Když los s losy válčí

devátý los

měsíc září - žánr humor, du-forma, rozsah 500–700 slov + slova koťátko, souboj, domovina

Je to tu znovu. Začátek školního roku. Pozoruješ své spolužáky, jak si nadšeně vypráví o tom, co dělali o prázdninách, ale stejně dobře víš, že to největší dobrodružství jsi zažil ty sám, když jsi byl přes léto doma. A že v tom mělo drápky jedno chlupaté stvoření.

Nebyl to nápad nikoho jiného než tvé sestry. „Mami, tati, já chci kočku!" zahlásila jednoho dne. Od začátku jsi nad tím trochu ohrnoval nos, přece jen... ty bys raději psa. No, a tak se jelo pro kočku.

Čirou náhodou se totiž v téže době na internetu objevila nabídka – šest nalezených koťat, která hledala nový domov. To bylo pro Julii jako dar z nebes. Nechápal jsi, co ji na tom tak uchvátilo, dokud jsi je neviděl na vlastní oči.

Byla rozkošná, to jsi musel uznat. Šestice malých, ještě nemotorných klubíček, která na vás vesele pokukovala, lísala se a mňoukala. Julie si okamžitě vyhlédla jedno koťátko, které ti následně položila do klína. A jakmile se do tebe s nevídanou vervou zakouslo, bylo jasné, že s vámi a rodiči pojede domů.

Zvíře bylo u tebe doma poprvé, tedy alespoň takové, o kterém jste věděli. Bylo to všechno nové. V první řadě přišly na řadu nákupy – nový člen rodiny potřeboval pelíšek, krmivo, hračky a spoustu dalších zbytečností, které tvoje sestra s radostí vybírala a házela do košíku. „Na co jich bereš tolik? S tím si přece nebude hrát... a já rozhodně nebudu lítat po domě s nějakým střapcem na tyčce, aby mohla lovit," snažil ses Julii vysvětlit, ale vůbec na tvoje slova nereagovala. A na truc přihodila do již tak plného košíku další malou hračku ve tvaru kachničky.

Možná můžeš děkovat tomu, že tě tehdy neposlecha. Hned, jakmile jste se vrátili domů, se celá rodina sešla v obývacím pokoji. Kotě spokojeně leželo na gauči a nějaké nové hračky mu byly víceméně ukradené. To sis ale nenechal líbit. Hned jsi z košíku sebral střapec na tyči a začal jsi, navzdory svým nedávným slovům, pobírat po bytě jako splašený ve snaze donutit malou kočičí dámu k nějakému pohybu. A po chvíli snažení se ti to opravdu povedlo.

Byla to zábava. Smál ses, jako už dlouho ne. Ale i Julie si s Kitty, jak se nová členka domácnosti jmenovala, chtěla hrát. Takže ses nevyhnul ani souboji o hračky pro kotě, protože se malá Kitty stala středem pozornosti a každý si s ní chtěl hrát, mazlit se nebo ji jen pozorovat.

Zatímco jsi vzpomínal na svou domovinu, musel ses pousmát. Sám sis totiž přes prázdniny ozkoušel, že by člověk nikdy neměl říkat nikdy. Myslel sis, že jsi spíše psí typ, ale Kitty tě poměrně rychle přesvědčila o opaku. A i když jsi měl rozdrásané ruce, potřísněné boty a roztrhané papíry, nevyměnil bys ji za nic na světě.

Nejvtipnější na tom celém však bylo to, že jste si s Julií poměrně vyměnili role. Zatímco ji malé kotě, které rostlo jako z vody, brzy omrzelo, ty jsi ji miloval čím dál víc. Kitty, ne svou sestru, proboha. Julie byla stále stejně otravná, a dokonce se začínala rozhlížet po nějakém novém domácím mazlíčkovi. Nezbývalo ti než doufat, že až se vrátíš domů, nebude mít v pokoji terárium s tarantulí.