Na stejném ledu

Kapitola - 24

,,Ne, ne, ne," slyšela jsem a cítila pohyb vedle sebe. Otevřela jsem oči a uviděla Bastiana, jak sebou hází a je úplně zpocený.
,,Ne, ne to ne," řekl znovu a nepřestával sebou házet.

Zvedla jsem a pohladila ho po tváři.
,,Bastiane, Bastiane to nic," řekla jsem a trochu s ním zatřepala. Bastian vytřeštil oči a pořád sebou házel.
,,Je to dobrý," řekla jsem a chytla ho za ramena.
,,Byl to jen sen. Uklidni se. Jsem tady s tebou," řekla jsem a pohladila ho po tváři.
Najednou se probral a podíval na mě. Ztěžka dýchal a byl úplně mokrý.

,,Jsem tady s tebou," řekla jsem a stále ho držela za tvář.
Přitáhl si mě k sobě a spojil naše rty.
Políbil mě něžně a hezky. Spolupracovala jsem s ním.

,,Svlékni to tričko, jsi úplně mokrý," řekla jsem a sedla si vedle něho.
Taky si sedl a sundal ze sebe tričko a hodil ho na zem.
,,Už dobrý?" Zeptala jsem se a lehla si k němu.

Kývl na souhlas a políbil mě na čelo.
,,Už je to pryč," řekl a uvelebil se do polštářů.
,,Je pět hodin. Zkusme ještě spát," řekla jsem a přitulila se k němu. Do chvíle jsem znovu usnula.

***

Ráno jsem se probudila a Bastian spal v klidu vedle mě. Pravidelně oddechoval a usmíval se.
Podívala jsem se na mobil.
Bylo deset hodin a mně už se spát nechtělo.
Vstala jsem a nechala Bastiana v pokoji. Usnul chvíli po tom snu, ještě dříve než já.
Došla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Bylo mi trochu špatně z toho piva a pachuť v puse z toho alkoholu byla ještě horší. Umyla jsem si obličej a vlasy stáhla do drdolu.

Sešla jsem schody do obýváku. Potřebovala jsem kafe.

Došla jsem do kuchyně a zapnula kávovar. Udělala jsem si kafe a sedla si s ním na bar.

,,Jak je sestřičko?" Zeptal se můj bratr a vylekal mě tak.
,,Chodíš jak duch Lukasi. A je mi špatně," řekla jsem a otočila se na něho. Kafe mi moc nešlo.
,,Zoe spí, ale myslím si, že na tom bude ještě hůř než ty," řekl Lukas a taky si udělal kafe.

,,Pěkně jsme to přehnaly, ale pamatuju si všechno," řekla jsem a usmála se.
,,No to teda. To mi připomíná, že bych měl jít vzbudit Jonase a Davida. Spali tady," řekl Lukas a já se na něho překvapená podívala.

,,V pokoji pro hosty. Spolu na jedné posteli," řekl Lukas a zasmál.
,,Vážně jsi nechal ty dva spát spolu?" Zeptal se najednou další hlas. Hlas, který jsem si tak oblíbila.

,,Nedalo se jinak kamaráde. Pokoj pro hosty je zde jenom jeden a nepotřebuju, aby mi pozvraceli sedačku," řekl Lukas a uchechtl se.

Bastian došel ke mně a věnoval mi pusu na tvář.
,,No fuj, tohle vážně vidět nepotřebuju," řekl Lukas.
,,Jdu za Zoe," řekl a odešel.

,,Jak ti je?" Zeptal se Bastian a taky si udělal kafe.
,,Tak nějak divně. Prostě se cítím, jak po flámu," řekla jsem a malinko se usmála.
Sedl si vedle mě a podíval se na mě.

,,Promiň, že jsem tě v noci vzbudil. Nějak to na mě zase přišlo," řekl Bastian a povzdechl si.
,,Nemůžeš za to Bastiane, je to v pohodě. Ráda budu s tebou, když se něco takového stane," řekla jsem a chytla se ho za krkem.

,,Děkuju," řekl a usmál se.
,,Někdy mám pocit, že je to jako naschvál. Člověk se chce vyspat a pak tohle. Kdyby jsi nebyla se mnou, asi bych neusnul," dodal a napil se kávy.

Bylo mi ho na jednu stranu líto. To opravdu hodně. Záleželo mi na něm. Ale myslím, že by náš vztah posílil tím, kdyby se mi otevřel. Řekl mi o svojí minulosti.

,,Děje se něco Madi?" Zeptal se a ustaraně se na mě podíval.

,,Ne nic, jen mě to to mrzí, že si musíš tímhle prožívat," řekla jsem a usmála se na něho.
,,Já tím trpím už dlouho, ale stále si na to nedokážu zvyknout," řekl a povzdechl si.
Doufala jsem, že mi konečně něco řekne.

,,Udělám nám snídani," řekla jsem a vstala.
,,Madison, to nemusíš. Něco se ti honí v té tvoji hlavě, tak mi to řekni," řekl a došel ke mně.
Podíval se mi vážně do očí. Jen jsem uhnula pohledem. Možná nebyl správný čas to řešit.

,,Teď to řešit nebudeme Bastiane. Udělám lívance, aby měli i ostatní a pak si o tom popovídáme," odpověděla jsem mu a trochu se na něho usmála.

Bastian se na mě vážně podíval a pak kývnul na souhlas.
,,Pomůžu ti," řekl a začal vytahovat z lednice všechny ingredience.
Po chvíli jsme kromě vaření uspořádali i moučnou bitvu.

,,Jo dobrý stačí," řekla jsem a mouku měla snad úplně všude. Bastian se stále smál.

,,Teď to tady uklidíme a doděláme to," řekla jsem a začala míchat těsto.
Bastian si vzal smeták a začal to tady zametat.
I když měl mouku snad úplně všude, vypadal stále božsky.

Po půl hodině jsme měli hotovo a zrovna sem došla Zoe i kluci.
S Bastianem jsme se zrovna smáli a kreslili si na obličeji z mouky všelijaké obrázky.

,,No vy teda vypadáte," řekla Zoe a všichni vyprskli smíchy.
,,Udělali jsme vám snídani. A malinko se to zvrtlo," řekl Bastian a usmál se. Já jsem se smála taky.

,,A vy už jste jedli?" Zeptal se Lukas.
,,Ano. Jedli jsme ty spálené," řekl Bastian a já znovu vyprskla smíchy. Vzpomněla jsem si, že se nám první várka spálila. Samozřejmě, že jsme je nejedli.

,,Jedli jsme, ale ne ty spálené," řekla jsem a uklidnila se. Stále jsem se opírala o Bastiana, který se opíral o kuchyňskou linku.

,,Můžete si to vzít do jídelny. Je to tam připravené a my se mezitím půjdeme převléct," řekl Bastian a odfoukl mi mouku z obočí.