Láska na druhou

Kapitola 21

-Pohled Zuzky-
Po několika týdnech konečně nastal ten den, na který jsme se všichni těšili a to den Terčiny svatby. Terka se nesměla s Tomem vidět, a tak přespávala u mně ve svém starém pokoji. Trochu ji naštvalo, když jsem jí zabavila i mobil, aby si  s Tomem nemohla psát. Chvilku jsme si povídaly, když do pokoje vešel Luke. Prohodil s Terkou pár vět, objali se a pak do pokoje vešla Terky mamka. Když jsem viděla pohled, jaký Terka na svoji maminku vrhla, lekla jsem se, protože vypadal fakt vražedně. Naštěstí se ale obě usmířily, což mě přinutilo k úsměvu.

Pak už následoval svatební slib, gratulace, hostina v hotelu Grand kam jsme se přemístili po obřadu..  No, však to určitě znáte... Následoval oběd, který jsme si všichni užili. Docela se mi líbilo, že ta svatba nebyla nic zas až tak velkého a většinu lidí jsem znala. Po jídle jsme chvíli tancovali, ale pak jsme s Karlem vyběhli před restauraci  na tu malou travnatou plochu. "Měli bychom jít někam do parku... Musím ti říct něco důležitého..." Zamumlal tak vážně, až mě to trochu vyděsilo. "Počkej, nebude to považovaný za únos družičky?" Namítla jsem. Jenom se zasmál. "Lidi, kteří jsou na svatbě, zajímá stejně jenom nevěsta, takže je tu asi 95% šance, že tě stejně nikdo hledat nebude..." Vybuchli jsme smíchy a posadili se na lavičku před hotel. Pořád mi vrtalo hlavou, co mi chtěl říct. "Takže..." Začal. "Nedávno se mi stala jedna taková věc. Přišla mi nabídka, o které se říká, že se neodmítá... Totiž, jeden poměrně známý veterinář z Dánska mě kontaktoval. Napsal mi, že se mu líbí můj styl chování ke zvířatům, že jsem prý velmi ochotný a úspěšný a zasloužil bych si lepší pracovní místo, než tady v Praze... Nabídl mi, že bych mohl odcestovat do Dánska a léčit zvířata tam..." Na chvíli se odmlčel... "Mohl bych tam zakoupit malý a ne příliš drahý domeček, nedaleko od mojí práce a zkrátka... Celé to znělo dost dobře..." Koukala jsem na něj a tak trochu neměla slov, on ale pokračoval. "Víš, řekl jsem mu, že v Praze mám sestru... Teda přítelkyni, ale zároveň je to zdravotní sestra, nejlepší, jakou jsem kdy měl a že bych o ni nerad přišel... Odpověděl mi, že prý o tobě ví a počítal by s tebou, že bys tam mohla pracovat taky, kdybys tak nějak chtěla..." Zalapala jsem po dechu. "Takže... My bychom se stěhovali do...?" Přerušil mě. "Počkej, počkej, na tom proslovu jsem pracoval docela dlouho, musím ti říct úplně všechno..." Na chvíli se odmlčel, pravděpodobně přemýšlel, kde skončil... "Á,... Protože jsem si říkal, že ti asi nezbyde nic jiného, než mi na to kývnout... Prostě, jestli bys mi s tím všim nechtěla pomoct... Bylo by to jako v nějaké pohádce, dva veterináři v romantickém prostředí Dánska... Zkrátka jsem se rozhodl... Chtěl jsem se teda  zeptat..." poklekl, z kapsy vytáhl malou krabičku a zašeptal: "Zuzko, vezmeš si mě?" Byla jsem hrozně překvapena, a taky dojata a taky hrozně šťastná... Jo, a taky jsem v tu chvíli úplně ztratila hlas, takže jsem se jenom usmála, zakývala hlavou a až asi po dlouhých deseti vteřinách zašeptala: "ANO."

Pak jsme ještě chvíli probírali, jak bude vypadat naše svatba, ale když už jsme si začali vymýšlet téměř nereálné prvky, se smíchem jsme toho nechali. Pak mě napadla jedna otázka a prostě jsem se musela zeptat. "A... Jak to vlastně bude s tím odjezdem? Do Dánska? Kdy budeš chtít odjíždět... A... Tak...?" Pokýval hlavou. "Všechno je domluvený, za týden odlétáme..." To mi úplně vyrazilo dech. "Za týden? Ale... Co škola?" Pokrčil rameny. "Můžeš pokračovat v Dánsku... Nebo se na to prostě vykašlat... Práci už máš..." Nahodil americký úsměv, jako by se nic nedělo... Ale mě už to v tu chvíli bylo taky celkem jedno. Koneckonců - můj sen se už vlastně splnil... Nejen, že by se už teď dalo říct, že jsem vlastně veterinářka, ale taky se mi podařilo potkat toho nejlepšího člověka/veterináře/chlapa... A to jen díky jedné návštěvě hokeje...

***

Ahoj :) jenom bychom vám chtěli říct že toto je nejspíš poslední díl a ještě teda jsem přemluvila kamarádku aby jsme napsali ještě epilog ale to až se uvidíme takže myslím že tak do týdne by to tu mohlo být :)