Když los s losy válčí

desátý los

měsíc říjen - žánr horor, er-forma, rozsah 1k–1,5k slov + slova deratizace, zbabělec, ploska

Papíry, papíry a zase další papíry. Amber měla poslední dny pocit, že nic jiného než papírování ani nedělá. Kde je nějaká akce? Proč už týdny jen sedí za stolem a vyřizuje stížnosti, na které stejně nikdo nikdy nebude brát ohled?

S povzdechem si sundala brýle a promnula si obličej. Pohled na hodiny na zdi jí naznačil, že má ještě dobrých pár hodin času, než jí skončí směna, proto se nenápadně rozhlédla kolem sebe a jelikož měla kancelář jen sama pro sebe, zašmátrala v zásuvce stolu a vytáhla starou, ošuntělou knihu. Ta kniha... prokletá, jak všichni tvrdili, v ní probouzela onu pravou povahu detektiva – nutkání přijít na to, co je zač a proč se jí všichni tak bojí.

Zatím však nenašla odvahu ji otevřít. Ne... na té knize bylo něco, co jí v tom bránilo. Možná v ní byla ona městská legenda natolik zakořeněná, že s tou knihou nechtěla mít nic společného. A zároveň ji nějakým zvláštním způsobem přitahovala. Zavrtěla hlavou, když si uvědomila, že vlastně bojuje sama se sebou.

Ještě na chvíli knihu odložila, znovu si nasadila brýle a naťukala do vyhledávače „prokletá kniha Gorthenham". Jak předpokládala, článků byly stovky, a mnohé z nich už taky četla.

„Každému, kdo knihu otevře, zbývá padesát dní života... haha, kéž by... Dotyčnému se začnou zjevovat podivné vize, ze kterých časem zešílí... na to vize nepotřebuju... Jeho tělo se promění k nepoznání... jakože zhubnu? Ty jo, to by se docela–"

„Co to čteš?" Trhla pohledem od obrazovky počítače a pohlédla na postavu, která se jako by odnikud zjevila v jejích dveřích. Simon se opíral o futra a pobaveně ji pozoroval.

„Zdálo se mi to, nebo opět vedeš vášnivý rozhovor sama se sebou?" pronesl pobaveně, a aniž by byl pozvaný dovnitř, vstoupil do místnosti a usadil se na měkké křeslo naproti stolu, za nímž Amber seděla.

„Nebyl to rozhovor, ale zaklínadlo," prozradila mu Amber tajemně, načež se vítězně usmála. „Přemýšlím totiž, jak se tě nějak nenásilnou cestou zbavit. A proklít tě... no, řekněme, že je to jedna z možností." Simon protočil očima a něco si zamumlal pod nos, ale nakonec se stejně oba rozesmáli. Škádlili se tak snad od dob, co se poznali, a to už bylo pěkných pár let nazpět.

„Jestli se mě hodláš zbavit zaklínadlem, tak jsi teda pěkný zbabělec," ukázal na ni Simon prstem a pobaveně se zapřel do křesla.

„Náhodou, tahle knížka je prý vážně prokletá," pronesla Amber významně a zvedla starou knihu tak, aby ji její kamarád mohl vidět.

„Vypadá... obyčejně," zkonstatoval Simon nezaujatě a vytáhl z kapsy telefon. „V kolik končíš? Mohli bychom skočit někam na jídlo nebo tak."

„Neodbíhej od tématu!" okřikla ho Amber trochu dotčeně a aby mu dokázala, že si nevymýšlí, s hlubokým nádechem knihu rozevřela dokořán. Přistihla se, že téměř zadržuje dech, v očekávání, co bude následovat. Ale... nic se nedělo. Toho se samozřejmě Simon hned chytil.

„Ty jo, no už úplně cítím to prokletí ve vzduchu. Ach, to bolí! Umírám!" skučel jako spráskaný pes a držel se za srdce, jako by mu ono pomyslné prokletí opravdu ubližovalo.

