Na stejném ledu

Kapitola - 30

Víte, jaký je to pocit být sama doma?
Je to skvělý. Můžete si dělat cokoliv chcete a nikdo to nikdy nezjistí.

Zrovna jsem seděla na židli u mě v pokoji a kreslila si.
Když v tom mi začal zvonit mobil.
,,Ano Zoe?" Zeptala jsem se.
,,No kde jsi? Už tady na tebe čekám," řekla.
,,A kde bych měla být? Však co je dnes za den?" Zeptala jsem se a v tom mi to došlo. Je středa a kluci hrají poslední zápas.
,,A do prdele," dodala jsem.
,,Pohni, za deset minut začínají," řekla a tím hovor ukončila.

***
Udýchaná a úplně červená jsem doběhla k zimnímu stadionu, kde už čekala Zoe.
Ta narozdíl ode mě vypadala jako modelka. Já vypadala jako bych uběhla maraton.
Ještě že jsem na sobě měla jen legíny a crop top mikinu na běhání a kšiltovku.
Stejně budu mít dres.

,,Pojď prosím tě," řekla a už mě tahala dovnitř.
Kluci už byli na ledě. Byl snad úplně plný stadion a to je co říct.
Porozhlédla jsem se kolem sebe. Viděla jsem mamku i s bráchou jak sedí nad střídačkami, kde jsme zamířili i my dvě. Byla zde i Rosie a Denny.

Všechny jsme je pozdravili a já si oblékla dres, který mi tady Bastian nechal.
Bratt 22

Byla jsem za ten dres hrozně šťastná. Chtěla jsem být velká fanynka mého kluka a jak jinak než s dresem.
Hodně holek zde mělo dresy různých kluků a hlavně Bastiana.

,,Hele Bastian," křikla mi Zoe do ucha, abych ji slyšela přes ten hluk a ukázala na led.
Podívala jsem se na led uviděla ho.

Stál na svém postu pravé křídlo a Lukas v útoku.
Zápas začal a všichni na stadionu začali pokřikovat a fandit.
Bastianovi to šlo. A když střelil už druhý gól v první třetině, skákali jsme radostí se Zoe.
Byl konec první třetiny a všechny holky jsme si šli do bufetu pro pití.
,,Ale ale, není to naše Madison?" Řekl najednou mě až moc známý kluka.
Otočila jsem se na něho.

,,Co chceš Joshi?" Zeptala jsem se ho. Byl to on. Takzvaný druhý playboy školy v Sunrise a velký kamarád Doriana. Josh je pěkný. Vždy se mi líbil. Vysoký, delší světle hnědé vlasy, modrý oči a velké rty. Vždy měl pěkný zuby a nosil značkové oblečení.
,,No co by? Přišel jsem se podívat na můj budoucí tým. Od září sem přestupuju," řekl a mně tak vzal dech.

,,Budu hrát s tvým bratříčkem a přítelem a chodit na stejnou školu, no není to skvělé?" Řekl a nepřestával se usmívat.
Je tak slizký. Chce se mi z něho zvracet.

,,Stěhuješ se sem?" Zeptala jsem se jen.
,,Ano, naši stejně jako já dostali nabídku na dobrou práci," řekl a podíval se za mě na holky.

,,Ty budeš Zoe, no musím říct, že Lukas má opravdu dobrý vkus na holky. Vždy se mi líbili všechny, co si vybral. Jsem Josh," představil se. Zoe jen otevřela a zavřela pusu. Josh byl docela dost podobný Lukasovi. Vždy vypadali jako dvojčata, přitom nebyli. I když z vnější strany vypadaly stejně, uvnitř byli každý úplně jiní.

,,Jsem zadaná. Takže si budeš muset najít jinou princeznu, která ti ho vykouří," řekla Zoe.
Josh se jen uchechtl.
,,A ještě k tomu drzá. No to se mi líbí. Už se těším, až se budeme vídat ve škole holky," řekl a nepřestával se usmívat.

Chytla jsem ho za ruku a odtáhla kousek dál.
,,Nic nezkoušej Joshi. Lukas moc dobře ví jaký jsi. A asi moc dobře víš, že táta mého kluka je hlavní trenér. Nedokážu uvěřit, že tě sem vzali. Ale i tak ti přeju hodně štěstí," řekla jsem a blízko k jeho obličeji.

,,Pleteš se kočičko. Jsem tu jen z jednoho důvodu. A to dostat tenhle tým dolů a zničit vztah mezi tebou a Bastianem. To víš, Dorianovi tak moc chybíš. Chtěl by si na tobě zajezdit. Žádná mu nedá to, co umíš ty. A já bych to zkusil taky," řekl a přitáhl si mě ještě blíž k sobě.
Cítila jsem jeho dech na svém krku.

,,Nech toho Joshi. Být tebou zase odjedu tam, odkud jsi přijel. Nic se ti nepodaří," řekla jsem a odtáhla se od něho.

,,Už musím, mám se dostavit ještě do šatny za kluky. Tak se ještě uvidíme Lorencová," řekl a odešel.
Zůstala jsem stát asi ještě půl minuty na místě a pak se vydala za holkami na tribunu.

Druhá třetina začala a já poznala, že něco není v pořádku. Lukas se choval divně a Bastian nedokázal převzít puk. Celkově stála první lajna za nic.
Slyšela jsem i řev mého a Bastianova táty. Byli naštvaní a popravdě se jim nedivím.

Naštěstí se ale v druhé třetině nic nestalo až na jednu bitku a nějaké ty přesilovky.
O přestávce jsem se vydala ke střídačkám.
,,Vážně jste vzali do týmu Joshe Sparkse?" Zeptala jsem se táty a Rogera.
,,Teď na to nemáme čas Madison. Potom to vyřešíme," řekl táta a obešel mě.
,,A proč si asi myslíš, že je Lukas naštvaný? Tati vždyť víš, že je Lukas na něho alergický a víš jaký Josh je," řekla jsem.

Táta i Roger se zastavili a otočili na mě.
,,Josh je výborný hráč. A pokud chceme juniory udržet, budeme ho potřebovat. A s tím se budou muset kluci smířit," řekl Roger.
,,Josh ten tým pošle ke dnu úplně. A s takovou spadneme až do kategorie, kde hraje Sunrise," řekl najednou Lukas.

Otočila jsem se na něho. Moc dobře ví, jaký Josh je.
,,Zkusíme to a uvidíme, při nejhorším ho pošleme tam, odkud přišel," řekl táta a pak odešli.
Povzdechla jsem si a vydala se zpět na tribunu.

Třetí třetina začala. A celkově se dal celý zápas zhodnotit jen tak, že jsme měli štěstí, protože byl druhy tým slabý.
Konec zápasu 3:0 byl slabý výsledek na tak dobrý tým. Ten třetí gól dal nějaký kluk z druhé lajny.

Po zápase jsem šla dolů za Bastianem ho obejmout.
Vrhla jsem se mu do náruče a konečně se cítila dobře.
Josh mi nahnal strach. Ten kluk dokáže cokoliv a proto s tím budu muset za včas něco udělat.