Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

8.kapitola

Tohle, usoudil Severus, je jeho trest, jeho pokání. Dva roky v Azkabanu byly prostě jen zahřívací kolo pro to, co bude následovat. Takto byl skutečně donucen trpět pro Albuse, pro Lily, pro všechny duše, za jejichž smrt je zodpovědný, tím, že se zamiloval do Harryho zatraceného Pottera.

Snažil se proti tomu bojovat, zapřít se, rozmáčknout to a ignorovat, ale nedalo se to tak snadno odmítnout. Snažil se zdůvodnit, že jde jen o pobláznění, že má zmatené pocity, pokud jde o Harryho, protože ten člověk se podle všeho choval jako jeho spasitel. Jeho mozek by možná toto vysvětlení spolknul, ale jeho srdce se nedalo tak snadno oklamat.

Život s tím mužem ho přivedl tváří v tvář osobě, kterou se Harry stal, muži inteligentnímu, vtipnému, velkorysému a laskavému, muži, který využíval každou špetku své síly a cílevědomosti k tomu, aby bojoval s nespravedlnostmi, které viděl ve světě kolem sebe. Zjistil, že je na Harryho pyšný, pokořen svou dobrotou, silou charakteru, a věděl, že on sám je ve srovnání s ním patetický exemplář.

„Nemáš rád vánoční ráno?" Zeptal se Harry s úšklebkem, když se pohyboval po kuchyni a připravoval jim oběd.

„Nikdy jsem se tak necítil, to ne," odpověděl Severus a usrkával šampus s pomerančovým džusem, když seděl u kuchyňského stolu, sledoval Harryho přípravy a snažil se, aby se na jeho tváři neprojevila jeho záliba v tom muži. „Moje předchozí Vánoce... nebyly tak příjemné jako tyto.„

Harryho úsměv změkl v něžný úsměv. „Doufám... doufám, že se mi podaří, aby toto pro tebe bylo v pořádku.„

„Je to nekonečně víc než jen v pořádku, Harry," řekl Severus tiše a Harry se na něj podíval tím pohledem, který z něj dělal usměvavého blbce. V duchu se nakopl a říkal si, ať se vzpamatuje, než Harrymu dojde, co se mu honí hlavou.

Harry se otočil zpátky k troubě a podíval se na krocana, pak se zaobíral loupáním brambor, Severus nedokázal od muže odtrhnout oči, když se pohyboval. Bylo to pro něj čím dál těžší, když byl uchvácen. Byl si jistý, že se prozradí, že Harry na sobě neustále cítí jeho oči, ale prostě se nedokázal přimět k tomu, aby přestal.

V jeho životě bylo tak málo krásy a dobra, že Harryho přítomnost den za dnem byla ohromující. Vyrostl v nápadného muže, jeho rysy byly směsicí tvrdé a jemné, a Severus zjistil, že miluje každý aspekt mužovy tváře, zejména jemný poprašek pih přes můstek mužova nosu, který mu připadal naprosto roztomilý.

„No, všechno by mělo být hotové za hodinu... plus mínus," dodal Harry s pohledem upřeným směrem k troubě. Posadil se ke stolu naproti Severusovi a opřel si bradu o pěst, zelenýma očima pozoroval Severusovu tvář, Severus nebyl schopen přesně rozluštit, proč tomu tak je.

„Nebyl jsem si jistý... co s dárky," řekl nakonec a Severuse překvapil. „Vypadalo to trochu... nevím... trapně? Je tu něco, co bych ti ale chtěl dát... nebo snad něco, co bych ti chtěl říct, by bylo přesnější. Můžeš to počítat jako dárek, jestli chceš.„

Severus zmateně zvedl tázavě obočí a Harry položil ruce na stůl před sebou, dlaněmi se opřel o dřevo a lehce poklepal prsty. Severus věděl, že je to známka nervozity, a přemýšlel, co mu to asi Harry musí říct.

„Vyprávěli jsme ti dost o tom, co se stalo v kouzelnickém světě za tvojí nepřítomnosti, a vím, že víš o veškerém zabaveném zmijozelském majetku, o tom, že Zmijozelové přišli o právo vlastnit majetek.„

Severus přikývl, nechápal, proč se o tom baví, nechápal, jak by to mohlo představovat nabídku vánočního dárku.

„Předtím jsem ti to neřekl, protože jsem si myslel, že už toho máš na talíři dost, jen jsem tě chtěl nechat přizpůsobit se tomu, aby sis zase našel pevnou půdu pod nohama, ale..."