekla Maggie. Harry s nikým nechodil, v jeho životě nikdo nebyl a nevypadal jako typ, který by se pouštěl do náhodných setkání. Byla to další informace, kterou se o tom člověku dozvěděl, a nemohl si pomoci, aby si nepřiznal, že to v něm vzbudilo zájem.

Na chvíli zavládlo ticho, když Harry dojedl snídani a pak si začal lízat máslo z prstů. Severus zaťal zuby a snažil se nedívat. Byl ten člověk opravdu tak nevinný, že si neuvědomoval, co dělá? Kdyby nevěděl, že Harry je naprosto neschopný lsti, byl by přesvědčen, že to dělá schválně.

„Nechceš se projít?" Zeptal se Harry, podíval se z okna a viděl, že počasí vypadá dobře.

„Jsi toho schopný?" Zeptal se Severus a Harry se usmál.

„Tvůj lektvar dělá zázraky. Má odporná kocovina je jen vzdálenou vzpomínkou, díky Merlinovi. Takže, projdeme se?„

O chvíli později už byli venku na čerstvém vzduchu. Harryho dům stál v malé vesničce na okraji Dartmooru a z něj mohli kráčet podle libosti po mnoha pěšinách, které byly všude kolem. Se Severusovým omezením v okruhu 30 mil byl vděčný za to, že kolem něj je tolik prostoru a příležitostí prozkoumat část Anglie, o které měl jen málo znalostí.

Zdálo se, že Harry zná každou část krajiny, která pozemek obklopovala, a často ho vedl po pěšině, která určitě nikam nepovede, jen aby se ocitl uprostřed hustého lesa nebo na vrcholu údolí a díval se na úchvatnou vyhlídku.