24 VEČERŮ

16. KAPITOLA

Hudba, která hraje ve společenském sále, kde se koná dnešní maškarní bál, se nese až do mé komnaty, zatímco mě Annie obléká do velmi neobvyklých šatů.

Jejich černá barva je tmavší než hluboká noc a třpytky, kterými jsou poseté, ji projasňují jako hvězdy. Výstřih do V se stahuje až k zúženému pasu, odkud začíná sukně bez spodničky, jejíž konec hladí zemi. Rozparek, který se táhne až do půli stehna, odhaluje mou holou kůži, a hluboký výstřih zase okraje mých prsou.

Jak se tak na sebe dívám v zrcadle, ještě nikdy jsem se na veřejnosti tolik neodhalila. A ještě nikdy jsem se necítila tak svá.

„Jsi si jistá, že se tyhle šaty hodí pro princeznu?"

Annie ke mně vzhlédne. „Dneska tam nejsi za princeznu, Bridget. Zapomnělas?"

„Nikdo z vás tam nebude za sebe a v tom je to kouzlo."

Annie mi zvýrazní rty krvavě rudou barvou a na víčka nanese černé třpytky. Podá mi černou masku vyrobenou z krajky ve stejném odstínu jako šaty a já si ji nasadím přes oči. Vlasy mám stažené v drdolu, z něhož mi pár pramínků rámuje obličej.

„Jak vypadám?"

„Jako někdo jiný," odvětí upřímně.

„A to je špatně?"

„Ani v nejmenším," mrkne na mě. „A teď už jdi, ať nepřijdeš pozdě."

Jakmile vystoupím z komnaty, zaujmou po mém boku místa dva stráže. Prohlédnu si jejich pohledné tváře a oni mi oplatí úsměvy.

„Můžu se vás, pánové, na něco zeptat?"

„Samozřejmě," odvětí sehraně.

„Vypadám hodně jinak?"

„Vypadáte naprosto úchvatně, Vaše Výsosti," odvětí ten tmavovlasý. Ten světlovlasý se k němu přidá. „Ty šaty jsou dechberoucí."

„A co byste mi řekli, kdybych nebyla princezna?"

Vymění si spiklenecké pohledy, když se ke mně ten tmavovlasý skloní a zašeptá mi do ucha: „Že jste strašně sexy."

Pak se zase zvedne a nasadí zpátky svůj stoický výraz. Po jeho lichotce mi zrudnou tváře, ale spokojeně se uvolním. „Děkuju, pánové."

Doprovodí mě až ke vchodu, kde si mě chtivě prohlédnou další stráže. Všichni mi věnují široké úsměvy, než mě vpustí do sálu.

Ten je jako vždy vyzdoben ve vánočním duchu, ale to je jediné, co tu vypadá vánočně. Hosté z dámským řad jsou oděné v luxusních šatech nejrůznějších barev a délek a pánové jsou do jednoho v oblacích, které jim přesně padnou na tělo.

V davu téměř nikoho nepoznám, až na otce, který hrdě sedí na trůnu se vztyčenou hlavou jen s jednoduchou bílou maskou přes tvář.

Pevným krokem vykročím do davu, který si mě bedlivě prohlíží, jako by si nebyl jistý, že to jsem skutečně já. Až když dorazím k otci a šeptem ho pozdravím, všichni se mi krátce ukloní.

V rohu si všimnu Cartera, který se v perfektně padnoucím obleku a v masce v barvě moře opírá o stěnu. Baví se s jiným mužem v masce, kterého nepoznám.

Na opačné straně místnosti zpozoruju Kyla, který je díky svým 190 centimetrům téměř nepřehlédnutelný. Jeho oblek je stejně úhledný jako ten Carterův, ale musím přiznat, že díky béžové masce a kravatě ve stejné barvě, vypadá přitažlivěji.

Jako by vycítil můj pohled, jelikož se na mě o vteřinu později nevěřícně usměje. Zašeptá svému společníkovi něco do ucha vykročí mi vstříc.

„Jste to vy, Bridget?"

„Těžké uvěřit?"

Kyle zavrtí hlavou. „Já jen... vypadáte úplně jinak."

„Dobře jinak nebo špatně jinak?"

„Rozhodně dobře jinak, já-" Očima zkoumá každý kousek mé holé kůže, jako by se toho pohledu nemohl nabažit. „Zatančíme si?"

Přikývnu a nechám se odvést do středu tanečního parketu. Kyle si mě přitáhne k sobě a pohladí mě po zádech.

„Potřebovala bych s vámi o něčem mluvit, Kyle," začnu opatrně. Přemýšlela jsem nad tímhle rozhovorem od chvíle, kdy jsme se s Carterem rozešli v zahradě, ale ani za tu dobu jsem se s tím nedokázala smířit.

Vím, že se jednou stanu královnou. Ještě jsem o tom sice s Willem nemluvila, ale vím, co mi řekne. V hloubi duše jsem vždycky věděla, že by udělal cokoli, aby se královského postu zbavil.

A pokud se mám stát královnou, musím si vybrat muže, který bude vládnout po mém boku.

„Chtěla jsem vám říct, že-"

„Dovolíte?" ozve se náhle neznámý hlas muže ještě o kus vyššího než Kyle, zatímco mu položí dlaň na rameno. Kyle se k němu otočí, pak se otočí na mě a přikývne.

„Tak později?"

Přikývnu a nejistě přijmu náruč neznámého muže. „Kdo jste?"

Neznámý se jen usměje a přejede mi palcem po hřbetu dlaně. Skloní se k mému uchu a kůži kolem něj pokryje husí kůže, když ucítím jeho dech. „To se mě dotýká, princezno, žes mě nepoznala."

Ten hlas.

Odtáhnu se od něj a pečlivě se mu zadívám do očí, když to spatřím. Tu jiskru, kterou v nich má jen jediná osoba.

„Samueli?"