Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

14.kapitola

Severus to nerad přiznával, ale po tom, co chlapec odešel, si nemohl pomoci, aby Teddyho nepostrádal. Vrátil se k babičce s příslibem mnoha pravidelných návštěv do budoucna a Andromedě se zřejmě ulevilo, že už se o něj nebude starat jen ona.

Harry si vzal do hlavy, že Teddyho pokoj je třeba předělat tak, aby měl chlapec pocit, že je skutečně jeho, nejen volná ložnice, ve které smí zůstat. Potapetoval ho tapetou, která zobrazovala nesčetné množství pohádek i emblémů každé bradavické koleje a samotného hradu. Bylo to krásné a Severus věděl, že se to Teddymu bude líbit. Nemohl se dočkat, až uvidí, jak je tím chlapeček okouzlen.

Harry také, jak si byl Severus jist, vykoupil celý obchod s hračkami v Příčné ulici a zaplnil Teddyho ložnici všemožnými hračkami, kouzelnickými i mudlovskými. Koupil dětský nábytek, hromadu knih a s Georgeovou pomocí měl v plánu postavit v rohu místnosti doupě. Severus si ho několikrát dobíral, že to přehání, ale on sám se nemohl dočkat, až uvidí chlapcovu reakci.

„Tohle vypadá mnohem líp," řekl Harry, když dokončil hojení na Severusově ráně. „Už nám nezbyla vůbec žádná zbytková magie, jen musíme udržovat pokožku zdravou.„

„Nikdy by mě nenapadlo, že to bude takhle dobré," řekl Severus a přejel prsty po značně zmenšeném důkazu Nagininyho útoku.

"Maggie se opravdu vyzná," řekl Harry a strčil si hůlku do kapsy.

„To ty provádíš to kouzlo," odpověděl Severus a oblékl si košili.

„Musíš se zase oblékat?" Zeptal se Harry, zastavil jeho pohyby a nechal ho tam stát s rozepnutou košilí a odhaleným trupem.

„Není tu skoro žádný výhled, který by se dal obdivovat," namítl Severus, který se stále cítil poněkud rozpačitě nad svou tělesnou konstitucí.

„Dovolím si nesouhlasit," řekl Harry tiše a jemně přejel Severusovi prsty po hrudi. „Jsi prakticky jiný člověk než ten, co se mi objevil před osmi měsíci na prahu.„

Severus předpokládal, že je to pravda. Jeho zdravotní stav se od chvíle, kdy žil s Harrym, drasticky zlepšil. Byl o několik kilo těžší, jeho svaly se opět začaly trochu zvětšovat a jeho kůže byla téměř zahojená. Vždycky samozřejmě ponese jizvy z minulosti, ale zjistil, že už mu to nevadí tolik jako dřív.

Slušný spánek, pravidelná, zdravá strava a celkový pocit bezpečí mu zajistily, že se vůbec nepodobal přízraku, kterým kdysi býval. Ostatně teď, když už se téměř plně zotavil a byl svobodný, se musel zabývat otázkou, která ho trápila už od jeho osvobození.

„Osm měsíců," řekl a sevřel Harryho ruce, „sotva mohu uvěřit, že už je to tak dlouho.„

„No, kromě toho soudu, který nám visel nad hlavami, to celé proletělo," řekl Harry s úsměvem.

Severus přikývl, propletl si prsty s Harryho a zhluboka se nadechl. „Harry, teď, když... když je soud za námi, a už nejsem v podmínce... možná bych měl přemýšlet o tom, že si najdu vlastní bydlení.„

Harry sevřel prsty a poznal, že tím muže překvapil. „Aha," řekl tiše. „Je to... je to to, co chceš?„

Severus se na chvíli odmlčel, než řekl: „Tohle je tvůj domov, ne můj. Nijak jsem k tomu nepřispěl, měl jsem tu být jen v době, než dojde k soudu. Je logické, že bych měl odejít.„

Harry se zachmuřil, zdálo se, že si chvíli srovnával myšlenky, a pak řekl: „Jestli je to něco, co opravdu chceš udělat, pak tě plně podpořím. Více než většina ostatních chápu potřebu nezávislosti, ale musím ti něco říct, aby mezi námi nedošlo k nedorozumění; Nechci, abys odešel. Vím, že je to všechno trochu pozpátku a že většina lidí začne vztah a pak se k sobě nastěhují, ale my jsme nikdy nic nedělali tak, jak bychom měli. Miluju život s tebou, funguje to, dává to smysl. Pokud potřebuješ jít, pak to udělej, ale nedělej to z nějakého nepatřičného pocitu povinnosti."