Když los s losy válčí

dvanáctý los

měsíc prosinec - žánr detektivka, du-forma, rozsah 300–500 slov + slova kapsář, drát, výška

Jsi na stopě už několik dní. Shlížíš z vysoké budovy dolů na svět, který se i bez tebe pohybuje a funguje, jako by se nic nestalo. Ale něco se stalo. Tvá sestra se ztratila. A detektivové s policií byli natolik neschopní, že ses rozhodla zasáhnout sama. Nemůžeš toho moc dělat, přece jen na to nemáš pravomoci, ale zároveň nedokážeš jen sedět doma a nedělat nic.

Indicie tě zavedly až sem. Nevíš, co přesně se stalo. Jestli tvá sestra utekla nebo byla unesena. Nevíš vůbec nic. A proto jen shlížíš z budovy dolů do ulic města a snažíš se nepřijít o rozum. Je to pořádná výška, to musíš uznat.

Hlavou ti běhají myšlenky, za které se nenávidíš. Co když už ji nikdy neuvidíš? Chce se ti křičet, ale víš, že by to k ničemu nevedlo. Potřebuješ čistou hlavou. Rozhled ti přece jen něco přinesl. Hladina jezera se třpytí v pozdním slunci a ty víš, že se musíš vydat přesně tam. Neodpustíš si poslední pohled dolů před tím, než se vydáš zpět k výtahu. Jakmile jsi zpět na ulici, už se necítíš tak volně jako tam nahoře. Svazují tě pohledy lidí, kteří na tebe hledí. Nevšímáš si jich a raději se vydáváš k jezeru. Mohlo tě to napadnout už dříve, ale lepší později než nikdy.

Stará chatrč u jezera vypadala na první pohled opuštěně. To se tobě a tvé sestře vždy hodilo. Nikdo do ní nechodil, a proto jste se v ní mohly schovávat. Pomalu k ní míříš a všímáš si, že je v pěkně zuboženém stavu. Drží už tak nějak jen z povinnosti, ale pořád je to lepší než drátem do oka.

S vrznutím otevřeš dveře. Uvnitř je tma, pochopitelně, ale něco tě přece jen zaujme. Všechno je podivně přeházené. Vidíš věci, které se válejí po podlaze, šuplíky jsou vytahané ze skříní a celý prostor čpí podivným smradem. Nakrčíš nos a vstoupíš dovnitř. Vypadá to, jako by tu někdo něco hledal. Mohla by to být tvoje sestra?

Po nějakém čase ti pohled padne na kapsář, který je pohozený pod postelí. Všímáš si ho jen díky záblesku něčeho v něm. Vytáhneš ho zpod postele a z něj poté i třpytivou sponu do vlasů. Sponu, kterou tvoje sestra nosila. Nemůžeš tomu uvěřit. Okamžitě vytahuješ telefon a voláš mámě. Možná jsi konečně objevila něco, co posune vyšetřování někam dál.