Často jsme míjeli skupinky holek, jejichž pohledy mi utvrdili téma o ‚jiných holkách', ale překvapivě se našli i někteří kluci, kteří nenávistně koukali na Jaisona a Jaimyho. Sklonila jsem hlavu a pozorovala špínu na svých keckách, které jsem si zašpinila na poli za New Yorkem. Z oka mi ukápla slza a rozpila se do legín.
„Umíš bojovat?" zeptal se najednou Jaimy.
„Cože? Jak to myslíš?" zeptala jsem se posměšně.
„No jak asi? Meče, kopí, štíty..."
„Normálně jsem doma házela kopím z vokna." Ušklíbla jsem se.
„Myslím to vážně, sakra." Štěkl Jaimy.
„Ne."
„Co?"
„Ptal si se, jestli umím bojovat." Osvětlila jsem mu jeho otázku. „Pokud se ovšem nepočítá vyrvání boxovacího pytle ze zdi..."
„Ty si vyrvala boxovací pytel ze zdi?" objevila se vedle mě Jaisonova hlava.
„Jo." Pokrčila jsem rameny. „Hej, neříkali jste, že jedeme do Arény?" zeptala jsem se, když jsme zastavili uprostřed lesa. Uprostřed ničeho.
„Však jo. Jaii, můžeš?" otočil se Jaimy na bratra. Jaison jen pokrčil rameny a přešel k jednomu stromu. Odlomil kus kůry a poškozené místo se modře rozzářilo.
Pomalu jsem se k němu rozešla. „Co to-" Jaimy mi však zabránil v dalším pohybu. Přitáhl si mě ke své studené hrudi a rukou mě držel kolem boků až moc nízko na to, že se známe sotva 20 minut.
Ale nevnímala jsem jeho drzost a dál upírala pohled na Jaisonovu ruku, která kmitala po zářícím místě, jakoby zadával nějaký kód. Pokusila jsem se pohnout hlavou, abych líp viděla, ale i při jejím nepatrném posunutí jsem se spánkem dotkla Jaimyho tváře. Rychle jsem se odtrhla a vytřeštila ne něj oči. „Em, promiň..." pípla jsem a znovu upřela pohled na Jaisona. Slyšela jsem, jak se Jaimy za mnou uchechtl. Hezounek mezitím doťukal do stromu a vložil tam vylouplý kousek kůry. Modrá záře po chvíli zmizela.
„Tak pojď." Hlesl Jaimy o chtěl se rozejít. Já jsem se však ani nehla-jen jsem si trucovitě založila ruce na hrudi a podupávala nohou.
„Co je?" divil se Jaimy. Významně jsem se na něj podívala. „No jasně. Sorry." Řekl a sundal mi ruku z pasu. Pak jsem se konečně rozešla. Vytahovala jsem se na špičky, abych líp viděla, ale Jaimy byl jak hora svalů a kostí, takže jsem přes něj nic neviděla.
„Nebuď zvědavá, všechno uvidíš."
„Právě že přes tebe nevidím nic." Odsekla jsem. „Seš jak příliš vysoká kopa ega."
„A pořád roste." Usmál se Jaimy.
„Všimla jsem si."
„Vždyť si říkala, že nic nevidíš."
„Aaaaggggrrrr." Zasupěla jsem na něj. Jaimy se jen pošetile zasmál.
„Mohli byste si s Jaisonem rozumět. Vždycky reaguje úplně stejně."
„Já to slyšel!" zavolal Jaison zepředu.
„To bys slyšel i o 200 metrů dál." Zamumlal Jaimy.
„Jak to myslíš?" divila jsem se.
„Jak to myslíš ty?"
„No, řekl jsi to potichu, divím se, že tě slyšel i na těch dvacet metrů, co má náskok. Jak by tě mohl slyšet na 200 metrů?"
ŞİMDİ OKUDUĞUN
Everland - Motýlí dívka ✔
Fantastik°•DOKONČENO•° Mladá Elen byla odtržena od všech svých přátel a převezena na tajuplný ostrov Everland. Z počátku se zdá být vše normální, ale Elen si všimne, že se čím dál častěji stává, že se její kamarádi o něčem baví, ale Elen to nesmí vědět. Na s...
