Láska na druhou

Kapitola 17

-Pohled Zuzky-
Věděla jsem, že ještě musím zavolat Karlovi, abychom se domluvili na té dovolené. No, domluvili... Náš hovor probíhal asi takhle...

Já: Ahoj, prosímtě, Terka je na tom teď celkem špatně a s Tomem jsme se tak nějak rozhodli, že pojedeme na dovolenou, kde si tak nějak vyčistíme hlavu... Samozřejmě počítáme i s tebou, takže doufám, že pojedeš taky...
K: No, s tím si nejsem úplně jistej... (Smích) ... Nevím, jestli bych se mohl uvolnit... Třeba by za mně zase zaskočil kamarád... Na jak dlouho by to bylo?
Já: Tři dny... V pátek ráno vyrazíme tam a v neděli odpoledne zase domů... Jeli bychom campovat na sever Čech... Napadlo mě, že bychom si třeba mohli někde půjčit kola a tak...
K: Zní to lákavě, ale vážně nevím... Počkej... (Zvuk odložení mobilu a asi dvouminutové ticho) ... Já zavolám za pět minutek... Potřebuju se domluvit s Martinem...
Za chvíli skutečně volal zpátky. "Tak to asi půjde... Martin to vezme za mě... Prej jen ty tři dny, takže to nesmíte protáhnout, ale jedu taky...

A tak jsme se v pátek ráno všichni nasoukali do auta a vyrazili jsme. Terka jela v autě s Tomem a Amy, já jela v autě s Karlem a psama. Do kempu jsme dorazili asi po dvou hodinkách strávených v autě. Protože bylo teprve 12 hodin, vybalili jsme a vyrazili na výlet na kolo..

-Pohled Terky-

Fakt super... Právě sedím v autě s Tomem a jedeme na naši třídenní dovolenou.. "Zlato, jak ti je??" zeptal se Tom a nachvíli odvrátil pohled od vozovky, aby se na mě mohl podívat.. "No, nic moc.." odpověděla jsem stručně.. V poslední době mě Tom opravdu dost hlídá a je hodně starostlivý.. Ne, že by se mi nelíbilo, že se o mě pořád bojí atd.. Ale je to vyčerpávající každých deset minut odpovídat, že se nemám nejlíp.. Ale je to zlaté, že se o mě tak stará a já si až teď uvědomila, co vlastně mám.. Je to užasný milujíci kluk, který má oči jen pro mě, a já jsem na něj tak hnusná.. I přes to, že nechci, tak prostě kopu kolem sebe.. Jenže jinak to prostě nejde.. i když moc chci se opět chovat normálně, tak to prostě nejde, jelikož muj nejlepší kamarád.. muj náhradní bratr leží v nemocnici a vubec není jisté jestli přežije. A co dělám já?? Místo toho, abych ho podporovala, tak si jedu na dovolenou.."Jsem hrozná kamarádka.. " řekla jsem nahlas.. "Ale zlato, nejsi špatná kamarádka.. Proč si to myslíš??" zeptal se mě Tom tím jeho sladkým hlasem.."Protože muj nejlepší kamarád leží v nemocnici a já si jedu na dovolenou.." řekla jsem a Tom zastavil na odpočívadle.. Vylezl z auta a já taky když mi otevřel dveře.. Tom mě postavil před něj a pevně mě obejmul a šeptal mi do ucha, že jsem ta nejlepší kamarádka a i přítelkyně.. Nedokážete si představit, jak ty slova hrozně zahřejí srdce.. a popravdě mě to dojalo a ukápla mi i ta jedna malinkatá slza... "Zlato, nebreč, jsem tu s tebou.." řekl Tom a líbl mě do vlasu.. "Ne, ja teď nebrečím kvuli L-lukemu.. ale kvuli tomu co jsi řekl.." Řekla jsem a podívala jsem se mu do očí.. "Řekl jsem něco špatně??" zeptal se vyděšeně Tom.. "Ale naopak, ty muj blázínku.. to co jsi řekl mě dojalo.." řekla jsem a usmála jsem se.. to on je totiž ten co mi pomáhá celou tu dobu, abych pořád neberčela a abych nemyslela na Luka a díky tomu ho miluju.. mám užasného přítele.. "To jsem rád už jsem se le.." nestačil to doříct protože jsem ho políbila. "Miluju tě, jsi ten nejlepší přítel, ktereho jsem si mohla přát" řekla jsem a přitom jsem se mu koukala do očí.."taky tě miluju a ty jsi též ta nejlepší kterou jsem si kdy mohl přát" řekl a též mi koukal do očí..Pak už jsme ale zase vyrazili na cestu.. Když jsme tam dorazili, tak jsme si vybalili a vydali jsme se na výlet na kolech.. Chvíli jsme pozorovala Zuzku s Karlem.. Bylo vidět, že jsou do sebe opravdu zamilovaní, protože to jak jeden na druhého koukali.. Bože, jsem za ně šťastná.. A navíc je uplně vidět jak je uplně Zuzka šťastná..Zrovna jsme totiž seděli na louce a kochali jsme se krajinou.. Chytla jsem Toma za ruku a opřela jsem se o jeho rameno.. Tom mě ale vzal a posadil si mě na klín.. políbil mě.. no pravda líbali jsme se asi pět minut, než si Zuzka neodkašlala a nezačala se smát.."Jedem??" zeptala se "díky ty taky umíš přijít v pravou chvíli co??" řekla jsem se smíchem.."vyfoťe to někdo ono se to směje.." řekla Zuzka "hahaha" odpověděla jsem ironicky.. "no tak jedem" řekla jsem a vyrazili jsme...

-Pohled Zuzky-
Projížděli jsme nádhernou krajinou... Bylo to jako z pohádky... Všude zelené louky, lesy a uprostřed jen malá úzká stezka... Lucky s Amy a Michelle šťastně běželi za námi a vyloženě si užívali přírodu. Terka byla ze začátku celkem napjatá a smutná, ale přibližně po hodině bylo vidět že se vyloženě uvolnila... Občas jsme udělali nějaké zastávky, protože jsem si prostě musela vyfotit tu nádhernou letní krajinu, protože to se v Praze prostě nevidí... Pak jsme opět nasedli na kola a projížděli tou krásnou přírodou... Musím uznat, že chvilkami jsme byli jako malé děti... Předjížděli jsme se, závodili, a chlubili jeden druhému, kdo déle vydrží jet bez držení... Prostě takový klasický výlet... Každopádně, i tento krátký a ne příliš náročný výlet nás znavil natolik, že sotva jsme dojeli do campu, zalehli jsme téměř se západem slunce do stanů a usnuli...

913 slov... :) Jsme rády za těch 430 reads, jsme rády i za každou hvězdičku... Na základě našich matematicko-fyzikálních výpočtů, nad kterými jsme strávily prozatím všechny noci tohoto týdne, jsme došly k závěru, že tento příběh bude mít ještě tak maximálně 5 kapitol a pak už to ukončíme... Už je to téměř o ničem... Ale začneme psát nový příběh, tak se těšte... :)