Everland - Motýlí dívka ✔

20 - Domov

,,Jsme tu!"
Asi po 20 minutách vypnul motor.
S úžasem jsem zírala na tu stavbu, co se před námi tyčila.
Velká dřevěná vrata a okenice dokonale ladila s béžovou omítkou. Věž, co se tyčila do výšky stromů a chrliče na každém rohu měli podobu draků.
Nervózně jsem se zasmála. ,,A seš si jistej, že si učitel?"
Derek se taky zasmál. ,,Není to tak velký, jak to vypadá."
Šli jsme po vydlážděné cestičce k těm velkým vratům. Derek je otevřel a pokynul mi, ať jdu. Vešla jsem a vydechla úžasem.
Před námi se rozprostřelo nádvoří. Opravdu nebylo nějak zvlášť velké, ale bylo krásné. Oblouky arkád zdobyly ornamenty a pod nimi stáli velké květináče s červenými květinami. Vše dovršila velká stará studna uprostřed.
,,Páni..." vydechla jsem.
,,Jsem ráda, že se ti tu líbí. " ozval se za mnou hlas. Prudce jsem se otočila. Ve dveřích stála žena středního věku v květovaných šatech a špinavé zástěře, s vlasy vyčesanými do krásného drdolu a koukala na mě tima nejupřímnějšíma očima, co jsem kdy viděla. Od někud ji znám- pomyslela jsem si.
Najednou kolem mě proběhl Derek.
Objal ženu a zamumlal. ,,Ahoj mami."
,,Ale Dereku, pusť mě předsi, ať mužů Elen přivítat!" zvolala žena a vlepila mu veselý pohlavek. Pak se obrátila na mě.
,,Ó, Elen. Jakoby jsi Markovi z oka vypadla." řekla a objala mě.
,,Ráda vás poznávám, páni Shawnová."
,,No né. " žasla. ,,Ještě jsem se ani nepředstavila!"
,,Představil mi vás můj táta." usmála jsem se na ni.
,,Ale jak to myslíš?"
,,Jeho deník. Četla jsem ho nejmíň milionkrát! Psal tam snad o všech. O vás, Derekovi, vašem druhém synovi i manželovi."
,,Ach ano, ten jeho deník." Zasmála se. ,,Nosil ho pořád u sebe a nikdy ho nedovolil někomu číst." zavrtěla hlavou. ,,Máš obrovské štěstí, Elen." dodala.
,,Já vím."
,,Tak pojď, jdeme dovnitř." obejmula mě kolem ramen a vedla mě do domu.

Vešli jsme do předsíně. Na věšáku visely potrhané kabáty a na podlaze stáli zablácené holínky.
Mariana Shawnová, ta žena, kterou můj otec popisoval na tolika stránkách svého deníku, jako tu nejbožštější kuchařku, milující matku a ženu, tu nejlepší přítelkyni, jakou kdy vůbec měl, si všimla mého pohledu.
,,Promiň za ten nepořádek. Nevěděla jsem,kdy přijedeš a kdybych ty botky měla umívat pokaždé, co přijdu ze zahrádky, tak se asi zblázním!" Zasmála se.
,,To je v pořádku, paní Shawnová. Působí to útulně."
,,Propána, mluvíš úplně jako tvůj otec. A říkej mi, prosím, teto Mariano. Při oslovení paní si připadám stará. "
,,Dobře." Zasmála jsem se.

Vešli jsme do místnosti, co vypadala jako obývák. Byl tu gauč a dvě křesla, krb a na stěnách různé ozdoby. Působilo to strašně útulně.
,,Takže, Elen," ozvala se za mnou teta. ,,Tohle je můj manžel John."
,,Těší mě. " stiskla jsem prošedivělému muži s vráskami od úsměvu, ruku.
,,Mě také, Elen. Je mi přímo ctí! Říkej mi, prosím, strejdo Johny."
,,Dobře, strejdo Johny. " usmála jsem se.
,,A tohle," přitáhla teta někoho z chodby. ,,je náš mladší syn Alex." štípla ho do tváře.
,,Čau Elen." podal mi ruku.
,,Ahoj." příjmula jsem ji.
,,Asi spolu budeme chodit do třídy."
,,To bude super."
,,Jo, to teda bude." vynořil se mezi námi Derek a objal nás kolem ramen. ,,Až vás budu moct mučit zároveň na svých hodinách." dodal.
,,Jo? A jak víš, že spolu budeme mít výtvarku, hmm?" založil si Alex ruce na hrudi.
,,Protože jsem se koukal." řekl Derek a rozházel rukou bratrovi vlasy.
,,Hej!" Alex si je hned spravil. ,, No počkej! " zasyčel a už byli v sobě. Váleli se na zemi v chodbě a se smíchem se prali.
,,To jako vážně, kluci? Už zase?" stěžoval si John a s vrtěním hlavou a nespokojeným mrmláním někam odešel.
,,Pojď, ukážu ti tvůj pokoj." vyzvala mě Mariana.

Vyšly jsme po točitých schodech do druhého patra. Bylo ve tvaru podkovy a uprostřed byla ,,díra" obehnána zábradlím, kterou bylo vidět dolů do chodby, kde se stále na zemi váleli Derek a Alex.
,,Takže, tady máme ložnici já a John." zaťukala na nejbližší dveře. ,,Kluci májí pokoje támhle." ukázala na další dvoje dveře na druhé straně ,,díry".
,,A tady je koupelna." pootevřela dveře vedle ložnice.
Zmateně jsem počítala počet dveří. Čtyři. Čtyři dveře, čtyři místnosti. Tak kde je teda ta moje?
Jestli budu spát s jedním z bratrů, tak-
,,Tvůj pokoj je v dalším patře." všimla si Mariana mého zmateného výrazu.
,,Aha." ulevilo se mi. ,,Já už myslela, že-"
,,Ach, neboj. Tam bych tě radsi ani nepustila." Zasmála se a ukázala na chlapecké pokoje.

