Na stejném ledu

Kapitola - 8

Vyšla jsem z domu a uviděla Bastiana jak stojí na chodníku a pozoruje mobil.
Naše první běhání společně. Nebudu lhát.
Docela jsem se na ten běh i těšila.

,,Ahoj," řekla jsem a došla k němu.
Měl na sobě sportovní černé kraťase a šedé sportovní tričko, které bylo tak těsné, že obepínalo jeho svaly na rukou a břiše.
Měl běžecké boty a na paži měl pouzdro na mobil.
To jsem měla i já.

,,Ahoj," řekl a usmál se.
Já jsem měla černé legíny, černé sportovní tričko a bílé tenisky na běhání. Ráno jsem si učesala dva francouzské copy, aby mi vlasy nepadaly všude možně.

,,Tak co, připravená?" Zeptal se a schoval si mobil.
,,Samozřejmě," řekla jsem a usmála se.
,,Tak běžíme," řekl a zapnul si start na hodinkách.

***

,,Dáme si pauzu," řekl, když jsme doběhli na hráz, odkud jde vidět na moře.
,,Tady jsem ještě nebyla," řekla jsem zadýchaně a sedla jsem si na zem.
,,Před půl hodinou by tady byl vidět nádherný východ slunce," řekl a sedl si vedle mě.

Musím říct, že i když byl zpocený, tak nádherně voněl.

,,Chodíš sem často?" Zeptala jsem se.
,,Pokaždé, co běhám, si sem vyběhnu," řekl.
,,Je to tady moc hezké," řekla jsem.
,,Ano je, je tady klid a nádherný vzduch," řekl.

Podíval se na mě.
,,Máš ten řetízek," řekl a usmál se.
,,Mám, moc se mi líbí," řekla jsem a úsměv mu oplatila.
,,Co jsi vlastně dostala?" Zeptal se, aby změnil téma.
,,Parfémy, náramek, knížky, kosmetiku, nějaké oblečení a boty od bratříčka," řekla jsem.
,,Tak ti je přece jen koupil. No ten je hodný," řekl a zasmál se.

,,Jo to on je. Když se stala ta nehoda, hodně mě podržel a já mu za to budu navždycky vděčná," řekla jsem.
,,Co se doopravdy stalo?" Zeptal se. Zrovna tuhle otázku jsem nečekala.

,,Bylo to ve čtvrtek. S mojí kamarádkou jsme byli v kuchyni a vařili jsme na plynové desce palačinky. Bylo to u nich doma. Oni měli v kuchyni takové ty pojistky na kouř. Byly jsme tam sami. Stáli jsme u té desky, když někdo zazvonil. Obě jsme odešli od té desky a šli se podívat, kdo zvoní. Byl tam nějaký chlapík, s tím že potřebuje podepsat nějaké papíry s balíčkem. Maggie to podepsala a mi se vrátili zpět.
Jenomže už bylo pozdě. Když jsme se smíchem doběhli zpět do kuchyně a zavřeli dveře, vypadla klika a mi zůstali zavřené v kuchyni, kde už byl kouř a začal stoupat ke stropu. Nevěděli jsme, jak se to stalo. Otevřeli jsme okno a snažili se vypáčit dveře, když v tom se to stalo..." slzy mi začali ztékat z očí.

,,Ty pojistky bouchly a kouř byl všude. Ležela jsem na zemi a cítila kouř na svých nohách. Když jsem se otočila, jediné, co jsem viděla byla Maggie na zemi bez známky života. A zbytek už si nepamatuju," řekla jsem a utřela si slzy.
,,Ty pojistky ji zasáhli. Proto to nepřežila. Já jsem měla štěstí. Probudila jsem se v nemocnici s tím, že mám jen popáleniny na nohách," řekla jsem a podívala se do dálky.

,,Moc mě to mrzí Madi," řekl a obejmul mě.
Cítila jsem jeho vůni a užívala si jeho hřejivé a uklidňující objetí.

,,Tenhle příběh jsem říkala jen Zoe a v nemocnici policii. Nerada o tom mluvím. Je to pro mě hrozně těžké," řekla jsem.
Odtáhla jsem se.
,,To chápu," řekl a svým prstem mi setřel slzu z obličeje.

,,Měli bychom už jít. Ať stihneme školu," řekla jsem a vrátili jsme se.

***