Everland - Motýlí dívka ✔

36 - Mám to v krvi

,,Říkala jsi, že si chodila na jógu, je to tak? "

,,Jo." přikývla jsem.

,,Dobře. Když začínáš s nadpřirozenem, je to stejné, jako začínat s jógou. "

,,Což znamená?" pobízela jsem Lovce, aby pokračoval.

,,Což znamená, že musíš být dokonale uvolněná. Musíš správně dýchat a vyprázdnit si hlavu."

,,Dobře. To je jednoduché. "

Oba jsme se posadili na zaprášenou zem uprostřed celého amfiteátru a složili si nohy do tureckého sedu.
Narovnala jsem záda a zavřela oči.

,,Fajn. Teď úplně vypni. Vyprázdni si hlavu."

Jako by těmi slovy zapnul opačný chod. Místo, aby myšlenky odcházely, rojily se mi v hlavě jako oblak včel.
Pevněji jsem stiskla oči.

Jděte pryč, nechte mě být!

,,Elen, uklidni se."

,,Jsem v klidu. Děj mi jen minutku." odsekla jsem.

,,Elen."

Jeho hlas zněl jakoby z dálky. Myšlenky mi zatemňovaly ostatní smysly. Sluch, zrak, hmat... Nemohla jsem zahnat ty děsivé obrazy ze včerejška. Plameny mi stále šlehaly před očima a na čele mi vyrazily krůpěje potu. Viděla jsem Derekovo bezvládné tělo a z dálky slyšela Jaisonův křik.
Všechno to na mě dolehlo. V hrudi mě tlačila nepředstavitelná úzkost.

Vysvobodil mě až prudký pohyb mého těla.
,,Elen!" zahřměl Lovec. ,,Otevři oči, sakra! "

Tak jsem se jeho hlasu vylekala, že i kdybych nechtěla, víčka se mi otevřela.

,,Sakra ty jsi mi teda nahnala strach." vydechl. ,,Jsi v pohodě?"

Podívala jsem se na svoje ruce. Celé se třásly a žíly po celé jejich délce nabily tmavě modrý, ba skoro černý odstín.

,,Asi to nebude až tak jednoduché, jak jsme si mysleli, co?" řekl Lovec.

***

,,Děláš si srandu?" uchechtla jsem se.

,,Ne, proč?" nechápal Lovec.

,,Nejdřív si Lovec, pak učitelka jógy a teď babka kořenářka!" rozhodila jsem rukama.

Lovec se tiše zasmál, ale nic víc nedal najevo.
,,Děkuji ti, že jsi mi rozšířila můj životopis." začal a postavil přede mě hrníček s vařící tekutinou. ,,Ale tohle je jen heřmánkový čaj. Sklidní tě. "

,,Hmm..." přikývla jsem a zírala do čajového šálku. Pokaždé, když jsem vydechla, na hladině se vytvořila malá vlnka. ,,Můžu se na něco zeptat?" vypadlo ze mě.

,,Jistě." souhlasil trochu zmateně můj společník.

Pečlivě jsem si rozmýšlela svou otázku. Ani jsem nedokázala odhadnout, zda mi na ní bude Lovec vůbec schopen odpovědět.
,,Jak je možné, že se můžu stát nadpřirozenou?"

Lovec se blaženě usmál, jako by se mu ulevilo.
,,Díky tvé mámě. "

,,Jakto?" zamračila jsem se.

,,Vždyť ony byla taky nadpřirozená! Co ten příběh? Tobě to pořád nedochází?"

,,Asi ne." zavrtěla jsem hlavou.

,,Notak Elen." nadával Lovec. ,,Tohle by došlo i Charliemu."

,,Máma byla nadpřirozená. A táta ne." shrnula jsem jeho slova. ,,Což znamená..."