Kapitola 8

173 7 0
                                    

-Pohled Zuzky-

Trochu jsem se převlékla, nasypala Luckymu granule, a už bylo půl šesté. Protože veterina skutečně nebyla daleko, rozhodla jsem se jít pěšky, a tak jsem vyrazila.

Když jsem došla až k domu, garáž byla zavřená. Zazvonila jsem na zvonek a garáž se po chvíli začala otevírat. Veterinář (ještě jsem se stále nerozhodla, zda ho mám nazývat pan Novák, nebo Karel) měl na sobě i mimo ordinační dobu bílý plášť. Ten ho snad nosí pořád... Řekla jsem si a při této představě jsem se musela usmát. Zašla jsem rovnou do ordinace, kde se mě zeptal na několik otázek typu na jakou vysokou chodím, zda mám zkušenosti se zvířaty a spoustu jiných. Pak si sedl za počítač, chvíli zase něco klepal do klávesnice. Vstal a podíval se na mně. "A skutečně chcete pracovat s takovým bláznem, jako jsem já?" zasmála jsem se. "A proč ne? Aspoň přes léto bych to chtěla zkusit... Třeba to ovlivní moji budoucí volbu kariéry..." zavrtěl hlavou. "Ne, myslím to vážně... Víte, upřímně, za ten rok, co tady kliniku provozuju... Už ode mě utekly tři sestry... Ta první tvrdila, že našla lepší kliniku, druhá mi řekla na rovinu, že jsem blázen a třetí... Ta už do práce zkrátka nepřišla... Každé z nich trvalo přibližně týden, než ukončily práci zde..." V tu chvíli mi ho bylo strašně líto. "A v čem je ten problém?" zeptala jsem se. "Možná v té lásce ke zvířatům... Já zvířata skutečně miluju a tady na úplném okraji Prahy máme přihlášených asi 100 pacientů. Každého z nich znám osobně, vím, co má rád, a co mu vadí... O zvířatech mluvím i ve chvíli, kdy žádné není v ordinaci... Což možná sestry špatně snášely... Ale dost mě to udivuje..." Usmála jsem se. "Já to tady zkusím. Bude to určitě zajímavá zkušenost..." už jsem se téměř měla k odchodu, když mě zarazil. "Ještě jedna věc..." otočila jsem se. "Každá z nich si prošla takovou... Zkouškou... Víte, jde o takovou krátkou hru... Žádná z předchozích nebyla v této závěrečné zkoušce příliš úspěšná..." Podíval se na mně, jestli souhlasím. "A o jakou hru jde?" zeptala jsem se. Okamžitě odpověděl. "Víte, je mi to trochu trapné, ale... V časovém limitu 30 minut musíte napsat co nejvíce existujících plemen psů... Ani jedna z nich nedala stovku... Já si držím skore obvykle kolem 200 až 250..." Trochu mi vadilo, že nezná mé znalosti a srovnává mě s bývalými sestrami. Možná, že vadilo je slabé slovo, docela mě to uráželo... Podívala jsem se na něj a řekla dvě slova, která v jeho tváři vykouzlila pobavený, ale zároveň překvapený úsměv. "Porazím vás!"


-Pohled Terky-

Když jsem vystoupila z auta, šla jsem hned za Tomem, který stál za rohem..

"Ahoj" pozdravila jsem ho s úsměvem.. "Ahoj" oplatil mi též tím jeho krásným a zářivým úsměvem a obejmul mě.. Po pravdě to jsem nečekala... Ale bylo to příjemné překvapení... "Tak kam půjdem??" zeptala jsem se ho.. "Chci tě někam vzít.." řekl s šibalským úsměvem. "No, tak dobře..." řekla jsem mu. Tom mě chytl za ruku a šli jsme.. "Chybělas mi.." řekl mi Tom a přitom mě furt pozoroval... No, docela mě překvapilo to, co řekl (ale v dobrém slova smyslu). "Ty mě taky.." řekla jsem i přes to, že jsem byla opět červená jak rajče.. no příjde mi že jsem v poslední době červená nějak často.. Vzhledem k tomu že jsme stáli kousek od O2 areny tak to nebylo daleko, protože když jsme přišli ke vstupu do O2 areny, tak Tom otevřel a vedl mě dovnitř.. "Co tu děláme??" zeptala jsem se zvědavě.. "No, napadlo mě, že si pujdem zabruslit" řekl tom a pořád se usmíval jako sluníčko.. "Ale já neumim moc dobře bruslit.. a už vůbec ne rychle.." řekla jsem se smutným výrazem.. Tomovi se ale rozsvítili oči ještě o něco víc.. "To nevadí, já budu jezdit pomalu s tebou, to se naučíš.." řekl Tom "No tak dobře" řekla jsem a teď už také s úsměvem. "ale já nemám brusle" řekla jsem, když mě to tak napadlo.. "Neboj nějaké tady jsou na půjčení.. časem ti nějaké pořídíme.. chtěl jsem už teď ti koupit brusle ale za prvé chci aby se ti líbili takže musíš jít se mnou a za druhé nevím jaké máš číslo nohy takže jsem si říkal že ti tu nějaké půjčím a pak pujdeme spolu koupit brusle" řekl Tom "No třeba někdy až začnu vydělávat abych na ně taky měla" řekla jsem s úsměvem.. "no to ani náhodou, já ti je koupím, byl to můj nápad, takže..." řekl Tom tak sebejistě.. "Ne, to nejde" řekla jsem. "Ale ano, jde a nehodlám o tom diskutovat, prostě ti je koupím a hotovo" řekl opět Tom a mně nezbylo nic jiného než poraženě mlčet. "Jaké máš číslo nohy???" zeptal se "čtyřicet" odpověděla jsem.. "Dobře, tak tady máš brusle" řekl a podal mi brusle.. "děkuju" poděkovala a šla jsem si sednout abych si je mohla obout.. Když jsem asi pět minut zápasila se zapínáním bruslí a Tom mě pobaveně pozoroval, tak pak už to nevydržel a šel mi pomoct.. "Ukaž, já ti to zavážu" řekl Tom, klekl si ke mně a začal mi zavazovat brusle.. "Děkuju" řekla jsem mu, když už to měl hotové.. "No a teď pojď na led" vyzval mě Tom "No dobře, pokusím se.." tak jsem se snažila pomalu jít, ale moje nešikovnost se opět projevila a já, nebejt Toma, málem skončila na zemi.. Pak už mě Tom radši držel za pas a šli jsem společně k ledu.. Bylo to takové hezké, když mě držel za pas.." přemejšlej trochu.. vždyť je uplně jasný, že tě má jako kamarádku a nikdy by tě nechtěl.. Jsi obyčejná holka a on známej a navíc pěknej hokejista po kterym šíli hrozně moc holek, stejně jako ty!" Zařvalo na mě mé podvědomí..

