Mývalí recenze pro pohodáře

Taemanta - Taeka Saabe (Strangiez)

Poutavé čtení vylouhované v bylinném čaji, okořeněné vycucáváním duší, a tak akurátním množstvím magie.

Sendvič pro Strangiez dostal podobu dobroty, která je přímo ideální k čaji, či jinému horkému nápoji. Ještě před zakousnutím do tohoto kousku by měl váš pohled sklouznout k menu, kde se nachází anotace. Byla by škoda, kdybyste byli ochuzeni o tento propracovaný interaktivní kousek textu. Kombinace úryvku se silným, ne však přehnaným, náboženským tónem a textem průvodce, který vám jako čtenáři chce usnadnit cestu tímto tajemným světem, funguje skvěle. A když poté přejdete k samotnému příběhu, zjistíte, že tento neskutečně interaktivní styl zůstává zachován. Jen má trochu jinou podobu. Tou nejsilnější chutí jsou zde totiž propracované popisy, které vás vtáhnou do děje. Každé slovo působí silně na všechny smysly. Vidíte, slyšíte, cítíte, chutnáte, dotýkáte se. Péče je zde věnována jak okolnímu prostoru a atmosféře, tak i vzhledu a povahám jednotlivých postav. Každá místnost, do které se v příběhu vstoupí, pohltí i vás. Stejné je to u charakteristiky jednotlivých účastníků, která příjemně plyne a poskytuje informace, o kterých jste ani nevěděli, že je chcete znát.

Samotný sendvič vyžaduje převelikou míru pozornosti, která nemusí sednout každému. Speciálně první kapitoly patří k těm nejtěžším na strávení. Čtenář si zde musí zvyknout na použitý jazyk, který nedovolí ani menší pauzičku v soustředění. Nesmí polevit, protože se jinak ztratí v obšírných a leckdy zbytečně komplexních souvětích plných honosných slov. Používá se zde fantaskní jazyk, jehož původ není vysvětlen, a krom pozdravu, zanaříkání či nadávek, se téměř nevyužívá. Poměr děje k popisům je místy nepřiměřený a síla, která se dává do slov vyprávějících nám o atmosféře, někdy chybí v částech, kde probíhá děj. Za nejpalčivější sousto považuji velké množství jmen, ať již postav, bohů či lokací, která se na čtenáře vychrlí na samém úvodu a snadno se zapomenou.
Z hlediska formalit je zde několik zrníček, která nám mohou uvíznout mezi zuby, ale se kterými se na tak velkém rozsahu musí počítat (překlepy, špatně psané uvozovky, slova navíc...). Zvláště u přímé řeči ve vzoru „Blablabla," řekl a něco udělal, „blablabla." jsou tyto nedostatky nejvíce znát.

Pokud se však dostanete přes tuhý začátek, s největší pravděpodobností tento příběh spolykáte na posezení. Tajemná řeč se začíná více používat a obtížná jména bohů, lokací a postav se časem pomalu ustálí. Autorka vás uhrane nejen svými bylinnými nálevy, ale i vybranými písněmi ze záhlaví, které čtení náramně podtrhují, a dokonce se v textu dají najít kouzelné ilustrace, jež jen dokreslují krásu světa, ve kterém se právě nacházíte. Objevují se zde zajímavé postavy, i nechtěné celebrity, jakými jsou například pan Krabík (to zvířátko se na scéně objevilo jen na pár vteřin, přesto uhranulo již několik nebohých duší a jeho fanklub se neustále rozrůstá). Při čtení se tak rozhodně nenudíte, stejně tak o humor či slovní hříčky není nouze. Řekněme, že pokud nazvete bohyni „plamenná čůza", musíte být připraveni na následky. Poslední mňam složkou budiž charaktery, které zde nejsou černobílé. Chutě dobra a zla se zde mísí a vytváří něco neskutečně krásného a fascinujícího. Každý hrdina je jiný, ale vzájemně se nepřekřičují a v hledáčku vypravěče jich je pokaždé tak akorát. Postavy v tomto příběhu mají minulost, přítomnost i budoucnost a jsou tak živé! Je jedno, jestli mají ploutev, nebo špičaté uši, stejně jako lidé i ony mají své silné i slabé stránky a jsou prostě k sežrání!

Sladkou tečkou na závěr je samolepka. Nebudu zde autorku napínat, tento kulinářský počin se nedá odměnit ničím jiným než mývalem Srdcařem. Vzhledem k tomu, že je dílo nedokončeno, je nutné dodat, že toto ocenění bylo uděleno po dokonzumování knihy první s názvem Taeka Saabe. Strangiez zjevně ví, co dělá, její svět je nejenže podmanivý, ale troufám si říct, že se jedná také o jeden z nejvíce promyšlených světů, které se v literatuře dají najít. Myslíte si, že je toto sladké prohlášení poněkud přes čáru? Pak nezbývá nic jiného, než se do tohoto dílka osobně pustit a udělat si na něj názor sami.