Láska na druhou

Kapitola 14

-Pohled Karla-

"Crrr... Crrr..." Ozvalo se z chodby... Otevřel jsem oči... "Proboha... Proč spím na gauči?" Zamumlal jsem a vstal. Zamotala se mi hlava, že to se mnou málem seklo. "Včera jsem to s tím alkoholem asi trochu přehnal..." Mumlal jsem, když jsem se sunul ke dveřím. Otevřel jsem je - stála tam Terka. Nevypadala, že by jí bylo nějak moc špatně, asi už je na větší množství alkoholu zvyklá. Podívala se na mně a rozesmála se. "No, když tě tak vidím, tak snad ani nechci vědět, co ta včerejší párty udělala se Zuzkou..." Sáhla do kapsy a vytáhla klíče. "Tohle bys jí mohl předat... A řekni jí, že se začíná zlepšovat... Že z ní konečně začíná být trochu rebel..." Hodila mi klíče a já je málem ani nechytl - když mě někdo probudí, tak mám pak strašně zpomalený reflexy... "Počkej, takže Zuzka... Ona není doma?" Zasmála se. "Vy jste včera museli být slušně vožralý... Jo, myslím, že asi bude u tebe... Pokud jsi ji nenechal v noci v parku... Chlastali jste spolu celej večer, tancovali jste spolu a pak jste se vytratili..." Pomalu mi začalo docházet, proč jsem asi spal na gauči. Chvilku jsem na Terku koukal, neschopný slova. "Jo, a ještě něco..." Zamumlala. "Vzkaž jí, že jsem nakrmila a vyvenčila Luckyho..." Protřel jsem si oči a pokýval hlavou... "Jojo, jasně... Já už končím, musím se dát nějak do pořádku..." Zavřel jsem dveře a až pak mě došlo, že jsem vlastně od rána neviděl svého psa... "A sakra... Zamumlal jsem a vběhl do ložnice...

-Pohled Zuzky-

Nevím, kolik bylo hodin, když jsem se probudila. Každopádně mě vzbudil zvuk zvonku a příšerná bolest hlavy... Bylo to šílený... Skutečně... Bylo mi blbě od žaludku a myslela jsem, že mi praskne brzo hlava... Že by to fakt bylo z toho jednoho zatracenýho mojita? Nebo že by něco bylo v tom džusu, co jsem si dala pak? ... Každopádně, ať jsem si hlavu namáhala jakkoliv, nedokázala jsem si vybavit jedinou událost, která se stala od chvíle, co jsem Karla zatáhla ke stolu s Terkou a hokejisty. Vážně. Vůbec nic. Jak jsem se dostala domů mi zůstalo záhadou... Pořádně jsem se rozhlédla po pokoji... Počkat, tohle přece není moje ložnice... Vždyť já nemám modré stěny... Náhle se rozrazily dveře a do pokoje vletěla jakási hnědá chundelatá koule. Okamžitě skočila na postel a začala pronikavě štěkat. "Co to je? Proboha kdo jsi, jdi dolů z tý postele, vypadni!" Křikla jsem na ni se smíchem a psisko mi následně vyběhlo proti obličeji. "Proboha, co jsi zač?" Smála jsem se, když jsem hladila chundelatého čoklíka, který se mi rozvalil na dece. Netrvalo dlouho, než se ozvalo klepání. Následně do pokoje vtrhnul Karel. "Proboha tady jsi... Michelle, ty potvůrko, copak nevíš, že hosty nemáš otravovat?" Pejsek seskočil z postele a utíkal přivítat svého páníčka. "No, a co ty?" zeptal se. Usoudila jsem, že mluví na mně. "Dáš si něco k snídani?" zavrtěla jsem hlavou. "Ne, jen to ne... Je mi šíleně blbě... Asi budu celý den jenom spát..." Sáhl do kapsy, vytáhl klíče a položil je na noční stolek. "Tohle ti posílá Terka... Prej... Vzkazuje ti, že jednou jsi konečně za tu průšvihářku ty... Posílá ti klíče, vyvenčila a nakrmila Luckyho..." Poděkovala jsem. Už odcházel z pokoje, když se zastavil a otočil. "Ani nic k pití si nedáš? Třeba... Vodku s džusem?" Vykulila jsem oči. "Proč zrovna vodku s džusem?" Nepatrně pokrčil rameny. "Jeden můj kamarád tvrdí - a věř mi, že to pomáhá - že to, čím ses minulou noc zřídila, ti pomůže druhý den..." Zalapala jsem po dechu a nezmohla jsem se na víc, než zoufalé zašeptání. "Takže mi chceš říct, že jste do mně včera nalejvali celej večer vodku?" Nevím proč, ale tohle ho rozesmálo. Pak se na mně podíval a smrtelně vážně prohlásil... "Neboj, moc jí nebylo... Určitě ne víc, než půl litru..."  

