Neústupný

-29-

Teď se můžu jen dostat ven a zabít vše na co přijdu. Ta představa se mi moc líbila. Zkoušel jsem všechno, abych se dostal ven, ale nic nevycházelo. S každým krokem, co jsem udělal po chatě, jsem ocasem shazoval věci. Když mi cesta ven nevycházela. Únava mě dohnala a já do minuty, co jsem ulehl usnul.

„Kristiane, jsi tu?" uslyšel jsem známý hlas. Ženský hlas. Vstal jsem a pomalu přešel ke dveřím, které mi nešli otevřít. Klika se pohnula a já se skrčil k zemi. Srdce mi pumpovalo, tak jako nikdy. Uši skrčené, byl jsem připraven skočit po každém, kdo se ke mně přiblíží. Dveře se pomalu otevřeli a před nimi stáli dvě osoby. Začal jsem vrčet. „Co je to v té tmě. To jsou oči?" zvolal podle hlasu muž a já po něm skočil. Lehl na zem a já na něj, chuť ho kousnout do obličeje tam byla. Chtěl jsem to udělat. Náhle byl slyšet hlasitý křik. Dětský křik, který mě probral z menšího transu zabíjení. Vše tmavě rudé, jako barva krve. Jediné, co rudě nebylo, byla Mia, která zakřičela. Leskli se jí oči, rychle jsem se podíval na osobu pode mnou a tam se kryl Jirka. Osoba, která držela Miu byla Lia. Rychlostí jsem slezl z Jirky a lehl před něj jako omluvu. Posadil se, vyděšený a zmatený na mě hleděl. „Kristiane, to jsi ty?" oči jsem jen lehce zvedl, ale na moc dlouho ne. Bylo mi to líto. „To nic, to bude dobrý" pohladil mě na hlavě přes uši a já prudce vstal a začal vrčet, zmateně uskočil dozadu, jenže to ještě nevěděl, že právě přiskočil k lišce, která je taktéž na lovu. „Jirko, pozor!" Křikla Lia, jenže to už se liška na mém území pokusila po něm skočit. Jirka se nestihl ani otočit, já kolem něho proběhl a odstrčil ho do trávy. Oba jsme na sebe vrčeli, jak jen nám to plíce dovolili. Nyní svoji chuť zabíjet mohu pustit. Rozběhl se první, a to byla chyba. Uhnul jsem a hned do drápy vzal přes obličej. Jen lehce zakňučel, ale rvát se nepřestal.

Oba jsme uhýbali, dokud já necítil tu překrásnou vůni a tím mě odhodil pár metrů stranou. Hlavu jsem zvednul s tíhou a hned na to uviděl, jak ta proradná liška se přibližuje k mé rodině. Vstal jsem a hned po něm skočil, kousnul do ocasu, a přitom uhýbal jeho kousnutí, které by určitě bolelo. Zakňučel a během jeho kroucení, jsem se prokousal až do krve. Pustil jsem a postavil se zády k osobám, které chráním. Liška pomalou a kulhavou chůzí odešla a já se složil k zemi. „Kristiane" klesla hlasem Lia a společně s Jirkou si ke mně klekla. V následujících vteřinách jsem pociťoval silnou a krásnou vůni. Další liška se objevila z poza rohu a já pomalu vstal. „Další?" lehce křikla Lia a tiskla k sobě Miu. Pomalu se plížil. Pár metrů přede mnou už zpomalil na minimum, dokud jsme od sebe nebyli sotva pár centimetrů. V pozoru jsem byl stále, ale ta vůně... Ta vůně mě dostávala do kolen. Čistě bílá liška se jen tak skutečně nevidí. I přes tmu jsem poznal jeho zlaté oči. Začali zářit, i v plné tmě by byli poznat. Je v Heetu. Oba jsme začali vrčet a kroužit kolem sebe jako supy. Kouknul jsem na Jirku a Liu s Miou a pomalu přešel k nim. Vyděšeně hleděli a já je pomalu poposunul k východu hlavou. Pomalu a zároveň rychle přešli k autu, nastoupili, a ještě chvíli hleděli ven přímo na nás. Já se otočil zpět na lišku, která je v Heetu stejně jako já a nechal se unášet vůní. Přešel jsem přímo k němu a olízl mu čumák. Spolu jsme se rozeběhli na společný lov.

Byl skutečně rychlí, ale rychlejší, než já nebyl.

Proběhali jsme část noci, dokud jsme se nezastavili a nevrhli se po sobě.

Chvilku jsme se prali. Nebylo to bolestivé, spíš zklidňující a ten kdo vyhraje, je ten dominantní.

Lehký boj jsme ukončili s tím, že vítěz nebyl a dominantní jsme oba, já se však nakonec podvolil. Bylo to poprvé v mém životě, co jsem se podvolil a ustoupil. Chutě, které mým tělem prochází je jako elektřina.

Postavil se za mě, můj ocas se hýbal ze strany na stranu. S mírným vrčením, které jsem vydával, jsem pociťoval, jak do mě proniká.

Stále a stále zrychloval svůj rytmus a já nemohl propadnout dech, přesto jsem chtěl víc. Mnohem víc.

Po možných pár hodin jsem cítil, že už budu a podle rychlosti, který nastavil, brzy i on. Otočil jsem svou vlčí hlavu na něj a uviděl jeho krk. Kousnul jsem, na což byla reakce zvláštní. Lehce zakňučel i zavrčel zároveň. Nebylo to bolestí. Snažil jsem se udržet, abych byl s ním, kousnutí mi oplatil a téměř do vteřiny jsme se udělali společně. Udýchaný a unavený jsme ulehli na místě a společně usnuli.