Na stejném ledu

Kapitola - 7

Stála jsem před zimním stadionem a čekala na Zoe, než dorazí.
Dnes hrají junioři předposlední zápas. Jak jsem slíbila, tak jsem i dodržela.

Jen by si mohla ještě paní pohnout.
Ze stadionu už byly slyšet bubny a pokřiky.

,,No konečně. Už jsem myslela, že ani tu první třetinu nestihneme," řekla jsem, když už byla asi pět metrů ode mě.
,,Promiň, zdržela mě ségra," řekla a obě jsme se vydali dovnitř.

Na stadionu už to bylo v plném proudu a kluci už hráli.
Vyšli jsme navrch tribuny a sedli jsme si.
,,Hele támhle je Bastian a vedle je Lukas," řekla Zoe a ukázala na dva kluky na ledě.
Stadion byl opravdu hodně velký.

Všude okolo poskakovaly holky a pořvávali fanoušci obou týmu.
Během oslabení si kluci vedli skvěle.
Udrželi stav na 0:0.

Na konci první třetiny už to začínalo být zajímavější, když protihráči vstřelili první branku.

O přestávce jsme si se Zoe zašli na záchod a koupili jsme si kafe.
Potkali jsme taky moji mamku s Jasonem a s nimi i Bastianovu mamku. Bastianova máma je super. Je jako moje teta. Tykám ji.

Ve druhé třetině to kluci srovnali.
Byly tam různá oslabení i přesilová utkání, ale žádná branka nepadla.
Až na konci třetiny se začalo něco dít.

,,Lukas Lorenc získává puk a jede na bránu.
Přihrává puk Bastianovi Brattovi, který má šanci," řekl komentátor zápasu.
,,A ten šance využívá a dává gól," vykřikl ten chlap a všichni začali skákat.

Já se Zoe jsme taky začali skákat a kluci na hřišti se radovali.
Dívali jsme se na ně a na malou chvíli mi přišlo, že se sem oba dva podívali.
,,Zdálo se mi to, nebo se na nás opravdu podívali?" Zeptala se Zoe.
,,Nezdálo, taky jsem to viděla," řekla jsem.

Poslední třetina byla asi nejvíc napínavější.
2:2. Na klucích bylo vidět, že už nemůžou.
Bastiana jako by to už nebavilo a Lukas byl mimo.
Táta byl v nervech a Roger taky.

,,Bastiane sakra co je s tebou. Hoši jeden gól," slyšela jsem.
Na poslední třetinu jsme si sedli hned nad střídačky.
Viděla jsem Bastiana, jak se na nás otočil.
Podívala jsem se na něho.
Usmál se a vyjel na led.

,,Pojď Bastiane," slyšela jsem někde z tribuny.
Dala bych ruku do ohně, že to byla Bethany.

Odpočítávala se poslední minuta a Bastian dostal puk.
Rozjel se na bránu a vystřelil.

,,Gól," zvedli jsme se a začali pištět.
,,Je to tam," řekla Zoe a obejmula mě.

Kluci se radovali jak nejlépe mohli.
Konec zápasu.

Čekali jsme u střídaček, aby Zoe mohla obejmout Lukase.
Lukas vyšel a přivinul si ji do náruče.
Bylo hezké vidět Lukase, tak šťastného.
Jako poslední vyšel Bastian.
Vypadal zase zvláštně. Smutně zároveň bez nálady.
,,Co je Bastiane?" Zeptala jsem se ho.
,,Nic," řekl a podíval se mi do očí.

Na nic jsem nečekala a obejmula ho.
Pevně.
,,Děkuju," pošeptal mi do ucha.
Jen jsem se usmála.

,,Pojďte do šaten kluci. Chceme vám něco říct, pak můžete vyrazit za holkami," řekl Roger a usmál se na nás.

,,Počkáte na nás, že jo? Mohli by jsme oslavit dnešní výhru. Mám náladu na kino," řekl Lukas a já se Zoe jsme souhlasili.
Bastian souhlasil po chvíli také.

Vyšli jsme ze stadionu a počkali na kluky asi dvacet minut.
,,Normálně nám to trvá déle, ale co by jsme pro vás dvě neudělali," řekl Lukas a obejmul Zoe kolem ramen.
,,Přesně tak," řekl Bastian.

Nasedli jsme k Bastianovi do auta a vyjeli jsme ke kinu.
Zdál se mi divný.
,,Děje se něco?" Zeptala jsem se ho, když ti dva vzadu zrovna byli zažraní do sebe.
,,Ne, v pohodě," řekl a usmál se.
Poznala jsem, že se něco děje. Ale nechtěla jsem to s ním teď řešit

Bastian zaparkoval před kinem a vydali jsme se dovnitř.
,,Dva slané popcorny a čtyři vody," řekl Lukas u pultu s občerstvením.

Sedli jsme si tak, že já se Zoe jsme byli uprostřed a vedle nás kluci.
Já měla vedle sebe Bastiana a Zoe Lukase.
,,Jen jedna otázka. Není to doufám horor?" Zeptala jsem se, když v kině seděli samí dospělí.
,,Si piš, že je," řekl Lukas a zasmál se.
,,Tak v tom případě mě máš v noci na svědomí Lukasi," řekla jsem.
,,Ale prosím tě," řekl a usmál se.

Film začal a já věděla, že tohle nedopadne dobře.
Ucítila jsem na své ruce Bastianovu ruku.
Usmála jsem se a více se natiskla k němu.
Bylo mi takhle lépe.

Nakonec to nebylo zas tak hrozné, jak jsem čekala.
Když film skončil, odvezli jsme domů Zoe a pak Bastian zavezl nás dva.
,,Tak se měj kamaráde. Zítra ve škole," řekl Lukas a vystoupil.
,,Zítra v pět ráno tady. Platí?" Zeptal se.
,,Platí," řekla jsem a usmála se.
,,Tak ahoj," řekl.
,,Ahoj," řekla jsem a taky vystoupila.
Zamávala jsem mu a on odjel.

Došla jsem dovnitř a rovnou si to zamířila do kuchyně pro něco k jídlu.
Měla jsem hrozný hlad.
,,Jdeš dělat špagety?" Zeptal se Lukas, když viděl špagety na stole.
,,Asi jo," řekla jsem.
,,Dám si taky," řekl a sedl si na barovou židli.

,,Takže ty a Zoe?" Zeptala jsem a zahájila tak konverzaci.
,,Je skvělá. Nebude ti to vadit doufám," řekl a zasnil se.
,,Ne, jsem za vás ráda," řekla jsem a usmála se.
,,A co ty a Bastian. Všiml jsem si, že jste jak magnety. Táhne vás to k sobě," řekl.

,,Možná tam něco je, ale Bastian má svoji hlavu a všechno je to takové složité," řekla jsem.
,,Má, ale je hodný a chápavý. Mads on taky nemá velmi dobrou minulost a celkově to nemá lehké," řekl.

Povzdechla jsem si. Nevěděla jsem, co mu na tohle mám odpovědět.
Bastian byl dokonalý zvenku i zevnitř. Ale možná to není ten pravý.
,,Nechci se o tom teď bavit," řekla jsem a otočila jsem se zpět k lince.

,,Ten gól, co dnes dal. Byl pro tebe. Říkal mi to v šatně. Dal ho jen díky tobě," řekl.
Vzal mi dech i mysl.
Blbost.
Ale co když. Co když jsem to já, kdo se mu líbí?