Na stejném ledu

Kapitola - 18

,,Měl jsi nějaký sen dnes?" Zeptala jsem se ho, když jsme po běhání zase seděli na našem místě.
,,Dnes ne, asi mi to povídání včera s tebou trochu pomohlo," řekl a usmál se na mě.
,,Tak to je dobře," řekla jsem a úsměv mu oplatila.

Znovu jsme se na sebe dívali. Bylo to zvláštní.
,,Bastiane, já nevím jestli je tohle správný. Nechci toho pak litovat," řekla jsem a podívala se mu do očí.

,,Nebudeme si mezi sebou nalhávat, že mezi námi nic není, protože je. Je pravda, že nějakou dobu už se mi líbíš a den ode dne tě mám více rád. Chci tě poznat. Chci s tebou trávit čas, ale nechci tě nutit Madi," řekl a celou dobu se mi vpíjel do očí.

,,Bastiane, oba dva víme, že časem spolu třeba budeme chtít i spát a já..." nedořekla jsem to.

,,Nebudu na tebe s tímhle spěchat Madison. Počkám si a je mi jedno, jak dlouho. Až si budeš jistá, tak mi to ukážeš. Samozřejmě, že nevím jaká bude moje reakce, ale rozhodně neodejdu k vůli tvým nohou," řekl a chytl mě za tvář.

,,Právě toho se bojím Bastiane, od té doby jsem nic s klukem neměla. A bude mi to trvat, než ti začnu dost věřit na to, abych ti to ukázala a celá se ti podvolila," řekla jsem.

,,Počkám si. I já se ve vztahu moc nevyznám. Dlouho jsem žádný neměl. Ale s tebou to rád zkusím," řekl a usmál se.

,,Tak to jsme na tom stejně," řekla jsem.
,,Jsme úplně jako na stejném ledu," řekl a zasmál se.
,,Jo to jsme," řekla jsem a taky se zasmála.

,,Takže ano? Zkusíme to? Ale musíš vědět, že když to nevyjde, tak to bude bolet," řekl a nepřestával se mi dívat do očí.

,,Dobře, zkusíme to," řekla jsem a usmála se.
Usmál se. Naklonil se ke mně blíž a spojil naše rty.
Ani ten týden jsme nepotřebovali.

,,Ještě jedna otázka. Za čtrnáct dní je ples. A rád bych kdyby jsi šla jako moje holka. Takže půjdeš se mnou?" Zeptal se, když se odtáhl.

,,Ano, půjdu s tebou na ples," řekla jsem a usmála se.
Spojil naše rty.

,,Musíme jít," řekla jsem a vstala.
,,Chceš vzít do školy?" Zeptal se a přitáhl si mě k sobě tak blízko, že ani papír by se mezi nás nevešel.

,,Jestli budeš tak hodný," řekla jsem a usmála se.
,,Velmi rád kočko," řekl a usmál se mi do rtů.
,,Tak jo, běžíme, protože to jinak nestihnu," řekla jsem a vyběhla domů.

,,Tak za hodinu jsem tady," řekl a ještě mi dal pusu na čelo. Usmál se a vyběhl domů.

S úsměvem jsem se vrátila domů a začala se připravovat do školy.

***

,,Konečně, já jsem tak ráda holka," řekla radostně Zoe a obejmula mě.
Tak jak Bastian řekl, tak se i stalo. Před pěti minutami jsme dojeli před školu a vystoupili z auta.
Chtěla jsem jít dál, jenomže on mě zastavil a přede všemi, co stáli před školou, mě políbil.

,,Tak odpoledne, hodím tě pak domů," řekl a usmál se.

No a bylo to. Zoe je z toho nadšená a Rosie taky.
Vlastně to viděli i kluci a Bethany stála kousek od nás.

***

,,Chceš jít dovnitř?" Zeptala jsem se ho.
,,Ne, přijedu až na tu Lukasovu párty. Stejně jsi říkala, že musíš do té nemocnice," řekl a usmál se.
Stáli jsme před našim domem a opírali se o auto.
Nebo spíše Bastian se opíral a já o něj.

,,Jo ještě teď tam musím zajet s mámou. Tak večer," řekla jsem a políbila ho.

