Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

20.kapitola

Severus se díval, jak se Harryho oči jemně třepetaly, když spal. Ještě zbývalo nějaký čas, než budou muset vstát a Severus nemohl Harrymu upřít spánek, protože byl do značné míry zodpovědný za jeho únavu.

Po svém malém návratu do role studenta/učitele si užili příjemnou večeři v Severusových bývalých komnatách, po které následovala poklidná společná sprcha. Poté se odebrali do postele a pustili se do pomalého a malátného milování.

Severus by nikdy dřív nebyl schopen říci, kterému druhu sexu dává přednost. Užívali si rychlovky, oba se při střetu smáli, až se ozývaly radostné výkřiky. Měli žhavý, vášnivý sex, někdy se opírali o stěnu nebo snad o kuchyňský stůl, rukama se chopili jeden druhého a pálili si cestu k vyvrcholení. Měli pomalý, něžný sex, milovali se spolu s tiše šeptanými slovy lásky a obdivu, jejich orgasmy působily jako největší vysvobození, jaké se jim mohlo podařit.

Severus měl pokaždé pocit, že se vrací domů, jako by před Harrym nikdy nepoznal, jaké to je, sdílet své tělo s jinou osobou. Nikdy nepoznal takovou míru intimity a důvěry a občas se musel zastavit a připomenout si, že pro jednou není sebesabotáž nutná.

Harry se posunul, otočil se, aby si lehl na bok, a nakonec pomalu otevřel oči. Protáhl se, usmál se na Severuse, rukou si prohrábl rozcuchané vlasy a pak řekl: „Díváš se, jak spím?„

„Nelichoť si," řekl Severus s úšklebkem.

Harry obrátil oči v sloup, přitiskl se Severusovi k boku a přejel rukou po jeho nahé hrudi. „Za jak dlouho budeme muset vstávat?" zeptal se a zívl.

„Ještě chvilku," odpověděl Severus a prohrábl prsty jemné, černé prameny Harryho vlasů.

Chvíli bylo ticho, než Harry tiše řekl: „Je pro tebe divné, být zase tady?„

Severus se nad otázkou zamyslel a cítil, jak ho Harry hřeje, jak je mu jeho váha důvěrně známá. "Když jsem tu byl naposledy, byl jsem jiný člověk. Tolik se toho stalo... tolik se toho změnilo. Mám pocit, že jedna moje část možná nikdy neodešla, že tu stále žije jako duch."

„Duchové nežijí," řekl Harry jemně, „straší. Není důvod, aby to nějaká tvoje část dělala.„

"Část mého já stále dluží pokání."

Harry si povzdechl a lehce se odtáhl, aby se podíval nahoru na Severuse. „Vím, že nemůžu říct nic, co by tě přesvědčilo o opaku, takže nebudu plýtvat dechem. Je toho spousta, co teď děláš, abys odčinil všechny prohřešky, o kterých si myslíš, že jsi v minulosti udělal.„

„Mluvíš, jako bych si je představoval.„

Harry zavrtěl hlavou a řekl: „Mluvím s vědomím, že na ně nikdy nezapomeneš. Nevypovídá to o odčinění?" Harry možná věděl, že Severus se z toho nikdy tak snadno nevyvlíkne, a pokračoval: „Nejlepší, co můžeš udělat, je udělat z tohoto světa lepší svět pro ty, kteří zbyli, a... pro ty, kteří by mohli přijít," řekl s mírným úsměvem.

Severus mu úsměv opětoval, natáhl se a sjel rukou po Harryho trupu, až mu spočinula na břiše. „Mluvíš o našich dětech?„

Harry přikývl a položil svou ruku na tu Severusovu. „To by šlo? Mohl bych odnosit dítě?" Zeptal se a oči se mu rozzářily.