24 VEČERŮ

3. KAPITOLA

Venku je ještě tma, když se jen v kožených kalhotách, vysokých botách a zimní bundě vykradu z paláce. Po včerejší srážce se Samuelem už jsem se zpátky na ples nevrátila, takže je mi jasné, že s tím otec dnes nebude moc spokojen. A vždycky, když si potřebuju vyčistit hlavu nebo se připravit na nějakou stresovou situaci, uteču ke koním.

Kromě tance je jízda na koni další dovedností, kterou jsem se naučila jako malá. Pamatuju si, jak jsem k pátým narozeninám dostala zbrusu nové jezdecké boty a rajtky. Tenkrát jsem v tom chtěla i spát.

„Dobré ráno, Brooke," pozdravím svou klisnu. Co nejtišeji odendám západku a vklouznu k ní do stáje. Pohladím si ji po hlavě a ona spokojeně zavrní.

Rychle ji vyčešu, osedlám a vyvedu ven ze stáje. Vyhoupnu se jí na záda, když zaslechnu potlesk. Vylekaně se ohlédnu přes rameno a spatřím Samuela. Opírá se o stáj s knížkou v rukou. Pokusím se zaostřit na její název, ale jakmile ji zaklapne, zmaří všechny moje šance. „Říkal jsem si, jestli nepřeletíte."

„No dovolte!" ohradím se. „Včera jsem vám vaši hrubost odpustila, ale pokud v tomto chování hodláte pokračovat, neskončí to pro vás dobře."

Samuel se uchechtne a poplácá Brooke po tmavém boku. „Jak se jmenuje?"

„Brooklyn Baby, ale říkám jí Brooke."

„To je vtip?"

Zavrtím hlavou. On ke mně vzhlédne a chvíli na mě jen upřeně hledí, jako by se snažil vyloudit ze mě pravdu. „Pojmenovala jsem ji po své oblíbené písničce."

„Netušil jsem, že Vaše Výsost poslouchá Lanu del Rey."

„Její Výsost je evidentně úplně jiná, než jste očekával, Samueli."

„Říkejte mi Same, prosím."

Popíchnu ho úsměvem. Líbí se mi, že jsem vyšší než on. Alespoň na chvilku. „Co kdybyste si osedlal Archieho a ukázal mi, jestli mě dokážete předjet."

Samuel si mě chvíli prohlíží, čehož využiju k tomu, abych si prohlédla, co má na sobě. Včerejší oblek vyměnil za obyčejné černé tepláky a zimní bundu v tentýž barvě. Vypadá tak nějak... normálně.

Stájník pomůže Samovi osedlat našeho nejdivočejšího hřebce. Vybrala jsem Archieho schválně, abych mu dokázala, že není lepší než já. Když se na něj ale zručně vyhoupne, jako by mu to nedělalo vůbec žádný problém, povzdychnu si.

„Připravená, princezno?"

Sotva přikývnu a on už lýtky pobídne Archieho do klusu. Rychle s ním srovnám krok a ve vteřině se z klusu stane trisk. Uháníme po zasněžených pláních, zatímco se vzdalujeme zámku a všem mým povinnostem.

„Jste dobrá," uzná Sam, když konečně zastaví. Seskočí z Archieho a uváže ho ke stromu. Poté přejde ke mně a podá mi ruku, aby mi pomohl seskočit.

Nabízenou ruku nepřijmu.

Uvážu Brooke vedle Archieho a následuju Samuela k zamrzlému rybníku. „Počkejte, není to bezpečné."

„Nebojte se."

Opět ke mně natáhne ruku, ale tentokrát už ji přijmu. Je teplá. Teplejší než by v téhle zimě měla být. Opatrně vkročím na led a když nezapraská, uvolním se. Sam mě drží pevně, ale ne násilně. Zavede mě doprostřed rybníka, kde se zastaví, ale nepustí mě.

Rozhlédnu se kolem a zalapám po dechu. „To je krása."

„Viďte?" uculí se na mě. „Mám rád zimu. Většina lidí obdivuje jaro, protože začíná být teplo a všechno kvete, nebo léto, protože svítí sluníčko a všichni se smějí, ale já mám rád zimu. Nepůsobí na mě depresivně, jak si stěžuje spousta lidí, nýbrž klidně. Všechno je zahalené do bíla, slaví se Vánoce a lyžuje se. Zvířatům je příjemně."

„To je pravda," přitakám. „ale já mám ráda všechna roční období. Všechna mají co nabídnout."

„Myslel jsem si, že budete jiná," praví a poprvé od chvíle, co jsme vstoupili na led, se na mě podívá. „Už jsem potkal spoustu princezen a všechny jsou stejně nafoukané a uplakané. Vy ne."

„Zdá se mi to, nebo jste mi právě zalichotil?" uculím se.

Sam pokrčí rameny a zadívá se zase do dálky. „Jsem zasnoubený, víte? Před pár měsíci jsem požádal o ruku princeznu z vedlejšího království."

Nevím proč, ale vzedme se ve mně zklamání. „Říkáte to, jako by to bylo neštěstí."

„Přijel jsem sem s mladším bratrem, který se má ucházet o vaši ruku. Nejsme si s rodiči moc blízcí a já jsem jediný, koho má. Kyle je milý a vstřícný a určitě by se vám moc líbil, princezno."

„Takže proto jste mě vytáhl na projížďku?" O dva kroky ustoupím a všimnu si zklamání v jeho očích. „Abyste mi dohazoval svého bratra?"

„To ne, já-"

„Mohla bych vás nahlásit, víte to? Jenom sami princové a rytíři, co se uchází o mou ruku, se mi můžou dvořit. Jejich příbuzní mi je nesmějí dohazovat."

„Já vám ho nedohazuju, princezno." Přistoupí blíž ke mně. „Vlastně právě naopak."