Bruslili jsme s Tomem a Tom byl opravdu hrozně milej a super.. Bruslil pomalu se mnou, jelikož já na bruslích stála jen párkrát tak na tom moc neumím.. Tom byl naproti mě držel mě za ruce a bruslil po zadu a já se snažila bruslit za ním.. spíš mě ale Tom tahal za ty ruce a já díky tomu bruslila.. Dali jsme si krátkou přestávku a sedli jsme si na střídačku.. "Víš Terko..." začal Tom a já znervózněla, protože jsem nevěděla co přijde... "už když jsem tě potkal minulej tejden v tom klubu, tak ses mi hrozně líbila.. Pak jsem si myslel že se mi to cele jen zdálo, ale když jsem se ráno probudil a ty si byla vedle mě, byl jsem hrozně šťastnej.. Pokaždé, když jsi mi napsala nebo odpověděla na zprávu tak jsem se usmíval jako idiot, jsem prostě šťastnej.. když jsi mi dnes napsala že příjdeš tak jsem byl natěšenej jako blech a teď když tu sedím vedle tebe jsem nehorázně šťastnej ani si nedokážeš představit, jak moc. Mám tě hrozně rád a no spíš tě miluju a proto bych se tě chtěl zeptat, staneš se mou dívkou??" dopověděl Tom a přitom se mi celou dobu koukal do očí.. já jsem se u toho rozbrečela dojetím protože to co mi říkal, bylo hrozně krásné a já věděla, že je to od srdce a co víc od něho, od toho nejlepšího člověka na světě, kterého miluju a ani nevíte jak moc.. "Ano moc ráda se stanu tvou dívkou a též tě miluji.." v tu chvíli jsem musela bejt rudá až na zadku.. Tom se na mě celou dobu koukal a když jsem to dořekla úplně jsem viděla jak se mu rosvítily oči.. vzal mě do rukou a zatočil se mnou.. Pak mě postavil na zem a vpíjel se mi do očí stejně, jako já jemu.. Pak jsme se začali přibližovat a Tom pak spojil naše rty.. Je to nepopsatelný pocit.. Naše rty do sebe zapadaly jako kus skládačky... Takhle jsem se tam líbali ještě asi deset minut..

Tom mě doprovodil domu kam jsem dorazila asi něco kolem dvanácté a je snad asi jasné, že proběhla pusinka na dobrou noc..

Když jsem si lehla do postele, tak mi přišla SMS "Děkuju moc za dnešek.. Jsi úžasná, jsem neuvěřitelně šťastnej že jsem tě potkal Miluju tě XXTom" přečetla jsem si SMS a už mě opět pálily v očích slzy.. možná na to nevypadám, ale uvnitř mě je vážně hodně citlivej člověk, ale nikdy jsem to neprojevovala.. dřív jsem bejvala normální, jako všichni ostatní, dokud mi jeden kluk nezlomil srdce.. já se pak uzavřela do sebe a ze sebe jsem udělala hroznou drsňačku, co vymetá kluby atd.. Teď, když přišel Tom, tak se ve mně něco zlomilo a to v dobrém slova smyslu.. jsem šťastná a Toma hrozně miluju.. "Též děkuji.. hlavně za tu trpělivost ze dneška, protože vážně bruslit neumím.. Jsem též neskutečně šťastná, že jsem tě poznala a dnes si mě už po druhé rozbrečel, ale pozor, slzy dojetí.. seš první komu se to za posledních 5 let povedlo.. Miluju tě XXTerka" odepsala jsem a zachvíli jsem si přečetla další SMS která mi přišla.. "Dobrou noc zlato :* XXTom" stálo ve zprávě a já se začala culit jako idiot.. Jsem vážně ten nejvíc šťastnej člověk na světě.. "Dobrou noc zlato :* XXTerka" odepsala jsem a s úsměvem idiota šla spát..


Láska na druhouKde žijí příběhy. Začni objevovat