Vyšly jsme tedy do posledního poschodí. Bylo téměř totožné s prvním, ale byly tu jen dvoje dveře.
,,Tak, tady to je." řekla teta o otevřela nejbližší dveře. Vešla jsem dovnitř a klesla mi čelist.
Kruhová místnost byla vymalována blankytně modrou barvou, na oknech visely dlouhé bílé závěsy a stejně barevný nábytek dodával pokoji nádech vznešenosti.
Ale nejvíc mě upoutala ta divná věc, co visela ze stropu uprostřed pokoje.
,,Je to to, co si myslím?" zeptala jsem se.
,,Jo, je to postel. Nebo něco tomu vzdáleně příbuzné. "
,,Jak se tam proboha leze?!"
,,To jsem se tvého táty taky ptala a-"
,,Mého táty?" přerušila jsem ji.
,,Ano, tenhle pokoj patřil jemu. Všechno je tu tak, jak to bylo, když před čtrnácti lety odešel. Takže si to tu budeš asi muset trochu přizpůsobit."
Pomalu jsem procházela pokojem, dotýkala se každého nábytku, každé knihy na polici, každého harampádí, co kde leželo. Všechno to na mě nějak působilo. To vědomí toho, že tu můj táta byl, že tohle všechno mu patřilo a čekalo to tu na mě, to všechno ve mně probudilo emoce, jaké jsem ještě nikdy tak moc necítila. Bylo to štěstí. Nikdy jsem nebyla tak šťastná, jako teď.
Z mého emocionálního tranzu mě probrala zase až Marianina slova. Otřela jsem neposlušné slzy a otočila se zpátky na ni.

,,Tvůj táta rád býval často sám a tak si vynalezl tuhle vychytávku." řekla a nadzvedla prostěradlo. Byly tam dva čudlíky. Šipka nahoru a dolů.
,,Tak šup, drahoušku, vyzkoušej to." pobídla mě.
Matrace byla až v úrovni mích očí. Položila jsem na ní dlaně, zhluboka se nadechla a bez mrknutí oka se vyhoupla na postel.
,,Páni, ty jsi ale mrštná!" zasmála se teta. ,,Měla by jsi se přihlásit do atletického týmu."
,,Vy tu máte atletický tým?"
,,Samozřejmě. Alex tam chodí." pokrčila rameny. ,,Tak zlatíčko, já už půjdu. Zavolám tě na večeři. Zatím se vybal."
,,Ale, teto-" Mariana zmizela dřív, než jsem stihla namítnout, že tu nemám věci.
S povzdechnutím jsem přešla k velké almaře a otevřela ji. Malém mi vypadly oči z důlku. Bylo tu oblečení, papíry, tužky, boty, různé harampádí a spousta zápisníků. Ty nejvíc upoutali mou pozornost. Na každém z nich bylo číslo od 1 po 16. Ale jedno tu chybělo. Byla to trojka. Trhla jsem sebou. Ale né..
Z paměti mi vyplouvaly desítky vzpomínek. V každé z nich jsem byla já a starý hnědý zápisník. Zápisník s číslem tři.
Okamžitě jsem začala hrabat v tašce, to jediné co sebou mám, až jsem našla to, co jsem hledala. Tatův deník.
Roztřesenými prsty jsem od sebe v polici odtáhla zápisníky s čísly 2 a 4 a do mezery vsunula deník.
Sesunul jsem se na zem. Dokonale tam zapadl. Tohle nebyly jen tak nějaké zápisníky. Byly to deníky. Deníky Marka Whitnera. Deníky mého otce...

________O dvě hodiny později________

,,Elen, pojď na večeři!" volala z chodby Mariana.
,,Elen?" zvolala znovu, když nikdo nešel. Když se ani potom Elen neozvala, vyšla do podkroví a zaťukala na dveře.
,,Elen? Večeře je hotová." Zase nic. Mariana to vzdala a vešla do pokoje. Jen co Elen spatřila, musela se zasmát. Byla schoulená v posteli pod hromadou starých zápisníků. Jeden z nich jí ležel na obličeji.
Mariana ji ho opatrně sundala a odložila vedle postele. Postupně z ní posundávala všech 16 zápisníků a naskládala do komínku vedle postele. Zvedla ze země skopnutou deku a opatrně spící dívku přikryla.
,,Kdyby tě tak viděl tvůj táta." zašeptala, pohladila dívku po vlasech a políbila na čelo.
Pak zhasla světlo a odešla...

Tak mí zlatí, po opravdu dlouhé době nová kapitola. Snad jsem vám to vynahradila délkou.. ;)
Co si myslíte o rodině Shawnovích?? Koho máte zatím nejraději?? Pokud má někdo z vás stejné perverzní myšlení, jako já, tak vás mužů ujistit, že s Derekem ani s Alexem Elen nic mít nebude.. :D
Jak se těšíte na příběhový zítřek? Elen prožije svůj první školní den na Darkway..;)
A taky se dál posuneme v romantickém napětí mezi Elen a Jaisonem.. *-*
Taky vám děkuji za úžasných 2,8 K readů. Jste úžasní!! Ještě kousek a budeme na 3K!!! I ♥ U. Jste nejlepší!! :D
Taky už se pomalu blíží okamžik, kdy vyplují na povrch všechna ta dlouho zmiňována tajemství.. ;)
Tak snad se těšíte stejně, jako já.. ;)
Vaše ElenWh♥♥♥