Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ops! Esta imagem não segue as nossas directrizes de conteúdo. Para continuares a publicar, por favor, remova-a ou carrega uma imagem diferente.
„U Merlinových vousů, proč je jasnovidectví tak nudný?" zaúpěla Wendy, když jsem se k ní a její skupince přidal na chodbě. Zrovna jsem mířil na poslední dvojhodinovku lektvarů tohoto týdne. Poslední dobou mám pocit, že si na mě Snape zasedl. Hned na první hodině jsem poznal, že mě v lásce mít zrovna nebude. Ještě že je se mnou Mina, která mě před ním podrží. Když už jsem u dlouhovlasé blondýnky, kde je?
„Wendy, kam se poděla Mina?" zeptal jsem se a rozhlédl se kolem, jako bych doufal, že se tady někde nachází. Nebyla moc vysoká, takže mohla zmizet v davu studentů.
„Ty jsi to ještě neslyšel? Nedala si na hodině bylinkářství pozor a málem ji uškrtilo ďáblovo osidlo. Je teď na ošetřovně, ale neboj, je v pořádku," ujistila mě spěšně, když si všimla mého vystrašeného výrazu. Jak to, že se ke mně taková zpráva nedostala? Snad se Mině vážně nic nestalo. To však znamená, že budu na lektvarech sám, čehož Snape určitě využije.
A jak jsem si myslel, tak se i stalo. Měli jsme udělat Neviditelný lektvar, který se řadí mezi ty nejsložitější. Aby byl plně funkční, trvá jeho příprava 2 týdny. Respektive se na tak dlouhou dobu nechává uležet. Příprava je ale náročná a složitá. Vážně začínám litovat toho, že jsem se na lektvary zapsal. Dříve jsem je měl rád. Taková škoda, mohlo se to hodit do našeho rodinného byznysu. Rodiče vlastní malou kliniku v Busanu. Díky znalosti lektvarů se jim snažím být nápomocný. Pacientům se ale i bez magie daří skvěle. Rodiče jsou pečliví.
„Pane Jeone, proč je Váš lektvar sytě červený, když má být světle narůžovělý?" zeptal se mě s výsměchem profesor. Lehce jsem se rozhlédl, a když jsem spatřil barvu lektvaru u vedlejšího stolu, ztuhl jsem. Zase jsem to pokazil! Vždyť jsem se ale držel receptu v učebnici. Nechápu to.
„Vypadá to, že si tu někdo zůstane po vyučování," oznámil celé třídě s ohyzdným úsměvem. Slyšel jsem tichý smích, ale nezajímal jsem se o to. Samozřejmě, že si Snape neodpustí jakoukoliv poznámku, aby mě mohl ztrapnit. Nejraději bych něco řekl, ale v tuhle chvíli to nebylo vhodné. Ano, udělal jsem chybu, i když nevím, jak se to stalo. Opravdu jsem si dával pozor. Snapeovu pozornost upoutalo vrznutí dveří. Konečně si mě přestal výsměšně prohlížet a podíval se směrem ke dveřím, což jsem vlastně udělal taky.
„Pane Kime, už jsem si myslel, že se tu dnes neukážete," pronesl a s překříženýma rukama na hrudi si Taehyunga prohlédl. Vzdálil se od mé lavice, takže jsem hned ucítil úlevu. Taehyung se v tichosti omluvil za svůj pozdní příchod. No, zameškal celou jednu hodinu a půl. To už na těch 20 minut mohl zůstat tam, kde byl. Posadil se ke své kamarádce za mě a já jsem zahnal touhu se za ním otočit. Potřebuju s ním probrat náš projekt. Celý tento týden jsem se ho snažil kontaktovat, ale marně.
Vždy se prostě vypařil. Zjistil jsem, že spolu máme společné čtyři předměty. Obranu, Přeměnu, Lektvary a Astronomii, ale ta už 14 dní nebyla, takže se v podstatě nepočítá. Vždy jsem si sbalil věci co nejrychleji, aby mi neutekl, ale nikdy jsem to nestihl. Neměl jsem dostatek odvahy, abych za ním zašel ve Velké síni. Ani na té chodbě ve společnosti jeho zmijozelské kamarádky jsem ho neviděl. To bych se možná i odvážel za ním zajít. Několikrát jsem i navštívil knihovnu a doufal, že ho tam zastihnu. Ptal jsem se dokonce madam Pinceové, která na mě nechápavě a vyděšeně hleděla. Nejspíš jsem první student, co se po Taehyungovi sháněl.