-Pohled Terky-

Ráno jsem se probudila vedle Toma, což bylo milé překvapení.. Kupodivu mě hlava bolela jen trochu, což je zvláštní.. Chvíli jsem jen tak ležela a pozorovala Toma jak spí.. Byl hrozně roztomilý a proto jsem si vzala telefon, který jsem měla položený na nočním stolku vedle postele a vyfotila jsem si ho.. Tak tahle fotka jde na tapetu... Pomyslela jsem si a okamžitě už jsem si ji nastavovala.. Nechtělo se mi moc vstávat z vyhřáté postele a hlavně ne od Toma a i vzhledem k tomu, že mě objímal kolem pasu, tak jsem ho nechtěla vzbudit, proto jsem se tedy snažila co nejopatrněji dostat z jeho objetí.. Když se mi to úspěšně podařilo, musela jsem se v duchu pochválit.. Když jsem ale vstala, tak jsem zjistila, že na sobě nemám vlastně žádné prádlo.. A sakra, pomyslela jsem si.. Šla jse ke stolu a vzala jsem si ze židle Tomovu košili na sebe aspoň.. Šla jsem do kuchyně a připravila jsem vodu a prášek pro Toma, protože mi bylo jasné, že mu nebude zrovna nejlépe.. Zrovna jsem dělala snídani, když se kolem mého pasu omotaly dvě silné paže..  "ahoj zlato.." řekl a políbil mě na krk.. "Ahoj brouku, támhle na stole máš prášek na hlavu a vodu, ale na snídani si budeš muset chvíli počkat, než ji dodělám.." řekla jsem "Dobře, děkuju, jsi zlato" řekl a šel si vzít prášek.. Vypadal zhruba jako já, ale měl na sobě narozdíl ode mně aspoň boxerky, já měla jen jeho košili.. "ehm.. Mimochodem, zlato, ta moje košile ti sluší.." řekl a usmál se na mě.. "Díky, ty jsi v těch boxerkách docela dost sexy" řekla jsem s šibalským usměvem..

Když jsme dojedli snídani tak jsme sklidila ze stolu.. "Hele, Tome, já teď pujdu domu a kdyžtak se uvidíme odpoledne.." řekla jsem. "Dobře, tak mi kdyžtak napiš, pa zlato" řekl a políbil mě.. Já mu polibek opětovala. "Pa" řekla jsem a vydala jsem se domu.. Tom mi sice nabízel, že půjde se mnou, ale já šla sama, chtěla jsem se projít.. Došla jsem domu, vzala jsem Luckyho a šla jsem ho vyvenčit. Pak jsem mu dala granule a vodu a šla jsem ke Karlovi, dát mu Zuzky klíče od bytu, které si u mě nechala.. Když už jsem odcházela z veteriny, šla jsem se ještě projít.. Šla jsem kolem silnice, kde jezdila auta, jen tak jsem je pozorovala a pak jsem se nachvíli otočila a když už jsemse otočila zpátky, tak jelo auto a naproti němu se v protisměru vyřítil náklaďák.. Když se auta srazila, byla jsem celkem v šoku.. Šla jsem blíž, chtěla jsem pomoct, tak jsem zavolala záchranku, jenže když jsem tam tak stála, tak to auto, bylo v takovém stavu, že z něj byla spíšu bedýnka.. No dobře, zas tak uplně to nebylo, ale vypadalo to hrozně.. Něco mi na tom autě přišlo povědomé.. Když jsem se podívala na SPZ bylo mi hned jasné, kdo to auto řídil.. V tu chvíli jsem se složila na zem a začala jsem brečet.. Myslím, že se ke mě nahrnulo pár lidí, ale pak už si nic nepamatuju, myslím že jsem nejspíš omdlela..