Mývalí recenze pro pohodáře

Ingestion (WiaAiw)

Pozor, přichází Požírači!

Právě jste narazili na sendvič pro WiaAiw, u kterého vás rozhodně příjemně překvapí chuťově vymazlený start. Jeho úspěšná cesta začíná již v samotném menu, kde vás ihned upoutá grafické provedení v podobě coveru, který je na jednu stranu velice tajemný, ale na druhou je zde stále zřetelné propojení s příběhem. A co u obálky nesmí chybět jako chutný doplněk? Anotace! Ta začíná otázkou mířenou na nás, čtenáře, což bývá ošemetné, ale v tomto případě to do zbytku textu sedí a popisek pokrmu tak jistě naláká mnoho strávníků.
Pokud se do tohoto příběhu zakousnete, nečekejte žádné zdlouhavé popisy a uvedení do situace, ne. Připravte se, že hned při prvním kousnutí budete vhozeni přímo do akce, která je zkrátka chuťovou bombou. Tento rovnou-na-věc přístup je dobrý sluha, ale zlý pán a může se snadno zvrtnout, přesto se zde WiaAiw nespálila a úvod opravdu funguje. Navíc se díky vševidoucímu oku vypravěče i rychlé střídání pohledů hlavních postav zdá přehledné. Er-forma se ukázala jako fantastická volba, představování postav za chodu funguje a je zřetelné, kdo je kdo. Vše je navíc doplněno o nevšední slovní obraty a akci za každým rohem. První kousance nám tedy říkají jediné – čeká nás řádná gurmánská jízda!

Autorka pro tento příběh zvolila anglický název, „Ingestion", který evokuje spíše jméno vynálezu/ planety a může být pro některé čtenáře zavádějící. Jen málokdo by v tom na první pohled hledal anglický ekvivalent pro „požití", což je slovo, které se k příběhu hodí už jen kvůli stvořením, která zde budou hrát prim. Na to, jak je role Požíračů v textu důležitá, jim však není věnována dostatečná péče a když dojde na jejich vykreslení, jsou „Ingestionáři" velice těžcí na skus. Chybí zde šťavnatější popis, který by rozvinul jejich potenciál. Krom anotace o nich moc věcí nevíme a za pomoci prvních částí jsme schopni říct jen toto: chrchlání, bílé oči a kostnatá postava. Ono hororové napětí, kdy nevíme, kdo to na nás ze tmy chrchlá, je dobré na začátku, ale rozházet informace o vzhledu a vzniku prakticky nejdůležitějších postav napříč několika částmi, dělá vše jen obtížně stravitelné.
Prožitek ze čtení navíc kazí umělost některých scén. Většina zvratů je zde strojová a zdá se, že se v textu nachází jen proto, aby vyhovovaly autorčiným dalším záměrům a neberou ohledy na příběh jako takový. Chceme, aby postava unikla z lodi? Scéna s názvem „klec" nám to umožní, ale čtenář přitom bude skřípat zuby. Není zde specifikován materiál mříží a jen těžce se věří, že by jeden náraz vlny o zábradlí mohl mříže povolit natolik, aby mohl umožnit dotyčné útěk (navíc by tato osoba měla být za normálních okolností stejně mrtvá a její záchrana v textu není dále vysvětlena). Chceme, aby se jiná postava proměnila v Požírače, i přesto, že se jí do toho zjevně nechce? Hoďme jí do cesty někoho, s kým by se normálně nesetkala (z hlediska času, který uplynul, by se tato postava nikdy nemohla tak rychle dostat na ono místo) a okořeňme to bandou dalších nepřátel.
Jisté scény tak působí nepromyšleně, nepropracovaně a celému příběhu jen ubírají na kráse. Tato umělost je navíc doplněna o nedostatek ingrediencí, které pomáhají ve vývoji postav. Nejsou zde respektovány základní věci jako věk a charakter, takže jednotlivé myšlenky a promluvy nepůsobí přirozeně. Kupříkladu taková pasáž „nevezmeš si ho do svého chladného objetí" by v jiném díle byla chutným metaforickým kouskem, zde je však úplně mimo, pokud se dá kontextu k postavě dívky, které s jistotou není ani šestnáct let. Krom toho, že se z tohoto vystrašeného dítěte stává zdatný řečník, získává ještě roli badass bojovnice, a to prakticky z kapitoly na kapitolu. Ze Strašpytlíka je Rambo. Stejně tak vztah této mladé hrdinky k Požíračům může některým čtenářům způsobovat zažívací problémy. Vezmou vám matku, vezmou vám sestru, jste na světě sami, bojíte se o život a vy jim přesto „rozumíte"? Vy je „chápete"? Kde je vztek a touha se mstít? Očekáváte plamenné chutě a místo toho přichází mdlé smíření, které by mohlo být chutné, pokud by přišlo po letech, ale ne po pár hodinách. Chybí zde hlubší důvod, který by tuto postavu přivedl k prozření takovýchto rozměrů. Je to proto, že sama ví, že je Požírač i v ní? Proto vnímá více ty zlomené lidi a odprošťuje se od vzteku, ke kterému má právo? To by mohlo leccos vysvětlit, ale z textu to není cítit a pokud ano, tak velice slabě.
V průběhu čtení se též objevuje mnoho otázek, které mohou požitek z četby překazit. Proč Požírači neumí plavat? Proč se ze dvou sester s proměnou potýká jen jedna a proč to zrovna umí ovládat a nikdo jiný ne? A co ta komunikace pomocí myšlenek? Zezačátku vhození do děje fungovalo, ale postupně se během konverzací objevují stále nové a nové záležitosti, které se na sebe jen vrší a dále se neřeší. Zůstávají ladem, nezpracovávají se a všichni víme, co se děje s potravinami, když se na ně na delší dobu zapomene.

Čím vás tento sendvič okouzlí, je nádech svěží originality, která je u příběhů s touto tématikou nezvyklá. Požírači mohou na první dobrou působit jako klasičtí zombies, ale svět, ve kterém se nacházíme, dává příběhu grády. Lidé zde stále mají možnost překonat proměnu a dostat se na povrch, stejně tak je i boj Požíračů se světlem zkrátka k nakousnutí. Nejde zde jen o klasické „příšery se bojí tmy" klišé, stejně tak scény „já mám louč/baterku, takže zavřískáš a půjdeš mi z cesty" se zde opravdu nedočkáte.
Pokud byl peprným kouskem nedostatečný popis vzhledu Požírače, pak naopak mňaminou je popis jejich proměny. Přeměna v Požírače je propracovaná, jde o skutečnou delikatesu, která působí na všechny smysly, takže má čtenář pocit, že se též ocitá v cizí kůži. Do toho se přidává bohatá slovní zásoba a využití latiny je též dobroučkým doplňkem (a to nejen, když přijde na zaklínadlo, jakým můžeme Požírače porazit). I samotná jména postav v sobě nesou jistou symboliku a jedná se tak o chutné zpestření pro čtenáře, kteří rádi záhady.

A nyní k dezertu. Na jedné straně stojí spousta pěkných slovních obratů a víc než dost akce, díky které se u příběhu rozhodně nenudíte. Z hlediska děje a vývoje postav je tu však několik závažnějších nedostatků, které celkový dojem kazí. We Can Do It mýval tedy dodá všechny potřebné ingredience na to, aby se z díla, které má již nyní ohromný potenciál, stala ultimátní bomba Wattpadu!