Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Někdy tu nejlepší komedii dokáže napsat jen sám život. Své o tom ví vystudovaný novinář Michael, kterému vesmír hází klacky pod nohy, a to jak v pracovní, tak i osobní sféře.
Jak již název napovídá, Monadowa nám dává ochutnat příběh ze života. Čeká nás odlehčené čtení v podobě novinářského salátku s pesimisticky laděným hrdinou, kterému dělá život stejnou radost jako Italovi pohled na pizzu Havaj (takže nic moc!). Tento splín však netrvá věčně, jak již je avizováno v meníčku známém jako anotace, čeká nás hned několik humorných příhod, které onu pošmournou štiplavost „vyštípají" ven. Nebo se bude jednat spíše o naschvály, co hrdinu ještě více nasejří? Kdoví.
Humorné příběhy představují specifickou kategorii a velice obtížně se hodnotí. I přestože můžete tomuto žánru holdovat, některé kousky vám zkrátka nemusí sednout. V případě tohoto díla se velká část točí kolem pracovního prostředí televize a téma novinařiny je zde silně přítomno v podobě různých narážek a „inside jokes". S tím souvisí též zvýšená míra anglicismů, která se velice snadno začne jednomu zajídat. Humor tak do jisté míry je, i není přítomný, a pro nezaujatého, novinařinou nepolíbeného čtenáře může jít o šedivé čtení (i přestože cover hlásí jásavé barvy).
Křupavou houstičku tvoří jistě samotné prostředí redakce. Neotřelé, přirozené, přesné, zábavné... Píšeme reportáže, získáváme zpětnou vazbu od profesionálů a necháváme se nasírat kolegy. Vše je doplněno o zajímavou rodinnou situaci spolubydlení, kdy se hrdina ocitá na jednom místě se sestrou a její dcerkou, které chybí otcovský vzor. Ona „Ironie života" se tak neupíná pouze na jeden aspekt, ale je pojímána komplexněji a dává nám jako čtenáři ochutnat radosti i strasti, které člověka mohou potkat v různých sférách (osobní, pracovní, milostná...).
A nyní k dezertu, Ironie života dělá teoreticky vše správně: od začátku je nám představeno, do čeho jako čtenář jdeme. Slíbené oddechové čtení společně s hrdinou-novinářem též klape a přítomný je i humor. Zároveň je nutné zmínit poněkud nepříjemné kontrasty, kdy na jednu stranu konzumujeme obyčejný příběh ze života, na druhou jsme vrženi do dosti specifického prostoru, jehož fungování je pouze nastíněno, a čtení tak ve výsledku může více frustrovat než bavit. Příběh dostává mývala Čtenáře, který oceňuje jeho čisté provedení a chutné prostředí i charaktery. Doporučit ho může všem, kteří hledají oddych a jsou naladěni na stejnou, konkrétní vlnu jako autor.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
