Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno jsem se probudil s úsměvem. Hned jak jsem si všiml svého okolí, rozzářily se mi oči a nadšením jsem vyskočil z postele. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem měl ze vstávání takovou radost. Převlékl jsem se do kolejního oblečení a vydal se z chlapeckých ložnic ven. Všichni mí spolu-ložníci ještě spali a já nehodlal narušovat jejich klid. Seběhl jsem po schodech do společenské místnosti, ve které bylo jen pár mých spolu-kolejníků. Zkontroloval jsem čas, abych si byl jistý, že neopustím naši kolej dříve, než je povolené. Po sedmé hodině už bylo, a proto jsem s úsměvem prošel dveřmi s klepadlem ve tvaru orla a začal scházet pohyblivé schody.
Po pár minutách se mi podařilo dostat až do spodního patra. Tiše jsem se pochválil, protože když jsem byl v prvním ročníku v Krásnohůlkách, několik prvních týdnů jsem se ztrácel. A to tam neměli žádný složitý mechanismus nazývající se pohyblivé schody. Vážně, kdo to vymyslel? Určitě to bude napsáno v Dějinách školy čar a kouzel, ale historie mi nikdy moc nešla. Ve Velké síni již pár studentů bylo. Usedl jsem tak doprostřed havraspárského stolu a začal snídat.
„Dobré ráno Jungkooku," přivítal mě u stolu Yoongi a posadil se naproti mně. Rychle jsem polkl, abych ho mohl pozdravit zpět. Moje mamka vždycky říkala, že je neslušné mluvit s plnou pusou a dost mě za to kárala.
„Vidím, že jsi vstal pěkně na čas. Až se pořádně najíš, ukážu ti, kde má profesor Kratiknot svůj kabinet. Dnešní první hodina odpadá, aby si všichni studenti stihli zařídit své rozvrhy. Bude tam fronta, proto ti doporučím, aby jsi se nijak nezdržoval," řekl a nandal si na talíř vajíčkovou omeletu. Přikývl jsem na znamení souhlasu a trochu zvýšil tempo. Velká síň se pomalu ale jistě plnila hladovými a rozespalými studenty.
Jakmile jsem dojedl a chvilku počkal na Yoongiho, vydali jsme se společně do útrob hradu. Tentokrát jsme nemuseli jít až úplně nahoru, ale pohyblivé schody nám cestu značně prodloužily. Yoongi ale věděl přesně, kudy jít, a proto jsme úspěšně došli před kabinet našeho kolejního profesora. Tam už stála dívka s blonďatými vlasy. Jakmile si nás všimla, lehce se usmála.
„Dobré ráno Mino. Čekáš na rozvrhy?" zeptal se Yoongi a zastavil se naproti ní. Dívka, tedy, Mina přikývla a následně se podívala na mě. Prohlédla si mě od hlavy až k patě až se nakonec zastavila u mé tváře. V tu chvíli mi došlo, že jsem se nepředstavil. Ač si myslím, že mé jméno slyšela včera večer, natáhl jsem k ní ruku a představil se. Mina moji ruku přijala a obdařila mě lehce plachým úsměvem.
Po pár minutách, ve kterých Yoongi vedl debatu s Minou o letošním roku, přišli i ostatní studenti 6. ročníku z Havraspáru. Sotva jsem se s nimi seznámil, otevřely se dveře kabinetu a profesor nás pobídl, abychom ho následovali. Yoongi se se mnou rozloučil a zamířil někam do hradu. V kabinetu jsme se postavili kolem profesorova stolu, na kterém měl velké množství papírů a knih. Postupně řešil rozvrhy s každým z nás a mně došlo, že stejně přijdu na řadu poslední, jelikož mě bude ještě seznamovat s pravidly školy. To mě Yoongi nemusel tak hnát. Už přišla na řadu Mina, což byla poslední osoba přede mnou.