Usmál se, když jsem se odtáhla.

Vydala jsem se do domu. Po chvíli jsem slyšela, jak auto odjelo.
,,Jsem doma," zakřičela jsem.
,,Skvělé, tak se uprav a pojedeme," řekla máma z obýváku.
Mám jet na kontrolu s nohami a celkově navštívit i psycholožku v Sunrise. Takže to bude tak hodina cesty. A večer pak máma s tátou odjíždí s Brattovými na ten výlet na dvě noci. Klukům zápas přehodili na další týden ve středu. Můj mladší bratr jede ke kamarádovi na dvě noci a Mia bude u její kámošky.

Těším se, protože tu bude moct Bastian spát a bude tu i Zoe, takže budeme mít super dva dny.

***

,,Tak vypadá to skvěle. Musím říct, že ty nohy i tvůj stav se zlepšil Madison. A však víš, že už to nebude nikdy nejlepší. Ale i tak jsem ráda, že už jsi v pořádku," řekla Sophie, moje psycholožka v Sunrise.

,,Takže už sem nemusíme jezdit?" Zeptala jsem se.
,,Nemusíte, ale velmi ráda, tě tady uvidím. Kdyby cokoliv, tak přijeď. I kdyby se jen ty sny vrátili. Radši přijeď a vyřešíme to, než aby jsi se někde trápila," řekla a usmála se.

,,A co ten tvůj kluk, jak si říkala, Bastian se jmenuje?" Zeptala se.
Vždycky jsem jí říkala všechno, někdy toho věděla i více než máma. Ukázala mi, jak mám někomu správně věřit. A hlavně jsem se jí dokázala otevřít. Byla to skvělá psycholožka.

,,Ano Bastian, jsme oba dva úplně stejní. On taky nemá dobrou minulost a hodně si toho prožil. Chápe mě a já zase jeho. Chodil taky k psychologovi. Měl problém v hlavě. Zatemňovalo se mu před očima a míval vidiny. K vůli tomu měl i nehodu," řekla jsem.

,,Opravdu? Mám tady hodně případů, ale s tímhle jsem se ještě nesetkala. A teď už to nemá?" Zeptala se.

,,Nemá, má jen sny," řekla jsem.
,,Tak jako ty?" Zeptala se.
,,Ano, ale docela mu pomáhá, když mi o tom snu řekne a celkově, když je se mnou," řekla jsem a podívala se na ni.

,,To je dobrá věc, když o tom spolu mluvíte. Pokračujte v tom," řekla a usmála se.

,,Jo, ale bude mi chvíli trvat, než mu i ty jizvy ukážu a celkově, když se mu celá otevřu. Hodně věcí jsem mu ještě neřekla," řekla jsem.
,,To je samozřejmost, ale už je na něm, jestli je to dobrý chlap a počká si," řekla.

,,Budu doufat, že ano, protože pak by mě to asi hodně bolelo," řekla jsem.

,,Když nikam nebudete spěchat, tak vám to vyjde," řekla a usmála se.
,,Dobře, to si beru k srdci," řekla jsem a usmála se.

,,Tak já už půjdu. Někdy se za vámi ještě stavím. Děkuju moc za vaši pomoc, moc si toho vážím. Bez vás bych taková nebyla," řekla jsem a vstala z gauče.

,,Ráda jsem tě poznala Madison a budu ráda, když se za mnou někdy stavíš. Ať ti to s přítelem vyjde," řekla a taky vstala.

,,Děkuju, nashledanou," řekla jsem a vyšla ze dveří.
Došla jsem za mámou, která seděla v přízemí v kavárně. Sophie má svoji ordinaci v docela dost luxusní budově. Je to vlastně nejlepší psycholožka i tady na Floridě.

,,Tak co?" Zeptala se mě máma.
Sedla jsem za ní.
,,Říkala, že podle testů a všeho kolem už jsem v pořádku. Už sem nemusím jezdit. Ale říkala, že kdykoliv se za ní můžu stavit," řekla jsem a napila se vody, kterou zde máma měla.

,,Tak to je skvělé, můžeme teda jet?" Zeptala se mě.
,,Ano," řekla jsem. Už jsem se těšila domů.