Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Za okny poletovaly listy, se kterými si vítr pohrával. Slabé podzimní slunce svítilo na bradavické pozemky. Není divu, že většina studentů vyrazila ven. Hned bych je taky následoval, ale seděl jsem v učebně Obrany. Jakmile se s námi profesor Kim rozloučil, pelášil jsem do havraspárské koleje, abych se převlékl a odložil si již nepotřebné věci. Skoro jsem nikoho nepotkal. Chodby hradu byly taky pusté, ale jakmile jsem vyšel ven, na trávníku se to hemžilo studenty ze všech kolejí.
Většinou se procházeli po vyšlapaných cestičkách či seděli pod stromy. Ti mladší dělali hromady z listí a následně do nich skákali. Samozřejmě ale starší studenti nebyli pozadu, protože se kolem Velkého jezera naháněli s listím v rukách. Už aby byl sníh a mohli začít pořádné koulovačky. Procházel jsem se s rukama v kapsách a pozoroval ostatní kolem sebe. Usmál jsem se, když jsem na rovném travnatém placu uviděl sedět Yoongiho se Seungminem. Jakmile si mě všimli zamávali mi a pokynuli rukou, abych se k nim posadil na deku, kterou nevím kde vzali. Učinil jsem tak a s úsměvem se rozhlédl kolem sebe.
„Dnes je opravdu krásně, co?" řekl zasněně Seungmin, který si na deku lehl a s rukama pod hlavou pozoroval oblohu s mraky. Napodobil jsem ho a lehl si vedle něj. Rád pozoruji mraky. Uklidňuje mě to. Yoongi se jen přátelsky ušklíbl, ale nepřidal se k nám. Nejspíš to považuje za dětské chovaní, v čemž bych s ním rozhodně nesouhlasil.
„Hotová idylka. Kde jsou vůbec holky?" zeptal jsem se a trochu zvednul hlavu. Nikde jsem je ale neviděl.
„Mina zůstala v hradu. Prý se necítí moc dobře, ale to vím jen od Prefektky. Konkrétně s Minou jsem nemluvil. A o Jisoo nic nevím," konstatoval Yoongi a přetočil na další stránku v Denním Věštci. Posadil jsem se a nahnul se mu přes rameno, abych do novin viděl. Moc se mu to ale nezamlouvalo, a tak mě odstrčil. Lakomec jeden, ani mě nenechá si přečíst novinky ze světa.
„Hele, tamhle je!" zvolal zničehonic Seungmin a prstem ukázal směrem k hradu. Oba jsem se tam podívali. Nejdříve jsem nic neviděl, ale když jsem pořádně zaostřil, zahlédl jsem naši kamarádku sedět pod velkým dubem ve společnosti nějakého kluka. Abych byl konkrétní, ve společnosti mrzimorského kluka, které ho jsem neviděl poprvé. Jisoo měla na klíně knížku a něčemu se smála.
„No nekecej," vypadlo z Yoongiho.
„Toho znám. Seděl se mnou v kupé, když jsem jel do Bradavic. Jmenuje se Kim Seokjin, že ano?" usmál jsem se a byl na sebe hrdý, že jsem konečně někoho poznal. Seungmin mi moji myšlenku potvrdil.
„Čemu myslíte, že se smějí?" zeptal se nejmladší z naší mužské trojice.
„Řekl bych, že je to rande," vyslovil jsem svoji myšlenku nahlas. Oba se na mě nechápavě podívali.
„V úterý mi říkala, že ho jde doučovat, ale tak divně se u toho culila a nechtěla mi říct jeho jméno," vysvětlil jsem a všichni tři jsme se opět podívali směrem k velkému dubu. Tentokrát něco vyprávěla Jisoo a následně začala listovat v knížce na něco mu ukazovat. Byli u sebe najednou tak blízko, že jsem tu atmosféru dokázal živě představit. Dívali se navzájem do očí, dokud Jisoo nesklopila tváře s jasně rudými lícemi, které byly vidět až k nám.