Amber ho zpražila nehezkým pohledem a znovu upřela pohled na stránky knihy, které však byly prázdné. Nechápala to. Proč se té knihy někdo bál? Jakmile jí však tato myšlenka vklouzla do hlavy, z knihy se vznesl oblak černého kouře, který ji na chvíli pohltil. Simon se napřímil v křesle a s otevřenými ústy sledoval, jak se tmavý oblak kolem Amber semkl a pomalu vstoupil do jejího nitra.

„Ať už zkoušíš cokoliv, fakt to není vtipný!" křikl rozhozeně, když se mladá žena na chvíli vznesla do vzduchu a o chvíli později s naprosto zděšeným výrazem dopadla zpět na zem.

„S-Simone!" vyblekotala ze sebe šokovaně s pohledem upřeným na svoje nohy. Její kamarád vstal a přešel k ní, aby se ujistil, že je v pořádku, přičemž mu pohled také padl na její nohy. Vykulil oči.

„Co to máš za drápy!?" vyjekl jako malá holka a ukázal prstem dolů.

„To je moje ploska nohy, ty blbče!" sykla Amber, sledujíc, že se obě její nohy proměnily k nepoznání. Od kotníků dolů jí z těla trčely podivné drápy, připomínající spíš nohy nějakého dravce než člověka.

„Fakt nechápu, co mi tím chceš dokázat, ale jestli ti šlo jen o to, abych ti uvěřil, že je ta kniha prokletá, tak ti věřím, jasný!? A teď se proměň zase hezky zpátky!" naléhal Simon, o kterého se snad pomalu pokoušel infarkt.

„Neumím se proměnit zpátky, pitomče!" štěkla po něm Amber. „Ta knížka musí být fakt nějak zakletá nebo–" To, co měla na jazyku, jakkoliv důležité to pro vývoj situace mohlo být, nedořekla. Místo toho se jí zvrátily oči vzad a v hlavě se jí vyrojily vzpomínky, které neznala. Ne, nebyly to vzpomínky. Ty vize, uvědomila si. Četla o nich na internetu. Proměna těla, vize, padesát dní života... Že by to všechno byla pravda?

Starý, prastarý strom a na něm... oběšenec!? Křičela by, kdyby se jí hlas nezasekl někde hluboko v krku. Střih. Obrovské prostranství, na dohled nic než tekutý písek. Tekutý písek!? Cítila, jak ji pomalu pohlcuje. Jak jsou všechny její pokusy o to se osvobodit marné. Jak ji písek polyká, sžírá její tělo, břicho, hruď, ramena, bradu, obličej... Střih. Temné sklepení, podivné skřípění ozývající se odkudsi z dálky a zároveň tak blízko. Krysy. Lezly jí všude po těle, nedaly se setřást. Tomuhle místu by prospěla deratizace...

Simon byl naprosto paralyzován, zatímco sledoval, jak se Amber nepřirozeně třepe. Snažil se jí z onoho transu nějak probrat, ale marně. A jen co na něj, s očima stále převrácenýma dozadu, otočila hlavu, věděl, že je zle. Vystartovala po něm, s šíleným řevem a nevídanou krvežíznivostí. Bránil se, házel po ní různé předměty i kusy nábytku, ale s ní to ani nehnulo. Místo toho ho napadla ještě o něco surověji, čemuž už se mladý doktor neubránil. Ďáblem posedlé tělo mladé detektivky se na Simonovi opravdu vyřádilo, že z něj nezbylo téměř nic.

Nikdo nikdy nepřišel na to, co se v kanceláři onoho dne stalo. Každý, kdo přišel Amber navštívit, narazil jen na krvavý flek, pár zbytků a dokořán rozevřenou knihu. A každého patrně potkal stejný osud, jako detektivku, když do oné prokleté knihy nahlédl...