Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

10.kapitola

"Dobře, to se dobře skládá a můžeme se odvolat na zákon o milosrdenství z roku 1942, abychom tvé činy potvrdili," řekl Blaise, když seděl naproti Severusovi, těžkou složku otevřenou v klíně, v ruce samodoplňující brk.

„Budeš si muset dávat pozor, jak to vyslovíš," řekl Ron a přehodil si jablko z ruky do ruky. „Jakýkoliv náznak výmluv nebo snahy o sebeospravedlňování se a oni vše zamítnou." Vydal dlouhý povzdech a pak řekl: „Co takhle: S vědomím, že jeho život už brzy skončí, se Brumbál rozhodl situaci obrátit ve svůj prospěch. Aktem eutanazie posvěceným zákonem o milosrdenství z roku 1942 se profesor Snape a ředitel Brumbál rozhodli využít této akce k prokázání věrnosti profesora Snapea Voldemortovi.„

„Měl ses dát na práva, Rone," řekl Blaise s úsměvem. „Nemůžu si pomoct, ale truchlím nad ztrátou taktického mozku v advokátní kanceláři mého strýce.„

Ron se zašklebil a ukousl kousek jablka, než řekl: „Nemohl by sis mě dovolit.„

Blaise si odfrkl a řekl: „Budu se muset spokojit s Hermionou, jsem si docela jistý, že ji přesvědčím.„

„O tom nepochybuji," odpověděl Ron s úšklebkem.

„Skončili jsme?" Zeptal se Severus, který neměl náladu na dobromyslné škádlení.

„Ano, ano, myslím, že máme vše, co potřebujeme, ale pokud k tvému prohlášení budeme potřebovat ještě něco dodat, ozvu se. Cítíš se náležitě připraven na otázky, které by ti mohli pokládat?„

Severus přikývl navzdory přívalu nervů, které mu svíraly žaludek. „Myslím, že jsme prošli všechny možné úhly. Stejně na tom moc nezáleží, jediné, co můžu udělat, je říct pravdu. Říkat nacvičené odpovědi by byla chyba.„

Blaise souhlasně přikývl. „Máš pravdu, dokážou poznat někoho, kdo byl trénován na míle daleko. No, já půjdu, tohle musím předložit do zítřejšího poledne, takže bych se měl vrátit do kanceláře a ujistit se, že to bude perfektní.„

Severus vstal a podal ruku Blaiseovi, který také vstal a vzal ji, oba si potřásli rukou a Severus řekl: „Děkuji za všechno, co jsi pro mě udělal.„

„To bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat pro člověka, který pro mě a ostatní zmijozely vždy dělal, co mohl," odpověděl Blaise se smutným úsměvem.

„Kdybych jen mohl udělat víc.„

„Ještě zdaleka není po všem," řekl blahosklonně Blaise, „musíš toho ještě hodně udělat.„

Severus přikývl a Blaisova hezká tvář propukla v něžný úsměv. „Ozvu se. Brzy se uvidíme.„

Ron zvedl ruku na rozloučenou a Blaise se přemístil z domu. Severus si povzdechl a přejel si rukou po tváři, unavený a otrávený. Soud, mimo jiné, mu těžce zatěžoval mysl.

„Je těžké si představit dobu, kdy už to všechno budu mít za sebou," řekl unaveně a Ron soucitně přikývl.

"Ale nastane, už jen týden, pak si můžeme všichni oddechnout." Ukousl další sousto jablka a řekl: „Kde je Harry?„

„Zatraceně dobrá otázka," zamumlal Severus a vyhlédl z okna, jako by čekal, že toho muže uvidí.

Už to byly skoro tři týdny, co se spolu s Harrym líbali, a on se mu od té doby vyhýbal. Začínal z toho pomalu šílet a byl si jistý, že pokud ho soud nepošle zpátky do Azkabanu, jeho utrápená mysl ho místo toho dostane ke svatému Mungovi.

„Stalo se mezi vámi dvěma něco?" Zeptal se Ron a Severus se k němu otočil a zjistil, že si ho muž zkoumavě prohlíží.

„Ne," zalhal Severus a zavrtěl hlavou. „Myslím, že jsme oba trochu napjatí se soudem rýsujícím se na obzoru.„