Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Nedává to smysl!" postěžoval si Seungmin, který seděl vedle mě. Podpíral si hlavu, aby mu nespadla do přímo otevřené učebnice Bylinkářství. Vedle měl položený malý květináč a v něm... kámen. Naše společné kamarádky, Jisoo a Mina, to s ním již vzdaly a raději si od nás odsedly. On občas Seungmin dokáže být i lehce otravný. Nebývá to ale moc často.
"Vysvětli mi, jak je možné, že může nějaká kytka zakořenit v kameni! Hloupost," řekl naštvaně, zatímco zaklapl učebnici, až to udělalo zvuk.
"Když může mít Hagrid brouky, co se prokousávají kameny a cihlami, je možné snad úplně všechno," prohlásil jsem, načež se mnou Seungmin souhlasil. Příroda hold přestává dávat smysl.
"Už je vlastně Hagrid našel?"
"Ne. Myslím si, že už ani nenajde. Určitě jsou někde v Zapovězeném lese," byl jsem o tom přesvědčený. Tam je šutrů dost, budou tam spokojení. A už to ani našeho profesora Péče o kouzelné tvory tolik netrápí. Občas melancholicky vzpomíná, jak byli roztomilí a jak se chudinky teď o sebe musí postarat sami.
"Bylo by asi blbý, kdyby se nějací dostali do Prasinek a někomu by spadl dům na hlavu, co?" zasmál se a já společně s ním. No, to by byl průšvih. Tak snad se opravdu odebrali do lesa, kde nikoho ohrožovat nebudou. Podepřel jsem si hlavu a snažil se soustředit na text v učebnici, který mě ale extrémně nudil. Vždy jsem nakonec skončil u pozorování Mina, který se neustále vztekal, že mu to nejde. S Bylinkářstvím mu opravdu neporadím. Neudělal jsem z nich zkoušku NKÚ, to je dost dobrá výmluva, abych se o tento předmět nemusel zajímat. Možná ale proto mám též malý problém s Lektvary, ale to spíše přisuzuji Snapeovi.
"Jeon Jungkook, za mnou!" nadskočil jsem, když jsem zaslechl své jméno. Nechápavě jsem se otočil na Yoongiho, který zrovna přišel do společenské místnosti. Jeho výraz mi napovídal, že radostí nepřekypuje. Prošel kolem mě a mířil pravděpodobně do jeho či mé ložnice. Porozhlédnul jsem se po svých přátelích, kteří byli stejně zmatení jako já. S nejistým výrazem ve tváři jsem se zvedl a rozhodl se následovat nejstaršího. Trochu mě uklidnilo, když jsem uslyšel za mnou kroky. Jsem rád, že mě v tom nenechají samotného
"Volal jsem jenom Jungkooka," oznámil nám, jakmile jsme vkročili do mého pokoje. Nevím, jestli si mám připadat jistě, když se nacházíme u mě, nebo naopak pochybovat, protože nemám kam se schovat, kdyby šlo do tuhého.
"Nezájem. Jsi očividně něčím podrážděný, takže nás to zajímá, že ano?" odpověděla mu stejným tónem hlasu Jisoo. Nechci, aby se začali ještě hádat tihle dva.
"Proč si se mnou chtěl mluvit, hyung?" zeptal jsem se, zatímco se na mě Yoongi ostře podíval, což mě zarazilo. Řekl jsem něco špatně? Jde z něho docela strach, tak se snažím být slušný a zbytečně ho nedráždit.
