Everland - Motýlí dívka ✔

31 - Údery zvonu ∞SPECIÁL∞

,,A kvůli tomu tě vyhodila?" Znělo to spíše jako zkonstatování, než otázka.

,,Jo." kývla jsem směrem ke královně.

,,Tak v tom pádu paní Marianu nechápu. " opřela se žena do židle. ,,Proč by tě kvůli tomu vykazovala? "

,,Já nevím. " pokrčila jsem rameny. ,,Asi se jí to nějak dotklo. "

,,Ale prosimtě, " přidal se do debaty Jaison, který seděl vedle mě a držel mě za ruku. ,,Mariana nepatří mezi ty lidi, co neodpouštějí."

,,Luke má pravdu." Bylo roztomilé, že ho matka nazývala jedním z jeho dalších jmen. Hlodala ve mně otázka proč?
,,Mary je hodná, tohle by neudělala."

,,Kdyby jsi ovšem nebyla sériovej vrah." zasmál se Jai.

,,Všechno je jednou poprvé. " mrkla jsem na něj. Když jsem se znovu podívala na Megan, pomalu se slzami v očích se na nás dívala.

,,Moc vám to spolu sluší. "

Jaison ztuhl jako kámen. Tohle byla ta typická trapná scéna, když vás máma načape na rande.
Ani já jsem se neubránila lehkému začervenání.

,,Ale notak, netvařte se tak zaraženě." štípla Jaisona do tváře. ,,Nechám vás o samotě. " dodala tiše a opustila velkou společenskou místnost - kterou naivně nazývali obývacím pokojem - , takže se mezi námi dvěma rozhostilo ticho.

,,Takže... " začal nejistě Jaison. ,,Jak to teď bude?"

Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Jak to myslíš? "

,,Nooo..." povzdechl si. Zřejmě mu nebylo příjemné to říkat. ,,Tady zůstat nemůžeme. Otec se zítra vrací ze schůze. "

,,My tu nemůžeme zůstat?" postřehla jsem to jediné podstatné slovo ve větě.

,,Snad si nemyslíš, že tě nechám někde po tmě běhat samotnou?!" odfrkl si.

,,Nemyslím. " zamumlala jsem a vlepila mu pusu na tvář. Moje hlava plynule spočinula na jeho rameni.

,,Já něco vymyslím. " zamumlal mi do vlasů.

Chvíli jsme ještě v tichosti seděli a užívali si přítomnosti toho druhého, než Jai najednou vyskočil a vytáhl mě do stoje s ním.

,,Ale teď nás čeká jiné dobrodružství. " po mém nechápavém pohledu pokračoval. ,,Škola. "

Se smíchem jsem protočila oči a ruku v ruce jsme se vydali spletitými chodbami ven z Criopy vstříc chladnému podzimnímu slunci.

***

,,Jupíííí!" - ,,Jooo!!" - ,,Juchůůů!"

Jollyin veselý smích a nadšené pištění se rozléhalo do všech světových stran.
I velký zářící kruh, co se tyčil ve vzduchu, se nedalo přehlédnout. Když jsme se dostali blíž, zjistila jsem příčinu kruhu i té velké radosti - Jolly má zpět svou sílu.
Musela jsem se tiše smát, protože při pohledu na ní to prostě jinak nešlo.

Všimla si nás a triskovou rychlostí se k nám vydala. Tak tak zabrzdila.

,,Čauky slaďouši!" pozdravila nás.

,,Neříkej nám tak." řekli jsme s Jaiem jednohlasně.

,,Proč ne?" udělala Jolly psí oči.

,,Zní to divně. " řekla jsem tentokrát už sama.

,,A jak vám mám tedy říkat? " dala si ruce v bok.

,, Že by třeba Elen a Jaisone?" řekl Jai s ironií.