Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Jestli ještě jednou uslyším nějaké blábolení, pánové Seo a Lee tu po obědě vyčistí laboratoř," řekl důrazně Snape a dále procházel mezi lavicemi. Jennie vedle mě pobrukovala nějakou otravnou melodii, kvůli které jsem se nemohl soustředit. Za normálních okolností bych to zvládnul, ale už to trvá skoro týden. Celkově má až příliš veselou náladu. Mám takový pocit, že kvůli ní za chvíli začnu zvracet duhu. Její přehnaný optimismus mi opravdu leze krkem.
"Pane Jeone, děláte to opět špatně. V receptu se píše doleva, to už ani neumíte číst?" zvedl jsem zrak od svého kotlíku a zahleděl se na profesora v černém hábitu, který stál u lavice přede mnou.
"Omlouvám se pane, nechtěl jsem."
"Vaše omluvy lektvar nezachrání. Kvůli vám plýtvám ingrediencemi, tak si toho važte," rázně se otočil a pokračoval ve své pochůzce.
"Copak Taehyungshii, prokleješ ho?" trhl jsem hlavou a otočil se za dívčím hlasem. Ani jsem si neuvědomil, že jsem na něho zíral s naštvaným výrazem ve tváři. Nijak jsem nereagoval, sklopil pohled ke svému kotlíku, zatímco jsem v rychlosti ještě pohlédnul na havraspárského chlapce přede mnou.
"Chudák Jungkookshii, takové chování si nezaslouží," podepřela si hlavu a se smutnýma očima pozorovala jeho záda. Zírala na něj na můj vkus až příliš dlouho. Strčil jsem jí do ramene, což nečekala, a rukou shodila jednu zkumavku. Ozvala se místností menší rána a samozřejmě se všichni museli otočit. Neovládl jsem se a lehce se usmál, když jsem s Jungkookem navázal oční kontakt. Ignoroval jsem Snapeovo nadávání, vnímat jsem začal, až se náš oční kontakt přerušil jeho otočením se zpátky.
"Snad si nežárlil," udiveně jsem se podíval na dívku sedící vedle mě. Čekal jsem, že bude naštvaná či uražená, že mi dá další přednášku o tom, že musím své emoce regulovat. Vzpomněl jsem si ale, že se právě nachází ve své super-nechutné-optimistické éře, takže jsem vlastně nebyl překvapen. Spíš se mi do hlavy zaryly její slova.
"Nevím, o čem to mluvíš," přidal jsem do svého lektvaru sušené listy svítivky ovíjivé a zamíchal po směru hodinových ručiček.
"Podráždilo tě, že jsem se na tvého drahého dívala příliš dlouho. Žárlivost není špatná, pokud ji nepřeháníš. Příště ale stačí použít slova, ne hrubou sílu," řekla s úsměvem neodvracejíc pohled od svého kotlíku. Můj zkoumavý pohled si vysloužila okamžitě po tom, jak nazvala Jungkooka. Můj drahý? Proč prostě nepoužila jeho jméno? Opět jsem se na něj podíval a snad jakoby můj pohled vycítil a na malou chvíli se otočil. Cítil jsem nával tepla v oblasti hrudníku. Tento pocit mívám vždy v jeho přítomnosti, bývá ale intenzivnější, když je mi blíž. Je to příjemné. Už jsem si na něj zvykl natolik, že se začínám obávat toho, že bych ho mohl ztratit. Moje existence má díky tomu nový smysl.
